Blázinec , kapitola 11

  ABSŤÁK.

  Pohromy  nepřicházejí jednotlivě. Většinou po třech. U mne poslední dobou v nesouvislých vlnách. Na husto.
  Právě jsme se chystaly na poslední malou vycházku s Helenou. Dát si pivečko. Pocourat po přírodě. A najednou tu byl. Absťák. Přesně dle popisu holek, co už to měly za sebou. Den před vytouženou vycházkou. Peklo prý trvá 1-4 dny... Podklesla mi kolena, zatmělo se před očima a rozbušilo srdce. Polil mne studený pot a hlava se chystala rozskočit vedví. Nachystala jsem lahve s vodou. Vydýchávala. Hela mě hlídala. I pravidelnou noční kuřáckou absolvovala se mnou. Noc proběhla beze spánku. Pít, dýchat. Pít, dýchat. Kouřit. Stále dokola. Ráno jsem byla utahaná jak kotě, ale šťastná. Žiju. Návaly pomalu odeznívaly. Vzhůru na vycházku! Troska a slepec. Úchvatné. Pepíček poprosil, zda bychom někde koupily kamínky do zapalovače. Nevěřili byste, jak těžký úkol se z toho vyklubal. Nikde v okolí je neměli. Prý ve městě snad. Sluníčko svítilo a lákalo k pěší tůře. Helena soustavně zakopávala. Za hranicemi Černovic zmizel duch blázince. Tam bylo všechno jedno. Tady za čárou náhle vynikly naše rozšířené zornice, Helenino ultraledabylé oblečení a mě s hrůzou došlo, že kráčím v pantoflích. Cesta vedla podél frekventované silnice, auta řvala a smrděla. Všude špína a hnus. Pak přišlo to nejhorší. Civilizace, lidi. Před obchodním centrem jsme vyčerpaně klesly na lavičku. Hela masírovala oteklé nohy, já lapala po dechu a vypila zbytek vody. Vaňkovka. Nechtělo se nám mezi davy, ale nedalo se svítit. Uvnitř to bylo ještě horší. Lidi na nás civěli jako na odpad, Hela stále utíkala, lepila svou poloslepou upocenou tvář k výlohám se šperky, a bloudila. Konečně se objevil stánek s tabákem. Kamínky měli!  I lístky na městskou. U nádraží to bylo lepší. Grilované kuře slavnostně završilo  výlet a hurá domů. Domů? Já se těším do blázince? Fuj. To je celé pokřivené. Autobus nás dovezl k oblíbené putyce. Chodili sem i pacoši. Nikdo nekoukal blbě. Hela si dala vytoužené pivo, já kofolu a bylo nám krásně. Došlo mi, proč se lidi do blázince vrací. Bylo tu relativně bezpečno a ticho. Jednoducho. Panoval pocit sdíleného neštěstí a sounáležitosti. Mohli jste tančit na dvoře v pantoflích a otrhaní. Mohli jste skoro cokoliv. Cena jednotná. Mozek.  A ten já nedám. I kdyby tam byli sloni ( to platilo o mém parazity zamořeném domově).