Blázinec , kapitola 12

Rozloučení.

Ano. Už jsem jednou nohou venku. Pevný termín. Měsíc a den od příchodu. Všichni si mě chtěli užít. Tedy služba u u stolečku 6.30 - 9.00. Panoval zde kacířský duch. Většina mých holek uvažovalo o odchodu. Několikrát jsem se tak hlasitě rozkecala o mém náhledu na ústav, že mě musel Pepíček brzdit. I stěny mají uši. Dokud nemáš papíry v kapse a bránu za zády, nic nemáš jisté.  I pak si dávej bacha, radil. Sloni tě sem asi nedostanou, ale trochu víc zapaříš... připadalo mi to přitažené za vlasy. Tou dobou náš autobusák v opilosti zabouchal na cizí dům a plkal nesmysly. Odvezli ho sem. Strávil tu dva měsíce. Kdysi známý venkovský povídálek a filosof mlčí. Nezdraví, hlavu skloněnou.
  Poslední den. Naházela jsem věci do igelitových pytlů a hurá kouřit. Po snídani papírování a komunita. Normálně bylo zvykem, že odcházející řekly něco milého nezávadného na rozloučenou a vybraly si písničku. Očekávalo se  obvyklé " bylo mi tu krásně , děkuji personálu za vzornou péči " a tak. Nešlo to. Probudil se ve mě rebel a  pravil. " Poznala jsem tu spoustu krásných lidí. Už se sem nikdy nechci vrátit. Všem přeju co nejrychlejší návrat domů. Jo a díky za péči. Prosila bych Ó hřebíčku zahradnický.” Do hrobového ticha na straně personálu zazněl sbor. Ženy pěly nádherně. Některé začínaly lkát. Poté mě obklopil houf stařenek . I ty, které mne většinou peskovaly. S některými jsem za celou dobu prohodila jen pár slov a úsměvů. Objímaly mne, plakaly a říkaly jak jim budu chybět. Srocení rozehnala vrchní sestra. OKAMŽITĚ si vyneste věci k východu. Ještě musíte něco podepsat a v 9.00 odchod. Inu šla jsem. Sestra za mnou vztekle zabouchla mříž. Běžně se pacientky poflakovaly po oddělení dokud pro ně někdo nepřijel. Lezl sem každý. Manželé, kamarádi i pouliční prodavačky. Jen já sem nesmím. Budiž. Babičky mávaly. I z oken. Kuřácká sebranka se mnou vyčkalana Františka. Helenu jsem slavnostně předala novým ochránkyním Janě a Mirce. Nebudu kecat, občas se mi po nich zasteskne. Až za bránou mi spadl kámen ze srdce.

SVOBODA. JSEM VOLNÁ.

Blanka