Claus Ankersen: Lovkyně duší

 

 

 

Básníci

Jestli chceš jít tam

kde žádná poesie ještě nebyla

vezmi klobouk a

své srdce a

následuj mě

 

Básníci jsou přesně takoví
jako jejich básně

Dokonce tak i vypadají

Intonace, účes a přístup

Od knihy v pevné vazbě

po online klenot
přesně zrcadlení

napodobení

Jako pejskaři

a jejich čtyřnohé
miniatury

štěkají v unisonu

 

Básníci jsou přesně takoví
jako jejich básně

promysli si to

a koukni za sebe

 

Tam je poezie

 

 

 

 

 

Lovkyně duší

 

Kdysi jsem byla básnířkou

co vtančí na scénu

na knihách, čtu

stojí za mnou všichni klasici

jsem přivolaná mistry

Chodila jsem na čtení

s červenou rtěnkou

tak mladá

potkala jsem básníka

tak mladého

i když byl dvakrát tak starý

a skoro tak starý

jako můj otec

mluvil se mnou jako rovný s rovným

jako s dospělou

jako s básníkem

Začala jsem psát, hlavně potom

co mě vymrdal

vznášela jsem se zatímco spal

v tom svým chlívku

takový světák pro lidi venku
takový patetický looser doma

ale byla to férová výměna

mrdal mě fakt dobře

a já mu na oplátku zlomila srdce

 

Byla to férová výměna

byla jsem kdysi básníkem

a před tím jsem byla djem,

rapperem, umělcem a fotografem

potom

rockovým muzikantem a pak

zámečníkem, ale o tom ještě později.

 

Po nějakém čase jsem zjistila,

že básníci jsou příliš měkcí na povrchu

a mají příliš zatvrzelá srdce

jako hiphopeři naruby

všichni tančí na scratche djovy jehly

Umělci měli dlouhé vousy

někteří nosili šaty

a stříleli si heroin, zatímco rockoví muzikanti byli všichni fit

sjetí na mrkvích a józe, ale příliš pitomí na to,

aby na své odlišnosti vydělali, hezké hotelové pokoje

a všechno

příliš únavné příliš brzo

a když jsem vyrostla a objevila zámečníka a klíč

k novým pokojům v krabicích mých utajených chtíčů

mé básnické dny jsou dávno pryč

ten tanec byl znamenitý

 

 

 

 

Na obranu jedné lásky

 

Říkáš, že mě miluješ

ale nechceš prý být romantická

Říkáš, že mě miluješ

že beze mě to nezvládneš

ale ne takhle

víš jak,

ale ne takhle

 

Myslím, že ta tvá láska

musí být ten druh lásky

kterému říkám afinita

miluješ mě

jako miluješ dobrý steak

nebo den na pláži

jako když potkáš dávno ztraceného přítele

nebo dobrý film v sobotu večer

miluješ mě jako dobré umění nebo super krásné šaty

jako úplně novou rtěnku

nebo povedenou momentku z nového foťáku

miluješ mě jako svou oblíbenou kabelku

Ale nemyslím si, že můžeš milovat lidi všemi těmito způsoby

Je to asi otázka vkusu a náklonnosti

a v neposlední řadě definice

 

Pokud někoho miluješ, jak je možné,

že nechceš líbat jejich ústa a prostě být

tak moc moc blízko

až se dotýkáš skoro všude

a bavit se ohněm, který který jistě vzplane

pouhou blízkostí

Ale je to možná to, o čem mluví sexuologové

když říkají, že žena může být fyzicky vzrušena

ale duševně nedoknutá

mokrá a suchá zároveň.

Tohle muži neumí!

 

To, o čem mluvíš,

musí být ta věc zvaná přátelství

o kterém nevím zhola nic

vždyť je to vlastně jen trochu víc než zvyk nebo závislost

nebo potřeba nějaké služby, která zatím není potřebná

nebo si ji plně neuvědomuješ

 

Takže, ty chceš přátelství

tu pohodlnou krabičku

abys uvěznila starou lásku,

a nechala ji tam

chodit ode zdi ke zdi a sama měla to nejlepší z obou světů

říkáš: musíš se o sebe starat

To já neudělám,

chápeš.

Myslím, že ženy musí být ta nejkrutější stvoření

pod sluncem,

Muži takoví vůbec nejsou. Muži znají pouze jednu lásku.

Jedno, kolikrát se přihodí

nikdy nezemře.

 

V našem Království není konce

jsou jen

začátky.

 

 

 

Překlad Jan Rypl a Jana Orlová

 

 

 

 

 

 

Claus Ankersen je cestovatel mezi galaxiemi, básník, spisovatel, umělec, antropolog a performer. Jeho práce (od poezie a povídek až po delší beletrii) se zabývá tématy jako je ezoterika, kritika systému, láska r- evoluce a magická realita. Jeho práce jsou vydávány mezinárodně a byly přeloženy do 11 jazyků. Když necestuje, nepíše a netvoří umění, věnuje se vlastní esoterické škole jógy a magie, vaření a návratu k přírodě.