Co poslouchá Milan Holeček

Milan Holeček, osobnost současného undegroundu (mj. skladatel a textař nedávno zaniklé pelhřimovské kapely Memorial), nám prozradil, co v poslední době poslouchá. Základáme tímto novou víceméně pravidelnou rubriku, ve které budou různé osobnosti komentovat své nejposlouchanější desky poslední doby.

Jelikož prodejna Polí pět nikdy nemínila stát se pouhým místem k uskutečňování obchodních transakcí, nýbrž veskrze kulturním místem, rozhodli jsme se rozšířit naše webové stránky. Krom zvýšené frekvence aktualit bychom vám rádi nabídli větší počet článků tvořených s osobnostmi nejenom domácí subkultury. Vedle obligátních rozhovorů vám od dnešního dne budeme pravidelně servírovat i novou rubriku, ve které budou různé osobnosti komentovat své nejposlouchanější desky poslední doby.

Jako prvního jsme oslovili Milana Holečka, velkou osobnost současného undegroundu, mj. zpěváka, basáka, skladatele a textaře nedávno zaniklé pelhřimovské kapely Memorial. Milan Holeček se samozřejmě zúčastnil i dalších projektů, z poslední doby se jedná například o kompilaci "Téma Jestřáb", která navazuje na odkaz Jaroslava Foglara, z doby starší je třeba zmínit soubor Svéráz.

Před pár měsíci bych měl potíže dát vůbec deset desek dohromady, ale poslední dobou jsem se nějak rozposlouchal, takže budu muset naopak něco vynechat.

Dnes jsem poslouchal poslední desku Oborohu - "Nocí mořem". Slávek Klecandr je čím dál zajímavější textař, ještě nikdy nepsal tak dobře jako na tuhle desku. Písničky z ní může bez problémů hrát sám s kytarou, což někdy dělá, a budou stejně přesvědčivé. Tak jsou ta slova nosná. Asi ale nic pro ty, kteří si myslí, že křesťanství je středověká relikvie. I kapela byla v téhle sestavě asi vůbec nejsilnější, co kdy byla. Něco tak nadupaného se jen tak neslyší.

V autě mi poslední dobou několikrát hrál debut Fiction. Je evidentní, že měl Mejla Hlavsa v životě autorsky silnější období. Tady je asi největší problém, že on, jakkoliv byl geniální v riffech, tak nebyl moc zběhlý v psaní melodických zpěvových linek, což je v popu střihu Fiction dost zásadní rozměr. Ale mě fascinuje, jak je ta nahrávka kompaktní. Nahráli ji ještě před koncertní premiérou, a i proto je zvukově vypiplaná. Na druhou stranu i z toho samého důvodu to není zrovna best of.

Permon Balet Superstar poslouchám docela často. Nejedná se o žádné album, ale o všechny empétrojky, které měli na kdysi fungujících webovkách. Nepamatuji se, že bych někdy slyšel tak přesvědčivou kapelu, jako je tahle. K rytmu mají podobný přístup jako MCh Band, ale jsou z nich slyšet i Primus. Hrají hodně těžké věci a hrají je naprosto přesvědčivě. A při jejich hitu "Was ist das" se moje kolegyně, když je vezu z práce, popadaj za břicha.

Pár týdnů mám poslední cédéčko Domácí kapely - "Krajina mlčí" a jsem z něj nadšen. Tohle těleso patří mezi moje iniciační, ale třeba "Neděli" už dneska s velkou chutí poslouchat nemůžu. Současná komorní podoba je mi mnohem bližší a zdá se mi, že i Brabec jako autor je v tom víc obtisknut. Buď se za ty roky naučil svůj autoportrét provést řemeslně nebo nechal dost prostoru těm pravým lidem.

Jedním z mých nejstálejších evergreenů je "Transformer" Lou Reeda, poslouchám ho dost často. Hrozně se mi líbí, jak písničky harmonicky staví, k jeho textům asi nedodám nic nového. Na tomhle albu jsou opravdu prvotřídní hity. Kromě těch nejprofláklejších třeba "New York Telephone Conversation" nebo "Make Up". Navíc můj hlavní nástroj je basa a jsem nadšen z Herbie Flowerse, který tady hraje. Střídá baskytaru, kontrabas a tubu. To je mi muzikantsky sympatická cesta: chápat funkci svého nástroje a ve splnění téhle funkce být schopen všeho.

Před rokem jsem koupil manželce Angels of Light - "We Are Him". Má ráda Swans, tak jsem si říkal, že zkusím novějšího Giru. Ale poslouchám to spíš já. Okamžitě mě to dostalo hudebně. Tak brutální rytmy jsem snad slyšel jen od Aktualu, ale tahle deska není jen primitivní, je zároveň hudebně dost promakaná. Je to strhující. Navíc má Gira výborné texty, jsou to často opakující se výrazné mantry, k čemuž se hudební hypnotičnost kapely samozřejmě výborně hodí. A aby toho nebylo málo, booklet je výborný.

Začátkem roku jsem psal Fidovi profil Pařezu, takže jejich cédéčka mám teď naposlouchanější než jakákoliv jiná. Tohle brněnské těleso patří mezi mně nejmilejší. Výborné je to v tichých zadumaných písních i v tvrdých nářezech. A taky nebývá zvykem tak detailistická práce na samotné nahrávce. Tolik zvuků, které se tam ozvou, některé jen jednou za celé album... je to pestré, ale neobžerné. A taky tam zpívala jedna z mých nejoblíbenějších zpěvaček.

Nedávno jsem si po delší době pustil "Svěcení jara". Neurvalost, s jakou se tam tluče do tympánů, je opravdu barbarská. Je to taky určitě jedna z mých nejoblíbenějších nahrávek. Igor Stravinskij ale vstoupil do mojí diskotéky přes "Příběh vojáka". Když jsem to kdysi slyšel na Vltavě, docela jsem se chechtal. Byla to ostatně oblíbená hudba Franka Zappy a je to na ní slyšet.

Jiným z mých zásadních vážňáků je Bohuslav Martinů. Díval jsem se teď na youtube na různé verše jeho "Řeckých pašijí", k nimž jsem se zase dostal prostřednictvím jejich literární předlohy od Kazantzakise. Zatím jsem nebyl schopen zkousnout operu jako žánr, tohle je jediná výjimka, zaprvé se mi líbí Martinů hudba, zadruhé mám rád i tu knížku. Zajímavé je, že "Řecké pašije" - opera - existují ve dvou dost odlišných verzí. Třeba závěrečná árie je v každé úplně jiná, i textově.

Gothart a jejich písnička, respektive podání písničky "Santa Maria, strela do dia", způsobily v mém životě kdysi docela důležitou změnu a zároveň k ní hráli naživo soundtrack. Měl jsem tenkrát hudebně dost keltské období a tohle k němu sedělo, je to středověká hudba ze Španělska. Koupil jsem si album "Optimi de...", ale vlastně mě pořád zajímá hlavně ta jedna písnička. Mimo jiné má jednu ze dvou melodií, které se mi hned vpily do paměti tak, že jakmile je uslyším, je to jak rána proudem, okamžitě je poznám a pocit z nich je stejný jako poprvé. Ta druhá je v "Anarchistické lidové" od N. V. Ú. Obě jsou to takové jednoduché lidovky, ale takových jsou tisíce a jen tyhle dvě na mě tak působí.

Jo, dnes ráno jsem slyšel Skrytý půvab byrokracie "Nic se nestalo", ale v tom jsem nevině. Pustil si to můj syn a na mojí otázku, co že to je (to jsem samozřejmě věděl), odpověděl: "To je takový divný cédéčko."