Cyril Morda: Tryzna Míče

Samojaro

Už i soumrak odešel smrkovým lesem a zbyla noc,

Cítím, že chystá se rozkvést střemcha, zítra nad ránem.

Do té doby, v chladu prchající zimy zůstanu sám.

Usnu v úsvitu bodavé vůně, vím, že příjdeš.

- s úsměvem, rozpaky skryješ povodní slov, koho však vzbudíš?

Tygra, tygra? Nebo jen uvadlý list květu čekání, kdo koho osloví?

Tak do samoty hlouběji řízni nožem času,

když úplňkem noci nezachvěje sten – ta rezavá chuť polí.

Jen na chvíli ta čepel svírá kovem a bolí hlavně v noci,

Jen na chvíli v úsvitu, jen na chvíli hledám Tvoje oči.

Při usínání nejsi tu.

***

Jistě

laň povzdechne k horám,

Úhoř k moři,

stromy k větru,

oblaka k slunci,

člověk k bohu.

Hledají

okamžik spočinutí

na dlouhé cestě

podél ostří stínů

v kruzích sebe.

***

Znělka úvodní, na tajnost plačtivá.

Tak, troufale chopí se myšlenek,

co bílý vesmír v kotci slova zná,

do krajek rytmu vplují navenek,

redutou tančící snivá krajina.

Volnost těch plání, v trsech písní žal,

co supi vteřin stále trhají,

do tůní radosti se tiše mísí kal

pochyby libret, co city mrhají.

Gnómy ztracené na cestách mýtů,

kde kvetly křoviny divokých vůní,

Milý můj, zde zebe i pálí z křiků,

až srdce pláče, že není u ní.

Milenci v úzkostech zatají dech,

osleplí akrobati, tančící po lanech.

***

V pustině

kalichy divokého kmínu

zasněženy mrazem

kolem zklání hlavy.

Šedivé stříbro oblohy

vítr přeleštil

rudou třešní jizvy

vyrvané mi z úst.

Zaječí stezkou,

skrz meze luk,

kráčíme nebem,

mlhou utonulí.

Tomáš Mayer: evid. 1967, prach pískem rozplaven, záliby: hudba, stavitelství, t.č. angažován jako principál Klubu Pomezí v Brně.

Básně ze sbírky „Tryzna míče“ rozdávány strojopisně přátelům pod pseudonymem Cyril Morda.