EZT – Hodina vytřeštěných očí (Opravdu scestný tlachy)

 

I.

 

Proč vlastně by to mělo být jakkoliv důležitý?

věci se dějí mimo

nás /né-li v nás/

vždyť veškerého hulení a opiátů je dostatek

a nikoho by ani nenapadlo

že všechno to prosraný bití /zvonů/

z vašich hlav

má pevný základ v půdě stromů a jeho kořeny

z těla vrostlých květů

do zmrzlé zimní půdy těžce se hloubí

díra do hlavy usedá na vyšších principech nadějí

za hranicí státu čekají fízl

a všechno jsme profelili v jakýchsi barácích

krajkami a stráněmi proudí vody

chřipka a jiný virózy upoutaly mne na lůžku

Děsi! Běsi!

stará bába propadává přes most

do řeky jsme házeli kamení

a jiný píčoviny to byly krásné dětské časy

dnešní jsou již jinde

 

II.

 

Prohulený mozky probuďte se

je ráno

a čaj byl připraven

na nočním stolku prášky na uklidnění dva

a dva jointy

ještě před prací

všechen opruz a hnus lidstva

odráží se ve zpětným zrcátku

sis dělala mejkap

vystříkl sperma přímo na perský koberec

nekoupíme vám žádný další lajny

už došly a zkazily nám naše plány

se mění z minuty na minutu

máme čas na přestup na další linku pod okem

jí rozmázla dobře mířená rána pěstí přímo mezi oči

se kříží vším tím fetem

jsem si prošel když jsem byl fracek

rozmlátil výkladní skříň

je přeplněná pokleslou literaturou

si přivydělává kde jaký floutek

v týhle době stojí za hovno

 

III.

 

Na hlavě mám pouze několik vlasů

ale tyhle věci jsou důležitý stejně

jak počet chloupků na jeho ksichtě

se objevila záře z vedlejší místnosti

mne probudila z krásného snu

si pamatuju nic

už nemáme žádný další krávoviny

v telefonu zmeškaný hovor od O

rozmlácený brejle nalezeny

v půdě za barákem

se paraziti v těle netknutém ranní rosou

ověnčený trs trávy sténá

žena pod křížem zmizela v dáli

slza jarního jitra zář slunce

nad městem vniká jazykem do kostí

z knihy vytrhány stránky

z huby trčí

ulomený zub podrolený

zbytek vyplivat i s krví

z masa vylézá červ bude už svině mrtvá až ...

 

IV.

 

...až nebude smutná jenom tak –

takové radosti jsou povoleny

když šlápnete do psího hovna

v centru své polis při návštěvě

dobré přítelkyně

vždy srdce pookřeje v ohni duše

veršotepce a rozdrásává

v nervech dávno dávno dávno

tichými brázdami šepot tramvají přerušil

zpěvy cinkot kolejí

z rozbitého skla slz a krve stékajícího

vodopádu hlav naražených na kůl

v očním důlku zaražený

až po kořen v jitřním schizofrenním rozhovoru

rozhovorů slov beze smyslu

náznaků využití prázdné konve na vodu

zpřetrhanou hlemýžděm zahleněným

vaginálním substrátem tvaru prázdného

růžového kosočtverce lemovaného kůží

strukturovanou lebku Dozorčího

 

V.

 

V lapáku technologického tlaku

tlaků zespoda prodírajícího se pyje

tak cizího a blízkého neber na stejný váhy

živou hmotu světa hněteš stvořiteli Demiorgu

ochraň život tebou tvořený

zachraň před zkázou pádem

do hlubin nekonečné putyky

nonstopů hlavního nádraží lemují šaliny po Brněnsku

nebo-li tramvaje po Pražsku

nepoznám jenom dvě krásné vzpomínky

událostí dávno minulých životů rodiny

matky Země matky nenarozeného

plodu přírody svítáním

nad lesy vezdejšími zdejšími

lidmi

domorodci závidím vám život svobodný

bez okovů řetězů

duše alkoholiků nám upíjí

z piv jsem měl obsolentní amnézii

a zdravotní komplikace několikrát

dvakrát komat

 

VI.

 

Pro to dráhy pane nepiju

pouze hulím nic víc

ne vaše pane ne vaše urážky jsou zbytečný

ignorace je největší záchrana

před kretény je zavřu do sklepa stejnýho

 jak byl ten můj vnitřní

na hotelu mi dala do držky nevím

proč jsou všude samé sračky

na této ulici se holub posral desetkrát

za pár minut v kapsách papíry

a vytřepaný tabák

bez něj by to samozřejmě nešlo

ani jediné auto noční silnicí jsme šli

benzínka otevřena jak ranní kvítí orosené

jak kůl v plotě zařazená záda

bolej i několik nocí šílených nápadů

vyprávění bez konce a začátku svatého dne

jeho narození v noci

myslím to bylo bílý ale to se ovšem stává

a nikdo s tím nic neudělá

 

VII.

 

Pro veřejnost zhrzenou vaším počínáním

chcát z vokna a polejvat kolemjdoucí vínem

politý stůl oškrábaný různými kartami

hrál jsem jenom Taroky

a dobrý kroky ke stodole

to bylo skvělý ale to už je dlouho

a dávno není přístav náš

v nedohlednu nitro oka hloubku

zdejší studny nejde vypočítat

ani připosranýho strážce obecního úřadu

rozbitá okna tmavá

černým fixem oční víčka

nádrž již dávno ztracena do prázdna prostoru

na hrudi tlak tlachů zdržkovatělejch přizdisráčů

lidi všude procesí tupých vodnatelných hlav

kráčející obrys postavy proti nočnímu svitu

dopravních linek telefonních budek

rozhovory pomíchané

to je jiné období života furt

jsou tam nějaký problémy

 

VIII.

 

Hlupákovi tam fakt

se to nedá jinak říct ty vole

vytřeštěný bulvy

a krysy z kanálu

do kanálu

 

IX.

 

Ozývají se pištící

komíny kouřící

 

 

 

Foto Simone Salbone