Filip Klega: Ivošek a Dub, Mrázek, Felix a Vacek

 

 

Vacek

 

Hodný šéf mu říká Vacíno

Zlý šéf pane Vacek

a ti ostatní

co neví jak se jmenuje

mu říkají dědek

Mezi těmi balíky by totiž moh být nejstarší

Není

 

Spojuje nás

že po práci jdem na pivo

Každý sice jinam

rituál je ale stejný

Někdo by moh namítat

Copak je to normální

už v 11 sedět v hospodě?

A Vacek by moh oponovat:

Copak je to normální začít makat ve tři ráno?

 

Zlej šéf ho nikdy neměl rád

Asi mu připomínal fotra

Tak na něj na začátku nouzového stavu

narafičil čórku

a vyhodil ho

 

Vacek byl všechno možné

možná i zloděj

ale rozhodně nebyl blbej

aby velkému bratru kradl do oken

 

Párkrát sem ho pak vyhlížel před tou jeho hospodou

jenže sem na něj už víckrát nenarazil

 

 

 

 

Felix

 

Hodný šéf mu říká Feldo

Zlý šéf pane Felix

a ti ostatní neví

že Felix je příjmení

Jmenuje se Miroslav

 

Není zrovna nejmladší

ale ví že čím víc řečí

tím větší průser

tak mlčí

Nejvíc si povídá s balíky

když je vyhazuje z náklaďáku

Padá mu z rukou

říká jejda! jako krteček

Když mu spadne podruhé

kříčí jako živej!

A na těžký balík řve

to se dalo čekat ty kurvo nevyvážená!

 

Spojuje nás ticho a nejistota

 

Když všechno krom lopoty

bylo ve stavu nouze

ptal se mě jak vyluštit

zapeklité části křížovek

 

Rébusy a křížovky

to je jeho

a on nemá chytrý telefon

ani doma internet

 

Ale zatím má doma

 

 

 

 

Felix a Vacek

 

Felix a Vacek jsou ti nejlepší kolegové

co sem kdy měl

 

Ten první nemluví

Ten druhý je dědek

 

Chodíme společně brigádničit

Balíky třídit

Balíky z kamionu vyhazovat

 

Neznáme se

Skoro o sobě nevíme

Stejně nás něco spojuje

 

Jednou po ránu ti dva na šatně řešili nějaký rébus

Felix četl zadání:

Mládě od krávy na čtyři

Vacek hádal:

Kokot

 

Kdyby Felix víc promluvil

kdyby se Vacek ještě někdy ukázal

a kdybych někdy napsal román

hlavní postava by se jmenovala

 

Felix Vacek

 

 

 

 

Mrázek

 

Než znal sem jeho jméno

říkal sem mu pan Píšťalka

protože

krom toho že v hospodě seděl vždy na stejném místě

a smrděl

mistrovsky na zobcovou flétnu po ulicích hrál

Bachovo Bourrée

a Scotta Joplina

i se všema glissandama a bendama

na flétnu!

 

Pil jenom pivo

spal kde se dalo

a jednoho dne nedošel

a už ani nechodil

Měl roztřepený vous

a místo ksichtu vrásku

Logicky jsem předpokládal

že je v pánu

 

Jenže po čase zas přišel

Vypadal furt stejně

Vlastně trochu líp

 

Prý z žaludku vykrvácel

 

Jednou nohou byl na druhé straně

z toho bláta jí však vytáh

jen tam nechal botu

 

V hospodě teď sedí jak sedával

a na ulicích píská jako předtím

když doba byla trochu jiná

stejně jako on

 

 

 

 

Dub

 

Za mlada seladon

fotograf

skoro intelektuál

 

Teďka vožungr

žgryndal

a kolikrát sprostej a vožralej

až o tom ani neví radši

 

Stále však srdcař a upřímnost sama

 

Dub za pár drobných umývá

výlohy a výstavní skříně

města Brna

 

Jenže to nesmyje

Ani pod nánosem

fernetů, piv, macoch a baťůžkovic

neskryjou se ty lítostivé pohledy

co vídí dál než kdy chtěly

 

Dub už pár let mluví o oprátce

ale pořád se houpe jen mezi

městem

hospodou

ulicí

a flaškou

 

 

 

 

Ivošek

 

Zamlada žid

teďka jen žid

a hlavně notor

 

Ivošek za pár drobných umývá

výlohy a výstavní skříně

města Brna

 

Raz za čas jde pěšky do Mikulova

Cestou tam přespí na Pálavě

pak v Niklšburgu na židovském hřbitově

 

Nosí u sebe erární jarmulku

kterou nenosí

a roušku ušitou z izraelské vlajky

kterou nosí

i když nemusí

protože jedna jeho skoro žena mu řekla

keď prídě druhá vlna

ty zdochněš ako prvý!

 

Bůh by ho ochránil

kdyby mu věřil

 

 

 

 

Ivošek a Dub

 

S kamarádem Valdou jsme se jednou domluvili

že až budem staří

budem jako Ivošek a Dub

 

Dub se s Ivoškem jednou nepohodl

když zabředli do jisté

politické, geografické, historické

vlastně asi geopolitické

pře

a nerozuměli si natolik

že nakonec každý okupoval jiný konec hospody

 

Jen Dub sám a jeho panák

Jen Ivoš sám a jeho panák

 

Jindy zase Dub hřímal přes celou knajpu:

Ta Ruska a ty její výlohy jsou moje!

A Ivošek namítá jen:

Sama mě pozvala umýt je!

 

Potom oba od sebe navzájem somrujou venku cigára

a doufají že nebude pršet

 

Proto sme se s Valdou dohodli že budem jako oni

Znesváříme se nad rokem 1620

Skoro se pobijem o paní Vasilijevnu

Pak si venku rozdáme cigára

Cvakneme si baťůžkovice

a každý sám půjde si umýt tu svou výlohu

 

Pršet nebude 

 

 

 

 

 

Foto Honza Walda Valík