Groteskní nádech, škubavé i melodické linky, vokální pater noster

Přinášíme recenzi naší desky (Jindra Holubec - Valerij Dubjanin) od jednoho z otců zakladatelů spřátelených www.diycore.net. Tedy evidentní střet zájmů. Možná se ustřetujeme. No, prostě je tu text o desce, která se nás týká. Maxim možná píše jinak, ale proč nenechat zadout i jiný větřík.

Jindra Holubecautor: Jindra Holubec
titul: Valerij Dubjanin
vydavatel: Polí5

Koupim si volevinyl, protože ten zvuk je tam zakletý stejně jako tajemství těla v klíně samic, začne to prvním trackem George Peterson, který je buď pojat jako retro-jazz-country s adekvátním zvukem, nebo je něco špatně, pak přijde profláknutý Jasan, rozbublá se basa a fakírský koberec se vznese. Dobře.

Můžu to klidně říct hned u téhle hitovky, která obsahuje Holubce téměř komplexní: lyricko-epický text s groteskním nádechem, škubavé i melodické linky, vokální pater noster.

Pankující funk s podivně fungujícími ozvěnami brněnské alternativy podzemních dob. Můžeme vést diagramy, ale asi každého napadnou Z kopce a Vášovy over-fyzické výpady na hranici zpěvu a zvířecí deklamace, další brněnské kapely v čele s Václavkovými projekty, možná se vám bude chtít malovat nějaký olbřímí satyrský obraz typu „představte si mutaci Ivy Bittové a Květoslava Dolejšího" a možná nebudete daleko od pravdy stejně jako od blábolů, nicméně slovo krouží představu a s tou se žije snáz než se skutečností.

Proti demu Vrah je tohle minimalistický symfoňák, syrovina ustoupila muzikálnosti, aniž bych mluvil o komorním kafíčku v obecním domě, Vrah počítal svalová vlákna a srkal krev, Valerij Dubjanin rovná těla do obrazců a zjišťuje, že je schopný čehokoliv, pěknějšího.

Pavel bourá maso a Jindra Holubec s bráchou Michalem staví výživnou hudební sbírku, na kterou se většina tuzemské alternativní muziky dívá hodně zezadu, ne všichni, květy rostou pořád a kosy už maj taky mladý srpy.

První ofiko nosič, je to vinyl, mix Tomáš Vtípil (rovněž housle; DG 307), mastering ježčí doupě Jámor, hostující Václavek, tomu se říká práce na postupu, a to nahrávka původně vypadala na další pokoutný cd-r, než se do toho vložil náhončí a vlastník polí Josef Jindrák. Nedostane z toho Holubec kopřivku a nebude svázanej? Na desce ne, na to, co bude dál, je příliš komplikovaný a neudržitelný. Dobře, spekuluju.

Petr Ferina mluví o písničkářském kontextu Záviše („zcela otrokem svého, i když stále vtipně podaného pornomajestátu") a Baumaxy („neživotná odrůda Televarieté"), i když nevim proč. Baumaxa možná trpí akutním střetem svého recesivně-punkového světanáhledu a potřeby být oblíbený, ale jinak to je jako střílet brokovnicí na papírovou růži.

Ale čím si chcete být dneska jistí, když hudební eskadru doplňují taková jména jako Sorah Irijflov (klávesy, návrh obalu) a Martin Dřevojánek? Kde končí mýtus a začíná včerejšek? Máme dojezeno, dopito, do žita je daleko a dokážu si představit společnou věc třeba s Wankem. Teda kdyby to nebyl Jindra Holubec, jistota padá.

maxim horovic - www.violacore.xf.cz & www.diycore.net