Hannie Rouweler: Růže v prosinci
Jako bych se to naučila od jeptišek
Nemůžu si pomoct. Jsem vychovaná jeptiškami.
Začalo to ve školce,
jeptiška, na kterou nikdy nezapomenu, měla velkou bradavici na tváři
takovým tím ne zcela vhodným způsobem
pro práci s malými dětmi. Navíc díky obřím chodidlům
vypadala jako člověk jen napůl.
Zlepšilo se to na základní škole. Jeptiška v první třídě
byla přátelská
kričela na mě „Vzbuď se, Šípková Růženko!“
Pořád jsem se dívala ven z oken. Snílkovství, buď to v sobě máte
anebo ne, a to i když jste starší.
A pak čtyři roky internátu, jeptišky, samé jeptišky.
Nejhorší na tom bylo
že už vám všechny ty holky už lezly krkem.
Jak se vyrovnáte s tím, že ve vězení máte jen holčičí kamarádky?
Sdílíte jídelnu, školní budovu, studovny, ložnice, volný čas: pouze dívky.
Kluci mi přišli jako divná stvoření, raději jsem se na ně dívala
z dálky. Naštěstí jsem měla tři bratry
kteří mi do života dali alespoň něco normálního.
Vždycky jsem byla ženou pro ženy. Nevím
jestli to světlá stránka věci. Nicméně si to myslím.
Ale bez mužů by byl svět určitě nudné místo,
přinejmenším já bych se nudila.
Ale můžou zpívat a křičet, nicméně o pár tónů níže.
Raději je mám pod kontrolou. Pod sebou a níže.
My a třikrát já
Vyšla jsem ven a vrátila se se sedmi
najednou. Králíci a kočky vešli se mnou dovnitř
v malém procesí, protože v mém obýváku je světlo
a venku se stmívá a vychází hvězdy.
Vevnitř jsem byla zase sama, králíci a kočky vyšli
ven. Venku je tma jak v pytli a oni jsou rádi
sami v tichu dlouhých letních nocí
smrt zvuků a věčná bílá světla
pouličních lamp lemujících ulice. Dokonce detektory pohybu nevydaly ani hlásku
když králíci seděli nehnutě na terase, kočky
skryté pod keřem. My a třikrát já jsme se ocitli
zpátky v neparalelním okamžiku noci
obklopeni tímhle vším. Čísla z hodin. Sdílený čas.
22:22
Zase jsme spolu
v tuto pozdní hodinu
hlas rezonuje v jednom dlouhém
Dechu. Jsi vedle mě
na zápraží obýváku.
Ve 22:22 hraje hudba
a to, co je sdíleno násobím
vzpomínkami na tebe.
Postel je skrytá za mnou
vymyšlená v jazyce.
Mluvení a mlčení se překrývá
ve 22:22 jsme si všichni rovni
možná mi to přečteš, jestli zapomenu
že jsem existovala. Já tě zopakuju v gestech,
konverzaci, pozdní procházce, v zahradě.
Růže v prosinci
Jsou zakořeněny v chladné zemi, s vlhkými listy
v noční zahradě.
Rudé zimní růže
si užívají dozvuky horkého léta.
Nezohnou své hlavy
po dešťové přeháňce, velké bouři, chladných nocích.
Musím jít ven, znova je vidět
abych uvěřila, že skutečně existují,
tyto přeživší zimy pod hvězdami.
Uvnitř v obýváku je na stole
vánoční hvězda.
S každým vzdechem upadne jeden okvětní lístek.
Dávám jí vlažnou vodu
se kterou jsou její šance na život větší než jen pár dnů
pohodlí a radosti
které brzy zmizí ve večerním slunci.
Překlad Jan Rypl a Jana Orlová
Hannie Rouweler (1951)je básnířka a překladatelka žijící v Leusdenu (Nizozemí) od konce roku 2012. Hlavními zdroji její inspirace jsou příroda, láska, ztráta, vzpomínky na dětství a cestování. V roce 1988 debutovala sbírkou “Raindrops on the Water”. Od té bylo vydáno přibližně čtyřicet svazků poezie, včetně překladů do cizích jazyků (polština rumunština, španělština, francouzština, norština a angličtina). Její básně byly přeloženy do dvaceti světových jazyků.