Iryna Zahladko: A ryba začíná žít jako medúza

 

 

NOVEMBER INFLAMMATION

 

Látka kůže zní jako

vítr nad listy trávy

while caressing the back

from south to north.

Hra s mateřskými znaménky

jako scrabble:

tvořit slova

a tak hledat společný jazyk

pro všechny části těla.

Nenajít.

Uchopit za zápěstí a požadovat překladatele.

Látka kůže zní jako alarm.

Body is screaming in voiceless movement,

numbed fingers are looking for

the right birthmark to push

to stop the siren.

Nenajít.

Uchopit se za krk a požadovat

instrukce.

Nenajít.

Uchopit se za vlasy a požadovat

pomoc.

Nenajít.

Uchopit se za zeď a požadovat

dveře.

Vyjít ven a lehnout si

na trávu.

46 deep holes instead of birthmarks.

Let the leaves of grass in.

OCEÁN MEDÚZ

 

Boiled sea becomes ocean

a ryba začíná žít jako medúza

till the end of the age,

věku,

který započal v den vzniku řek,

v narozeniny vodního předělu.

Medúza tančí in the white foam

a nic si nepamatuje.

Medúza něžná,

medúza tichá

till the end of the ocean.

Medúza se zastavila a rozhlédla se:

“The sky above the port

was the color of television

turned to a dead channel”.

Jak se cítíš, medúzo?

Is the white noise white because of salt in the water?

Does jellyfish go to cyberspace after it stings?

Není encyklopedie ve které to zjistit,

není člověka, který by použil slova a vysvětlil,

není vypravěče, který by dokončil příběh.

HEDVÁBÍ DOMESTIKACE

Tohle hedvábí nad městem

nic neznamená.

Možná jen to,

že bourcové morušoví

napadli krávy u řeky

a vysáli všechno mléko.

Ten samet na mých chodidlech

nic neznamená.

Možná jen to,

že poslední milenec

nechal mi teplý dech na rozloučenou

a přivázal modrou látkou k mojí kůži.

Láhev od mléka,

několik bílých kapek pokojové teploty

na stole,

noční motýl bez schopnosti létat –

důsledek domestikace (?)

Ta srst u mě na klíně

znamená pravděpodobně,

že spalo tam zvíře:

kůň nebo kráva,

bez schopnosti utéct a vrátit se

do divokého pole

v jednobuněčnou nedomácnost.

ŠTĚDRÁ NOC

 

Každá noc – štědrá.

Zavírají se oči zabitých kaprů,

zastavuje se krev,

rybí šupinka se otáčí k východu slunce,

aby jako první zachytila ranní světlo.

A odrazila ho zpátky ke slunci.

A to, co se vrátí od slunce zpátky –

je koleda.

Ve štědrou noc

cesta ušlapaná se stele před dvě ženy,

běží před nimi pes

a tajně sleduje za nimi sova.

Každá tančí svou melodii,

pára z jejich rtů

letí do prázdného nebe

a zapaluje hvězdy.

Svět, který padá od nich na cestu –

je koleda.

Padají ženy do horké postele,

pes si lehne k jejich nohám

a probudí se ráno mužem.

Dostane koledu z vejce sovy

a zazpívá.

 

 

 

 

Foto Tereza Škoulová