James Tian: Jak šťastní bychom měli být

Půlnoc

Půlnoci,

netahej si na mě triko, sím tě

Přichází ticho

a moje nálada je čím dál víc hloupoučká

Půlnoc,

elegantní mýtus

Ach, jsou moje smutky nachystané vypadnout?

Nechci být za pitomce.

Každý letní den

bude mé srdce oněch samozřejmých snech

Rád se vyhýbám všem zmatkům,

hlavně zústat zvědavý

Oj, půlnoci,

je v tobě důstojná krása

Co k tobě v hloubce už cítím

si fakt fakt jsem si jistej

Seš lepší z mejch milenek, jasně že jo

Tak prosím, nenech mě, abych ti dovolil odejít

Městský pták

Jo, jsem osamělej městskej kluk!

Jsem vždycky připravený se prát

a vždycky připravený zase upadnout.

Co moje sny pod oblohou?

I když teď je příliš těžké je udržet,

Ale křičím do osamění

že nepřijmu porážku a bolesti.

Kdo se mě zeptá,

proč se vždycky cítím osamělý?

Mám obavy, když mě někdo chce následovat.

Moje myšlenky v poslední době hodně zhrubly.

Můžu jen uvolnit svoje srdce,

stále předstírat, že cílem je putování,

Pak skutečně můžu najít svou vlastní cestu.

Byl jsem jako tisíckrát zmrazený,

bojoval jsem na průsečíku dobra a zla,

vím jenom, jak moc bolesti se mi dostalo do srdce

Ve skutečnosti,

když jsem byl kluk,

tak mě opustilo hodně světel,

a to je v mém srdci doteďka.

Hej, pamatuješ si na mě?

Možná nepamatuješ,

protože jsem byl příliš obyčejný.

Někteří lidé se určitě budou myslet,

že tenhle svět je ke mě už dobrý až až

a bůh že mi dal mnohem víc.

Jo, jsem živoucí město,

nepatří mi upřímné úsměvy všech,

a nemůžu cítit opravdové pocity lidí.

Každy z nás může jen snít sny

Každý z nás může jen naprázdno zírat do nebe

Pak můžeme jenom společně čekat,

abychom v určitou chvíli odletěli.

Šťastní

Když se v zrcadle objeví naše nahá těla,

cítíme v našich srdcích strach?

Jaké jsou lidé jen nepartné stíny

Všemu, co se nás týká, vskutku vládne Bůh

Když se v zrcadle objeví naše nahá mysli,

umíme vidět světla a temnotu?

Lidé jsou semínky plnými touhy

Žijí, věcně vzato, mezi nebem a zemí

Vše, co je Pravda, je věčnou pravdou

Ach, jak šťastní bychom měli být,

tentokrát se můžeme setkat tváří v tvář

Ach, jak šťastní bychom měli být,

že tu teď sedíme, abychom se modlili za svět!

Překlad Jana Orlová a Jan Lamser

James Tian Tianyu, narozen v roce 1994 v provincii Shandong v provincii Tai’an. Je člen čínské společnosti poezie, čínské centrální televize (CCTV), ředitel skupiny „Čínská moudrost“ a výzkumný pracovník mezinárodního ústavu pro archeologickou a historickou lingvistiku. Jeho práce byly publikovány ve více než 50 periodicích doma i v zahraničí a byly přeloženy do mnoha jazyků. Získal množství cen a ocenění. V roce 2018 například druhé místo v národní soutěži literárních děl k 15. výročí obnovení vydávání deníku spisovatelů Jinggangshan, ve stejném roce druhé místo v soutěži poezie Wen Yiduo v roce 2018; Zlatá cena BPPW v roce 2019; Cena za vynikající výsledky v latinskoamerické literatuře v roce 2019; Cena za americkou poezii v roce 2019; Bronzová medaile ceny „Bena“ za francouzskou poezii a píseň v 2019, atd. Dosud publikoval tři knihy v čínštině.