Když holky omdlej’
Alžběta Stančáková (nar. 1992) dokončila bakalářské studium českého jazyka a literatury na FF UK v Praze, v současnosti pokračuje tamtéž v navazujícím magisterském studiu komparatistiky. V březnu roku 2014 jí vyšel debut Co s tím (nakladatelství Petr Štengl). Je členkou redakce časopisu Psí víno. Vede kurzy tvůrčího psaní pro děti.

Když holky omdlej’
když holky omdlej’
obtočej’ se
jako šňůry starejch telefonů
kolem mužskejch prstů
škoda že je
čím dál tím míň šňůr
který nikdo neprozradí
taky se tak často bojíš
DNA testů
díky kterejm se zjistí
čí seš matka
a jakej záchod jsi pochčila?
občas koukám do zrcadla
a divím se
že se můj obličej po tom všem nezměnil
čekám 6 minut za měsícem
a obsah postupně přiijde
šňůra
která nic neprozradí
se napíná
tam někde u krku
má vidět žíly
neválej se
holka
po těch dlaždičkách
a neválej se
po těch hvězdičkách
co maj’
75 koňský síly
a integrál
a sedm slov
Bez názvu
muži
s nehybným okem
se dělá zle ve výtahu
miluje ženu
historičku umění
která má rakovinu
od smrti manžela zhubla 15 kilo
kde všude se asi
prohánějí vlhkodlaci
říká jí v kavárně
a otírá si své vlhké dlaně
do kalhot
ona chodí
zvracet na záchod
i když tvrdí
že kvůli nemoci hodně pije
a tak chodí často na malou
přijde
přiklopí si ústa ubrouskem
objedná si presso
v neděli ji vzal do fotografického ateliéru
dávejte pozor
teď se usmívejte
vyletí blázen
řekl jim fotograf
on s nehybným okem
ona v šátku
mají fotku
na které jsou staří
přijď mi prosímtě
nakrmit kočku
zalejt kytky
říká mu kunshistorička
když se chystá na pozorování
na knížky se teď
asi
bude prášit
a přijď za mnou někdy
dokud se nevrátim zas domů
muž za ní jede
někdy
<
autobusem po serpentinách
vedle něj sedí chlapec s dívkou
no a podle těch filosofů
je všechno předurčený
říká dívka
všechno daný, strohej determinismus
prostě
to že teď jedeme timhle busem
to co měníme
už někdo změnil před náma
je určený
s kym spíme
co říkáme
že tě miluju
že mám zejtra zkoušku
- ty mě miluješ?
z filosofie …
ne, nemiluju
to jsem řekla?
to ne, to byl příklad
vystupuje
má dojem
že mu sněží na oko
v zrcadle ve výtahu
si ho zkontroluje
je v pořádku
a tak se mu ve výtahu
ani nestačí udělat špatně
v nemocnici
na posteli
sedí kunshistorička
v noční košili s drobnými květy
dej si to moje jídlo
ať víš
čim mě tu krměj’
říká mu
kouše do od snídaně okoralého
chleba s plátkovým sýrem
zvláštní že si za tu dobu
co ji zná
nikdy nepřál
aby oba byli mladí