Laibach 23.2. v Brně

Dne 23.2 zahraje Laibach v Brně na Flédě. Tato úchvatná industriální kapela patří již dlouhá léta k mým nejoblíbenějším a jejich Opus Dei nikdy neopomenu nabalit do cestovní flešky.

Nebudu otravovat s diskografií, to si můžete lehce vygůglit. Sama jsem zvědavá, s čím novým se zase vytáhnou. Jen pro ty, kteří je znají jen povrchně z internetu a dosud váhají – fakt to nejsou žádní fašouni, ale obdivuhodní cynici a mystifikátoři. Každý koncert je jiný a většina z nich patří k téměř mystickým zážitkům.

Raději vytáhnu pár zajímavých vzpomínek, třeba si z nich uděláte přirozenější obrázek. S jejich hudbou jsem se setkala již za totáče a vyhradila jsem pro ně nejdražší pásku – to se ještě používaly obří páskové magnetofony- značky Philips, což byla tenkrát vzácnost.

Na prvním koncertě po revoluci (1990) jsem samozřejmě nechyběla. Pravda, v Lucerně byl zvuk nic moc a v kotli bylo příšerné vedro a mraky skinheadů, kteří vůbec nepochopili, o co jde. Ale dodnes si pamatuju tu vše pohlcující pulsující muziku, ty fantastický komedianty s dokonalým apecem, i skvělou projekci na plátně. A ještě si pamatuju žízeň.

Další zajímavý koncert jsem zažila v Brně v Semilase. No, tady byl zvuk ještě horší, ale všeobecná nálada i složení fanoušků mnohem přívětivější. Bohužel moje kamarádka epileptička nezvládla světelné efekty v kombinaci s pravidelným zvukem ( mimochodem opravdu monstrózním), tak jsme koncert strávily v zadním rohu, s Marií otočenou ke zdi. Ovšem zase bylo blízko pro pivo.

Ovšem třešinkou na dortu bylo vystoupení ve slovinské Portoroži v letním kině. K tomu jsme přišli zcela náhodou při obchodování s keramikou. Arab nás zrovna vyplatil a nic nebránilo si na atrakci týden počkat. Jen mne velice mátlo, že naši slovinští kamarádi, bezva muzikanti našeho ražení, na nás hledí se zděšením a mluví o zrádcích a náccích. Ale ukecali jsme je, a ještě že tak. Tímto počinem jsme zdvojnásobili návštěvnost. Ano, bylo tu přibližně 30 lidí. Přesto se Laibaši zachovali zcela profesionálně a odvedli dokonalý koncert. Tancovala jsem o dušu a měla celý kotel skoro sama pro sebe. Konečně jsem si mohla prohlédnout všechny jejich hračky – myslím tím aparát- a opravdu bylo co závidět. Zvuk naprosto bez chyby, nasazení jedinečné a dokonce přidali. A za zády šumící moře, no co si přát víc.

Možná právě proto jsem byla z posledního koncertu v Brně v Sonu trochu zklamaná. Zde byl sice zvuk na jedničku, ale mí oblíbenci byli najednou jaksi  folkovější, nebo popovější, nevím. Nasadili tenkrát opravdu vysokou laťku. Jsem tedy opravdu zvědavá, co předvedou nyní.

Blanka