Lawrence Durrell – Černá kniha

"Uprostřed noci je vše potlačeno s výjimkou útěchy tohoto těžkého těla, uklidňujícího tlaku ruky v mé ruce. Jsem novorozenec na nemocničním lůžku: Hilda, světélkující noční světlo, jež v spánku laská mou mrtvolně nehybnou tvář! Paralyzován. Dokonce i samotná vášeň se stala myšlenkou, výmyslem bez vztahu ke mně samotnému, idiotu v kýlovém pásu."

Černá kniha je pro mě vzpomínkou na to, jak se kdysi dělala literatura. Vytříbený, starý svět za jakýmsi zamlženým oknem. V Černé knize čtu touhu po něčem, co není (ale snad by mohlo být), vzpomínání na to, co je ztracené a milované právě pro svoji nedostupnost. Vše je v obrysech. Ať je to zima, léto, prach, příběh. Vlastně ne. Prach je skutečný. Možná je Černá kniha ve skutečnosti knihou o rozpadání, vnitřní erozi, která ale stále není dostatečně úplná, ačkoli žádaná. Bezcílnost a touha po naplnění, která je manifestovaná víceméně náhodným pokusem. Atmosféra knihy připomíná těžký parfém, má své animální, orientální tóny, je vybraná a složitá. Připomíná Huysmansova Esseinta, ale hrdinové jsou přesycení již v raném mládí. Čtenář trpí nadbytkem slov, neřestí mladého spisovatele. Příliš mnoho postdekadentní imaginace smíchané se surrealismem. Ona dekadentní nabubřelost je však zároveň největší předností recenzované knihy. Dle úryvku na přebalu a také celé „PR kampaně“ knihy je konzument natěšen na přiměřeně intelektuálně zabarvené erotické čtení. A následně fatálně zklamán. Erotické pasáže ano, ale sporé – a skutečně ty nejlepší. Jazyk obkličující hájenství větné stavby a rozumu, jazyk květnatý, opilý svými možnostmi. Ano, poetický. Někdy silný, jindy zbytečný. Znalci eroticko-pornografické literatury se sebevražednými sklony by neměli váhat, ale s četbou doporučuji počkat, až pomine deprese. Všechno temné a zpomalené, do sebe zapouzdřené, by zřejmě zmizelo z povrchu světa úplně. Příběh příliš nefunguje, místy mu skutečně nelze věřit ani při zapojení veškeré pečlivě pěstované čtenářské naivity. Obrazy, výstřiky (pardon, výkřiky). Silné jsou a postavit na nich knihu lze. Alespoň v roce 1938.

Jana Orlová

Lawrence Durrell – Černá kniha
(c) 1938