Lucilla Trapazzo: TY – zájmeno, druhá osoba jednotného čísla

Na druhé straně soumraku

Podívej, stín znovu padá

na východ – tam, tam na druhou stranu

soumraku. Teď vine do šera

tíhu hvězd.

Zůstaň dnešní noc se mnou

mohli bychom jako hvězdy pozorovat bomby

zářící a vybuchující na řece.

Zůstaň. Jen jednu noc.

Uveď mé oči a osud do zmatku polibky.

Chtěla bych mít oči rysa, chtěla bych být

netečný kámen. Ale mám napjatá slepičí křídla

a jitřní stíny; v děloze

hrsti zmuchlaných hvězd.

Zůstaň. Zapalme noc

(žárem pochyb nebo jiskrou nápadu).

Promiň, s léty a hormony zapomínám

na všechno a moc mluvím.

Jsme nebeské poznámky pod čarou, sloveso

v čase nedokonavém.

Zůstaň se mnou a osviť noc.

Où tu veux si tu veux quand tu veux

(Kdy chceš, pokud chceš, kdy chceš)

Dnešní večer vzpomínky tanou jedna za druhou a míchají se

Na černobílé fotografii se směješ.

Moře za tvými zády.

A jsi to ty. Bez času.

Měli jsme v očích oblaka

a úlomek slunce.

(ve vlasech křehkou iluzi, že čas je náš)

měli jsme noc a moře a žal

oblečený v modrém a rudý karmín smíchů, a čepice

a růži ve váze.

- Slibuji ti nebe – zpíval jsi mým vzdorným chodidlům

Stále jsem tělo, kýchnutí, jsem hlad a žízeň

Stále jsem fontána a naléhavě toužím po božství.

Balkon otevírám dokořán do noci a ty jsi Světlo

(je k lásce opravdu nezbytné tělo?)

Ve středu mé dlaně, na křížení čáry osudu

kvete větev

- Où tu veux si tu veux quand tu veux -

Akce & reakce

Jsem akce a ty jsi reakce

Jsem akce, ty reakce

Jsem pavouk, ty jsi vířící příze

smyčka slov a perel vlákno

pochyb

Jsem akce ty jsi reakce jsem pavouk

jsi dychtivé vlákno

pokud jsem ticho, ty toužíš po slovech

ve vrstvách v motouzech navíjených

ke stropu

Zítřek, otevřený prostor otázek

- a sůl mezi prsty -

držící nějakou pravdu nebo příběh slaný hrot

prózy

Zítřek je imaginární země a slaný hrot

prózy

(a ne čárka na nesprávném místě)

Překlad Jana Orlová a Jan Lamser

Lucilla Trapazzo (Itálie, Švýcarsko) vystudovala německou literaturu v Římě, film a video ve Washingtonu D.C. a absolvovala také divadelní školení. Spolupracuje s několika uměleckými a kulturními asociacemi, organizuje kulturní akce a festivaly. Zabývá se poezií, divadlem, instalacemi, překlady a literární kritikou. Ve své tvorbě se soustřeďuje na syntézu různých uměleckých jazyků. Její básně byly publikovány v mezinárodních antologiích a literárních časopisech a byly oceněny řadou cen. Vydala sbírky „Ossidiana“ (2018), „Dei Piccoli Mondi“ (2019), „Trentagiorni“, Haiku Lucilly Trapazzo doplněné fotografiemi Alfia Sacca (2019).