Marek Sobola: Ďas!
Předkládané básně pocházejí z připravovaného sebraného vydání básní „ĎAS“ Marka Soboly z let 1987–2019. Knihu v lednu 2020 vydává nakladatelství Ears&Wind Records jako první svazek nové edice DNO kterou řídí EZT a Marek Sobola.
ze sbírky
ZKROCENÍ ZLÉHO PTÁKA / 1993
KRÁSNÝ SEN
Roztančil jsem se
a v začarovaném kruhu
byl unášen
do velkých pohádkových světů
Roztančil jsem se
a ucítil vonné květy luk
a já unikl do
okouzlujících kopců a strání
Po chvíli jsem se probral ze snění
dýchala na mne cizí stařena
a já ucítil
pach mrtvé kočky
nebo vetchého lejna
z jejich úst
SÁM V NOCI
Sám v noci mezi baculatými zvířátky
sám v noci mezi medovými koláčky
sám v noci s tebou
a ty děláš jakoby nic!
ze sbírky
TRAMTARARÁ / 2000
CO VY NA TO, PANE LAUTREAMONT?
Nůž a vidlička si jednou říkají na pitevním stole,
jestli namazaná strana chleba dopadne na zem,
aniž by vydala jakéhokoliv hlásku.
Nůž a vidlička jsou přátelé,
a když potřebuje pomoc nůž,
tak vidlička je vždy nablízku,
a když je vidlička dočista v ouzkých,
nůž ji s radostí potěší.
Ale schůzka na pitevním stole je stejně zrádná
jako náhodné setkání šicího stroje a deštníku
na operačním stole.
Tak co vy na to, pane Lautreamont?
VYŠETŘENÍ
„Další prosím“,
ozvalo se z ordinace do čekárny,
milým a příjemným hlasem.
„Zřejmně nějaká mladá sestřička“,
řekl mi starší muž vedle mne.
„To je moc dobrej doktor“,
dodává muž.
Asi už tu byl vícekrát,
já poprvé.
„Další prosím“.
„Moc dobrej doktor“,
štouchá mi do ruky muž.
„Další prosím“.
Bylo mi podivné, že chodí neustále
pacienti do ordinace,
ale ven žádný.
„Další prosím“.
Osmělil jsem se a ptám se muže vedle mne:
„proč nikdo nevyjde z ordinace?
On se usmál.
„Další prosím“.
„Úž jsem na řadě, už musím jít“,
říká mi muž.
„Dobrej doktor,
moc dobrej doktor“.
Čekárna se pomalu vylidňovala,
muž co seděl vedle mne také nevyšel,
nevyšel vůbec nikdo,
alespoň tucet lidí
odhaduji v duchu
„Další,
no tak další“,
Byl jsem na řadě, měl jsem strach.
vešel jsem do ordinace,
rozhlížel se,
a uviděl jsem jak všichni pacienti,
co vešli do ordinace,
sedí v jedné řadě v bílích pláštích
a v rukou drží stetoskopy.
Dali mi bílý plášť, stetoskop a posadili do řady.
Muž co seděl vedle mne v čekárně
se na mně usmívá.
„Další prosím“,
ozve se milý hlas z ordinace do čekárny.
ze sbírky
KRÁSNĚ / 2004
MÁ MÚZA
ležím v posteli
a najednou cítím,
jak mě políbila múza,
byl jsem tak potěšen,
tak rád,
že jsem se s ní rovnou pomiloval
a ona, když pak
celá rozcuchaná a pomačkaná
běží z mé ložnice,
tak nazlobeně křičí:
„ty chlíváku, já tě měla jenom polibit!“
Já už se jenom usmíval
a pamatuji si, že jsem napsal
krásnou báseň.
NESPAVOST
Nemohl jsem usnout,
natož snad abych spal,
všechny ovečky jsou spočítány
a už dávno, dávno zmizely v dáli,
převaloval jsem se ze strany na stranu
a marně se snažil
dostat se spánku do objetí,
marně, marně, marně.
Tak jsem tedy vstal
a obklopil se svými nejmilejšími hračkami.
Všemi plyšovými zvířátky,
medvídkem, kozičkou, opičkou.
Hrál jsem si s vláčkem,
autíčkem na setrvačník.
A pak jsem vzal do ruky panenku,
strhal jsem z ní šaty
a hrál si s ní až do rána.
MĚSÍC
Pozoruji měsíc,
je jako koláč,
úžasně záři,
natahuji ruce po něm,
chci ho ukrást
z černé oblohy,
on se jen směje,
on se jen chechtá,
směje se mi do očí
a když bude chtit,
nacpe se mi do huby,
a když bude chtit,
nasere mi do huby!!!
ze sbírky
STOPEM DO NEBE / 2018—2019
BEZ DNA DĚJ SE CO DĚJ
Beznaději mdlá
proč máš to rozpětí
proč se na mne usmíváš
nevrhnu se já
tobě do náručí
nesplyneme v objetí
raději ti z dálky
POSTUPNĚ
Postupně, postupně
to vidím jasněji
vpravo oheň
vlevo moře
přede mnou mráz
za mnou bouře
roztočím se na místě
jen tak
tuším,
že mám ještě naději