Milan Knížák – Broken Tracks

Svého času i současný exponent establishmentu Milan Knížák býval androšem. A možná jím stále zůstává někde v podzemí podzemí nebo v podzemí podzemí podzemí. Tam, kde je to už vlastně zase blízko k vrcholu... // Přinášíme recenzi posledního CD, vydala lounská Guerilla records.

Knizak_Broken_TracksSvého času i současný exponent establishmentu Milan Knížák býval androšem. A možná jím stále zůstává někde v podzemí podzemí nebo v podzemí podzemí podzemí. Tam, kde je to už vlastně zase blízko k vrcholu.
Knížák ale nikdy nebyl úplně součástí té vlasaté pobožnůstkářské party. Byl jí spíše jednou ze zásadních inspirací, ba vzorem. Mladého kunsthistorika Jirouse si člen hnutí Fluxus a jeden z mála českých umělců, kteří se přímo a osobně účastnili soudobého avantgardního dění ve světě, jistě musel získat. Začínajícímu básníkovi Pavlu Zajíčkovi byl pak zcela nepochybně výrazným impulsem k diagnóze. Knížákova kapela Aktual, spojující brutálně neumětelský rock s avantgardními tendencemi, mu ukázala cestu. Kdysi, na samém začátku sedmdesátých, se Aktual dokonce sešli na jednom podiu s Plastikama. Ti si ale tehdy ještě hráli s psychedelií. Přestože byl budoucími androši uznáván a obdivován, Knížák se do veselého ghetta undergroundu nikdy zatáhnout nenechal. Nebyl ten typ. Ani tehdy, ani dnes. Umělec s jistým mezinárodním renomé prostě nechtěl zapadnout do hnoje normalizace. Ostatně, zaplést se s politikou své doby nechtěli ani ti vlasatci, jenže měli smůlu. Možná i proto, že jim chybělo ono renomé. Svět o nich, alespoň zpočátku, nevěděl a soudruzi s přehazovačkama na hlavách i v hlavách neměli pro jejich umělecké snažení pochopení.

Přítomný výběr Knížákových skladeb ale s Aktualem moc společného nemá. Jde vesměs o sólové pokusy s tzv. destruovanou hudbou. Kousky sebrané z poměrně dlouhého časového údobí (od začátku 60. let do začátku 90.), které pokrývá téměř celý život Knížáka jako umělce. Deska nazvaná Broken Tracks, proč to nevybalit hned, znovu potvrzuje to, že Knížák je člověk, jak se říká renesančního záběru a jeden z největších českých umělců minulého století, který snad ve všem, do čeho se na poli umění pustil, dosáhl podstatných a zajímavých výsledků. Když si Broken Tracks pustíte, nemusíte mít pocit, že se na nich nějak zvlášť podepsal čas, a pokud zněly aktuálně a soudobě v časech avantgardy, zní tak i o dvacet až třicet let později v časech turntablismu, elektroimprovisingu a různých volných manipulací. Připomíná to překvapivý úder. Vkládáte do přehrávače fosílii a z repráků se na vás vyřítí zcela oživlý tyranosaurus, na jehož resuscitaci se podílela spíše genetická manipulace, než staré alchymické postupy nebo meliésovské filmové triky.

K balíku hudby patří i booklet psaný samotným autorem, ve kterém vysvětluje okolnosti vzniku jednotlivých skladeb, jejich provedení a zaznamenání. Knížákova pověstná megalomanie zde místy nabývá takové intenzity, až to člověka někdy přinutí k hlasitému smíchu. Mě se to stalo u zmínky, že zpěvák Sting nazval nějaké své album stejně jako umělec, aniž by se ho zeptal.

A teď něco k hudbě. První, téměř osmnáctiminutový flák, zvaný Bossa Nova Suite, je čistý mash-up. Nebo snad hudební koláž? Už jenom ten orchestrální nástup rozdrcený vzápětí hip-hopovým rytmem vás přesvědčí, že to dýchá, a byla by škoda to uzavírat do trezorů uměleckých institucí. Sám Knížák říká, že v téhle skladbě použil úryvky různých svých starších kousků a ty jsou velmi pestré a šťavnaté. Dvojka se jmenuje Záznamník/Answering Machine. Název napovídá, jaký nástroj byl k jejímu vytvoření použitý. Kromě hlasů ze záznamníku ale slyšíme i táhlé plochy kláves, různé cinkání atd. Střední část alba tvoří záznam koncertu v Ballhausu v berlínském Kreuzbergu, který se uskutečnil v 92. roce. Podle slov autora jde o nahrávku z videokamery, ale zvuková intenzita záznamu rozděleného do dvou dlouhých částí (17:18 a 30:35) dává na nedostatečné ošetření nahrávky snadno zapomenout. Skladba tvořená podobně jako Bossa Nova Suite kombinací osvědčených autorových postupů – přehráváním destruovaných desek, pouštěním úryvků vlastních skladeb z magnetofonu, conradovsky táhlými plochami kláves a hřmotnými rytmy – se neztratí jak ve srovnání s tvorbou industrialistů, tak v souvislostech klasické avantgardy. Album doplňují dvě roztomilé písně. Ani ne dvouminutový Multisong je složený z nahrávek různých autorových písní přehrávaných najednou a všelijak přes sebe. Závěrečný Žlutej marťan pobaví hlavně výslovností německého sboru, který ulítle operetním způsobem pěje český text určený původně pro Aktual.
Booklet je k dispozici v českém originálu i anglickém překladu. Obsahuje navíc několik archivních fotografií a texty dvou písní: Koledy a Žlutýho marťana. Pěkně vypravená a zatraceně živoucí archiválie je pro milovníky hudebních zvláštností dobrou investicí. Poděkujme pouličním bojovníkům z Guerilla Records a přejme jim i sobě další podobné výškraby i v budoucnu.

val.k - www.diycore.net

Broken Tracks v naší e-prodejně