Mircea Dan Duta: Krémovitá noc

PANELÁK (1. - 5. července 2018)

Stála před vchodem do našeho

paneláku. Opírala se o zeď, aby se jakž

takž schovala před lijákem.

Z prvního patra byla vidět jenom

od pasu nahoru.

Byla skutečně nádherná, se svými

dlouhými blonďatými vlasy,

andělskou tváří, nebeský modrýma

očima, melancholickým pohledem, útlým

pásem a kulatými

ňadry.

Bylo nám jí líto, jak

na ni pršelo, ale copak

může člověk do baráku pustit

kohokoliv? 

Za bezdomovce nebo zlodějku sice

moc nevypadala, ale

kdo ví?

Vždyť jsme ji vůbec

neznali.

Nakonec jsme se rozhodli, že

sejdeme všichni do přízemí, a

uvidíme, s kým máme tu čest,a

jestli nám nebude připadat nějak

podezřele

Otevřeli jsme tedy vchodové dveře a

konečně jsme ji viděli

celou: totiž se o zdi opírala ne

tolik kvůli dešti, ale spíš proto, že

měla jenom jednu nohu a chodila

o berlích, což z našeho prvního

patra nebylo vůbec

rozpoznat.

A tak jsme se jednomyslně rozhodli, že ji do baráku přece jen

nepustíme.

Duben 2019

Vídeňské letiště.

Rychlá večeře.

Rituální pivo.

Krémovitá noc.

Jízda do Prahy.

Nespolehlivá bla-bla-kára.

Bla-bla žád-ná ká-ra.

Žád-ná bla-bla ká-ra.

Dvě hodiny ráno.

Zpožděný vlak.

Ještě hodinu a půl.

V osm mám učit.

Lucka už spí.

Já ještě bdím.

Černé kufry na konci vozu.

Na obrazovce v kupé slovenská telenovela.

Její vůně ve tmě.

Smyslnost.

Benzinka v protisměru.

Ještě 5% z baterky.

Stevardka oznamující konec cesty.

Časopis jako malou pozornost.

Odpadky, prosím.

Plicní

Nechal jsem si udělat plicní vyšetření, 

které se provádí v malé

temné místnosti v prvním

patře nemocnice. 

Oknem bylo vidět 

do ordinace naproti.

Kardiologická sestra,

krásná blondýnka a pěkná mrcha,

ze sebe rychle soukala 

černé miniaturní kalhotky

a stejně rychle si to rozdala

s mladým řidičem sanitky.

Jí je 36,

on váží 75 kilo,

vyšetření trvalo 11 minut.

Výsledek byl v normě.

Noc I (24. února 2018) 

Tatínek mě volá z kuchyně,

že mám babičce přinést tenké prkénko,

prý si ho chce položit pod talíř s jídlem.

Vůbec však netuším,

kde v domě máme taková

tenká prkénka.

Tatínek a babička jsou dlouho mrtví.

Už jdu, tatínku.

Noc II (22 - 24. února 2018)

Stejně jako strýček Matěj

jsem nikdy nevěděl, 

kam manželka schovávala flašky 

vína, piva, becherovky, kontušovky

a hodně dalších zakázaných dobrůtek.

Až dnes večer jsem za sporákem

objevil láhev francouzského růžového.

Strýček Matěj je už dlouho mrtev.

Teta Veronika ho přežila o 28 let.

Na zdraví, strýčku.