Mircea Dan Duță: Pane vrchní, ještě jedno!

Pane vrchní, ještě jedno!

Praděd cosi četl o komunistické revoluci,

stihnul však jen tu průmyslovou

a proto začal zpochybnit marxistické teorie,

které hospodářsko-společenský rozvoj pojaly asi až moc povrchně,

aniž by počítaly s hloubkou společenských změn

a uranových dolů.

Děda se považoval

za profesionálního revolucionáře z šedesátých let,

tento pojem si ovšem vykládal po česku,

tedy jako svobodu si to rozdávat, s kým se mu bude chtít,

ačkoli i nadále, stále a nepřetržitě nenáviděl

teplouše, lesby, buzny, bisexuály

a hlavně Slováky,

kteří se mu na to, ač později a nepřímo,

přece jen efektivně a nemilosrdně

pomstili.

Tátu ukecali blbými sliby o nějaké jiné revoluci.

Při opilství on to pochopil tak, že mělá být samicová,

a proto, coby neúspěšný muž, do toho přesvědčeně šel

a, stejně jako děda, kauzu si osvojil

s entuziasmem profesionálního revolucionáře.

Ovšem místo slíbeného západního šampaňského

ho máma opila hnusným Starobrnem,

a tak druhý den ráno 17. listopadu,

kdy se probudil vyprázdněn, znechucen, vyzvracen

a řádně ženatý

na intenzivní péči Na Homolce,

konstatoval, že bez ohledu na revoluci,

kocovina byla sametová a nikoli samicová

a už se mu vůbec nechtělo věřit,

že pravda zvítězí,

o lásce němluvě.

Neštěstí nechodí nikdy samo,

a tak v roce rozpadu Československa

jsem se narodil já.

To mělo však i kladně výsledky:

tatínkovi se totiž nějaká revoluce konečně povedla,

úspěšně utekl do Rumunska,

aby na mě nemusel platit alimenty,

Nicméně nám ho ti zasrání Rumuni předali zpátky

na základě zatykače

vydaného o dvacet let dřív Slovakama

na dědu

za podněcování k nenávisti

vůči sexuálním menšinám,

totiž táta a děda

nosili stejné příjmení Procházka

(vlastně stejně jako já),

a tak se na křestní jméno,

které mimochodem bylo také stejné

a to Novák,

už nikdo neptal.

A tak tátu ihned místo dědy zatkli,

vydali do Česka a poslali na celých dvacet let

do basy na Pankráci,

čímž nepřímo ale efektivně porazili

další

snad jedinou skutečně českou

sametovou revoluci.

Navzdory tomu všemu jsem přece jen byl rád,

že mi zbývá

jenom pro mě

revoluci, ktera se dosud žádnému Procházkovi

natož Novákovi

nepovedla,

a to Revoluce punková.

Až včera jsem se U Potrefené Husy dozvěděl,

že ji vlastně už uskutečnili Angličané

a že je čtyřicet let stará.

Málem jsem z toho měl depresi,

ale naštěstí jsem si včas uvědomil,

že se mi čtyřicátnice vlastně líbí

(jsou totiž celkem čisté,

obvykle se u nich ta nějaká koruna

přece jen vždycky najde

a co víc umějí výborně vykouřit),

ale hlavně jsem si uvědomil,

že se i nadále nacházím U Potrefené Husy,

že jsem stále hrdým Čechem

( po patnácti pivech se na ty zasrané

rumunské kořeny můžu snad zvysoka vysrat),

a tak ještě jedna

posraná

prohraná

poražena

česká revoluce

nebude snad nikomu vadit.

Jsem smějící se blbá česká slza.

Pivo zvítězí.

Pane vrchní, ještě jedno!

Snad.

http 404

v benzínce naproti tvému domu
jsem se do tebe zamiloval
v benzínce naproti tvému domu
jsem vždycky čekal, než jsem k tobě směl,
a do ní jsem se pokaždé ráno vracel,
když jsem od tebe odcházel
v benzínce naproti tvému domu
jsem definitivně pochopil, že miluješ jiného
a že přes to nejede vlak,
a vždycky jsem se zbytečně ptal,
a nikdy nepochopil,
proč jsi trvala na tom,
abychom se vídali,
abych vůbec byl součástí tvého života,
strávil u tebe smyslně nesmyslné žhavé noci,
kdy jsi pro mě vždycky byla vším,
ač se nikdy nic nestalo
v benzínce naproti tvému domu
jsem dnes ráno četl,
že Jiří jel na zájezd sám,
aniž na někoho z nás počkal,
ale že překlady svých textů do jiných jazyků
už potřebovat nebude,
totiž tam, kam se jede,
rozumí už i polsky
v benzínce naproti tvému domu
jsem se dnes večer dozvěděl,
že červená záclona u tvého okna
je stejně průhledná
zevnějšku jako zevnitř,
že světlo modré lampičky ve tvém obýváku
pálí víc,
když se na něj díváš z ulice,
a že smysl a nesmyslnost každé noci
se řeší nezávisle na barvě záclon a světel
v benzínce naproti tvému domu
se mi najednou přes messenger
ozval Jiří a upozornil mě,
že benzínka naproti tvému domu
byla dnes celý den zavřena

razem->hned jsem se zvedl,

rozběhl se podél tramvajové trati

s počítačem v náruči

a Jiřího začal pateticky prosit,

aby na mě počkal,

že se mi také chce na zájezd

už však neodpovídal

a také jsem věděl, že to neudělá

totiž messenger na mém počítači

už dávno nefunguje

místo něj mě tramvajová trať

už nespojuje

ani s benzinkou, ani se zájezdem

nevím, co bude mít v rukou

lola rennt

Láska se společenským odstupem I: Izolace (den d + 21)

moje láska se osprchovala

navoněla se oblékla si ty okouzlující

bílé krátké šaty

posadila se u počítače v naší ložnici

a začala chatovat s Karlem

sedím na posteli dva metry od ní

dodržuju tedy mezi námi

vzdálenost nejenom diskrétní

ale také

doporučenou v době pandemie

ovšem coby zkušený hacker

jejich vášnivý chat podrobně sleduju

přímo ve svém mobilu

nikdy jsem tak intenzivně

tak zblízka

a s takovým společenským odstupem

lásku neprožíval

tu karanténu

naprosto miluju

Terminál východ

na letišti v Uherském Brodě,
na Střední Moravě
kafe stojí sto padesát korun
a terminál jedna se zavírá každou
noc
v jedenáct hodin

na letišti v Uherském Brodě
na Střední Moravě
jsem dostal hlad před tabulí
odletů
a rozdělil se s tebou
o tři plátky zpoždění
a osm deka čekání

na letišti v Uherském Brodě
na Střední Moravě
si jedna z těch šesti zchátralých pohovek
na kterých přespávají
cestující v tranzitu
vypůjčila tvar tvých snů
které jsem opatrně vybalil
z kufru položil
na laminátovou podlahu
a nakreslil na ni otisk tvojí nohy
abych dal nějaký směr cestě
k odbavovací přepážce a smysl
letu až dosud každou noc
zmeškanému

na letišti v Uherském Brodě
na Střední Moravě
jsme koupili v duty-free dárky
pro naše drahé
ačkoli na druhém terminálu
jejich letadlo ještě ani přistálo
pili jsme jahodový čaj
v kavárně poblíž budky
pasové kontroly a vylili na zem
dva půllitry kácovského piva
na památku loňských
letových řádů

na letišti v Uherském Brodě
na Střední Moravě
jsme před bezpečnostní kontrolou
hodili do hlubin letadel
s motorem číslo tři, který nenávratně chcípnul
veškeré lahvičky a krabice obsahující víc
než sto mililitrů ticha
které jsme předtím zbytečně
nosili v batozích

na letišti v Uherském Brodě
na Střední Moravě
jsi mi poprvé sdělila
že po zakoupení letenky ve tmě
již nelze provádět změny jména cestujícího
ani destinaci a let zrušit
nebo posunout na jinou noc

na letišti v Uherském Brodě
na Střední Moravě
jsi kreslila na podlaze
karafiátová poupátka
připustila jsi že jejich léčivé
účinky se ztrácejí
po provedení hraniční kontroly
schovala je zase zpátky do skicáku
a na jiný
mnohem menší list
jsi nakreslila palubní lístek
a už jsi mířila k bráně
ještě jsem zaslechl
boarding complete
a teprve tehdy jsem si uvědomil to
co ty jsi věděla už dávno
že totiž v Uherském Brodě
na Střední Moravě
žádné letiště není

Dráha

Bylo to nádraží.

Před jejima očima

se vozy plné zbytků mrtvých hvězd

stále posouvají k severu.

Její pohled se stává

zbytkem mrtvé hvězdy.

A je to vlak.

Autor je rumunský, česky píšící autor, *1967, básník, překladatel, filmový vědec, pořadatel kulturních akcí, oficiálně diplomat na MZV v Bukurešti a vysokoškolský učitel (na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Filologické fakultě Bukurešťské univerzity). Vydal dosud tři sbírky poezie: Krajiny, diktáty a lety (2014), Plechové citáty, mindráky a lidská práva (2015, nakl. Petr Štengl, Praha), Plíz sujšof jor mobajl foun senchiu / Pliiz suiciof ior mobail făun senchiu (Next Page, Bukurešť, 2020, dvojjazyčný česko-rumunský autorský výbor). Hodně překládá z češtiny (kolem 80 autorů, knižně nebo časopisecky), slovenštiny (kolem 20 autorů knižně a časopisecky) a polštiny (kolem 10 autorů zatím jenom časopisecky)do rumunštiny a také do češtiny a slovenštiny. Jeho tvorba byla přeložena a vyšla knižně nebo časopisecky v USA, Anglii, Španělsko, Indii, Jižní Korey, Italii, Syrii, Mongolsku, Černé Hoře, Mexiku, Rumunsku, Bulharsku, Moldavsku, Peru, Argentině, Srbsku, Polsku, Albánii, Kosovu atd. Je přítomný v prestižních antologiích vydaných v USA, UK, Španělsku, České republice, Bulharsku, Mongolsku, Indii, Filipinách, Jihoafrické republice. Je členem českého a rumunského PEN klubu. Píše a publikuje také odborné knihy a články se záměřením na filmové dějiny a teorie a literární kritiku.