Naram - 4. kapitola

                                                         NARAM

                Ták...Za souhvězdím Andromeda mírně nalevo, proletíme mlhovinku, bacha černá díra, bacha zelená díra, prudká otočka vpravo, jejky támhle se zrovna rozpadá hvězda, vem to oklikou, jo, dobrý, krtčí dírou opatrně vpřed, zavřít oči, ještě kósek, pardon kóóósek *, a jsme tu. PLANETA NARAM.

                Na obloze se rozzářily tisíce hvězd na uvítanou a vprostřed trůnila povědomá modrá koule. Byla téměř shodná se Zemí, jen místo světadílů spatřili různobarevné velké ostrovy. Kolem planety obíhalo několik měsíců, zářících bujnou zelení a žlutí. "Obilnice Naramu – tak byste to asi nazvali, že?" oznámil Ku-a udivenému Sigimu. "I naramoidé jsou nenažranci, ale vegetaci na planetě necháváme zvířatům. Pěstuje se tam jen to nejnutnější a pro radost."

                Jak se blížili, bylo možné rozeznat ostrovy. Některé volně pluly oceánem, občas se propojily, na chvíli splynuly a pak zas každý valil po svém. Jiné se zdály být nehybné. Posádka začala radostně tančit a zpívat. Sigi si najednou připadal děsivě osamocený. Jal se vyťukávat zprávu pro SPO. Ku-a se k němu přitočil, vzal mobil do ruky a hlasitě se rozesmál. "Tenhle archaismus ti taky musíme u nás vyměnit. Neboj , až pojedeš domů, dostaneš tu svoji srandovní věc zpátky. Mimochodem, možná by tě potěšila obhlídka planety z výšky, abys byl v obraze, co?" Nečekal na odpověď a dal pokyn řídícímu centru. Posádka nerušeně tančila a zpívala dál.

                Přednáška 1. JAK SE TO MÁ S NARAMSKÝMI OSTROVY.

"Máme jich  celkem třináct. Na každém žije ve velké většině určitý druh zvířat, která mají podobné povahové rysy. V daném měsíci vysílají silné telepatické vlny směrem k Zemi i ostatnímu Naramu. Tak ovlivňují lidi a naramoidy, kteří se v té době narodí.  U nás se tím zabývá náturologie, u vás tak trochu astrologie. Než to k vám doběhne, trvá to pár dní, tak jste takoví posunutí. Když je na ostrově více jiných obyvatel, dělá to pak trochu neplechu, protože někteří nadšenci vysílají s davem. My to moc neřešíme, alespoň je populace pestřejší. A pak je Sakrábie. Tam žijí převážně naramoidé a sídlí Ó největší. No, to by byl v kostce základ, zbytek si prožiješ na vlastní kůži. A hele, už je vidět Divozonie. Takové to naoranžovělé.  Kousíček nad ním -  zelená s červenou - je bájný Ramram. A to skalnaté, temné je Polétavida. A ejhle! Ostrov tisíce jezer Pararybárie! Zpomalte trochu, sotva stíhám mluvit a ani si to nestihneme pořádně prohlídnout. No, to je ono. Vidíš ty nádherné hory? Hezký co? Skoro jako Norsko. Skála, fjord, vodopád, fjord, vodopád, jeskyně, inu Polypalicounie. Á, můj oblíbený. Modře kvetoucí bažinatá Mamloukánie. Tak a zpátky nad rovník, ano, ta žlutá packa s fialovými skvrnami. Plazívie . Na sever, centrálo, na sever! Vida, a Potkanitida je tu. Vydrž, ještě kousek, hle – sladce růžová Kapsavounie. Zpátky k rovníku, jo to džungloidní, podivuhodná Elefantida. Jihozápad prosím, bezva. Drsný jih a jeho Paparohida -  áááá, finišujeme. Záludná, nebezpečná Šalamounida. Už zbývá jen pověstná třešnička na dortu, moje rodná Sakrábie."

                Ououououuuuůů. Neskutečné. Pod nimi se rozprostřel úchvatný ostrov zářící mnoha pestrými barvami. Vypadalo to, jako když opilý impresionista zakopne o kbelíky s barvami a ty se bez ladu a skladu rozlijou v moři. Vprostřed se zřejmě vylila lahev absintu. Modré jezero ožilo naváděcími světly a rychle se přibližovalo. Ku-a zamáčkl slzu a hrdě dodal: "Hezký, viď!?"

"Hezký je málo, ale nic lepšího mě zrovna nenapadá," vzdychl uchvácený Sigi."Chtělo by to panáka!"

"Tušil jsem to," ušklíbl se Ku-a a vytasil se se sklenkou čehosi nazelenalého. S. vzal  nedůvěřivě nádobu do ruky a pátravě očichával. "Brzdová kapalina! Prý to občas pijete."

No nazdar, pomyslel si Sigi.

"Neboj, bez chemických příměsí, to zelené je chlorofylové barvítko, aby to vypadalo jako adaptační nápoj. Kdyby někdo koukal, rozumíš, ne?"

 "Rozumím," řekl stále ještě váhající S. "A ty?"

"Já nesmím, budu procházet kontrolou na pozemské vlivy, ty můžeš, u tebe se pozemské vlivy očekávají a navíc jsi host."

Sigi tedy odhodlaně pozvedl sklenku a zařval: "Na Naram!" A šupl to tam. Ačkoli byla tekutina bez chuti i zápachu, tělem se rozběhla známá vlna tepla. "Paráda! Ještě!"

 Ku-a dolil do půlky a omluvně dodal: "Víc není. A vypij to na Sakrábii prosím..."

 "Na Sakrábii!!!"

                A život byl najednou zase o kousek hezčí.

*Kósek je naramská jednotka délky. Je to asi 1,6 km. Kóósek je 16 km, kóóósek 160 km atd. Obdobou našeho metru je „větev“, její hodnota se na různých ostrovech liší. Dalšími jednotkami jsou ždibec, dráp, chlup a zrnko. Vědci používají cvrky a jejich násobky.