Naram - 6. kapitola

                                                     Ó NEJVĚTŠÍ

                Hned jak vylezli z roury, Sigi zkameněl. Vprostřed kvetoucí louky se tyčil vrchol černočerné lesklé skály a na něm trůnila obrovitá loď. Napadlo ho jediné – archa Noemova. No ba, ten tu taky byl, prý moc prima chlapík. Zvířátka měl rád. Málem si ho tu nechali, ale on chtěl domů, za kámošema, k ženě....a to věděl, jak to tam dopadne.

                Někdy je to jejich čtení myšlenek až dotěrné, pomyslel si S. a hned mu došlo, že si to tak silně pomyslet neměl. Pohlédl na Ku-a a ten ho přátelsky potlapkal.

"Neboj, děláme to jen, když se pekelně soustředíme a třeba chceme někomu pomoci, nebo tak něco. Lézt někomu do hlavy jen tak se považuje za neslušné. Taky tam je taková obranná záklopka, někdy tě to naučím."

"No, to se mi ulevilo," sdělil S, ale vůbec si tím nebyl jistý.

                Vystoupali poslední schody, otevřely se poslední dveře a stáli před NÍM. Byl prostě nádherný. Pohádkový stařík s dlouhými bílými vlasy, světlounce vínovou kůží a světe div se – fousatý. Dlouhatánský plnovous měl spletený do copu a zakončený – co to tam má?

"Klid. Není to beruška," zašeptal mu Ku-a do ucha, "ale náš posvátný brouk sacrabeus. Něco jako váš scarabeus."

                Ale to už se stařík přestal houpat ve svém houpacím křesle, vstal, rozevřel náruč, pohlédl na monitor a radostně zvolal: "Tož vitaj!!!"

"Néééééé!" zařval zoufale Sigi. "Česky! Normální češtinou! Hovorovou češtinou!"

Te-a znejistěl. "To není ten Moravák? Přál jsem si Moraváka! Tak jsem se těšil, když ho vybrali." Přitom osahával Sigiho jako na koňském trhu a pobaveně si ho prohlížel.

"Jsem Moravák," pronesl hrdě J.S. "U nás se takhle už skoro nemluví. Máte zastaralé informace." A podíval se Ó největšímu přímo do očí.

                Nastalo hrobové ticho. Zezadu ho několik chapadélek nenápadně žďuchalo do zad. Te-a ze zprvu zarazil. Poté se napřímil na překvapivých 2,10m a majestátně pronesl: "Nic se neděje. Je to Pozemšťan. Vítejte, pane Červíčku, na planetě Naram." Vzorově natáhl chapadlo a potřásl mu pravicí.

Všem se očividně ulevilo. Usedli k bohatě prostřenému stolu a jali se hodovat. Při jídle se Te-a vyptával posádky na novinky na Zemi. Probírali dlouho nějaké složité záležitosti, kterým J.S. vůbec nerozumněl. Proto se pěkně vylekal, když na něj Te-a vybafl: "Tak co, mladej, pomůžeš nám s tou vaší pakáží, viď? Vy tam tak blbnete, že máme třesavku skoro každý týden." V hovorové češtině se mu očividně zalíbilo.*

Sigimu málem zaskočilo. "Mno, pokusím se," zablekotal nepřesvědčivě.

"Takže, moji drazí, mazejte ke svým rodinám, zítra večer chci podrobné hlášení. Tohohle chlapíka si tu zatím nechám."

Nastalo obřadné loučení. Sigi upřeně zíral na Ku-a a zoufale vysílal jedinou myšlenku...pivo....Pivo...PIVO!!!!

                Připadal si trochu trapně. Bylo jasné, že se choval jako buran. Te-a ho však dlouho netrápil; lišácky se ušklíbl a zakroutil hlavou: "Divná věc, čekal jsem nějaký běžný vzorek. Že si ho tu v klidu prozkoumáme, něčím naočkujeme a vrátíme. Jako vždycky. A ejhle! Individualita. Potěšils mě, chlapče."

"Ale já vás asi nepotěším. Vzdělání nic moc, žádné zvláštní nadání ani schopnosti. Promiňte, Ó vznešnosti, asi se pletete."

"JÁ? Kdepak. Víš, běžný vzorek od vás bývá většinou pevně svázán s nějakým systémem, ať už finančně-konzumním nebo náboženským. Chová se jako

ovce. Myslím, že ty jsi jiný. A tu Vznešenost si nech, až nebudeme sami. Mezi náma mi můžeš říkat Té  - a budeme si tykat. Usnadní to komunikaci."

"Díky ó...tedy Té," zablekotal Sigi, zcela konsternovaný náhlým obratem.

"To nic, jsem rád, že můžu s někým úplně normálně pokecat. Ty obřadnosti mi někdy pěkně lezou krkem, ale pro chod Naramu je zásadně důležité, aby byl vládce úctyhodnou autoritou a choval se důstojně. Jinak by ho nikdo neposlouchal a všechno by se rozsypalo. I když ta vaše anarchie se mi docela líbí, je to takové mile svérázné, ale dlouhodobě jako systém nepoužitelné. No nic, pojď, ukážu ti loď. Mohli bychom třeba na horní palubu, právě rozkvétají obrazy, mám tam bar..."

                Pojem "rozkvétají obrazy" Sigiho zaujal, avšak slovo bar vyvolalo téměř toužebnou závrať. Vkročili na rozlehlou palubu, pokrytou hustým trávníkem. Všude stály velké truhlíky osázené různými keři a květinami. Po tenkých, umně spletených drátěných konstrukcích se pnuly větvičky a právě rozkvétaly. Bylo tu vše. Temně fialové výjevy z naramských dějin, zářivý impresionismus, kýčovité košíky s růžemi, jemňoučcí, japonsky vyhlížející ptáčci a obláčky, portréty naramských krasavic a velikánů. V rohu, hned vedle malé černé skříňky, houpacích křesílek a stolku, rozkvétala na drobném keříku tvář. Lidská tvář. Sigi byl tak šokován, že dokonce přestal hypnotizovat černou baroidní věc. Keřík rozkvétal velice zvolna. Lístek po lístku, květ po květu pomalu odhaloval tu kus ramene, pramen vlasů, úsměv. TEN ÚSMĚV!!!

"No ano," zahlásil vítězoslavně Te-a. "La Gia. Leonardo da Vinci. Prej taky bezva chlap. Moc tu nepobyl, ale díky ní zůstane v srdcích všech Naramanů navěky."

"Ale jak je to možné? Víte, já jsem..."

"Vím. Zahradník. Nastudoval jsem si tě. Víš, u vás se soustředíte na to, aby rostlina rychle vyrostla, sežrat a nazdar. I květiny jsou vyvíjeny tak, aby rychle rozkvetly, zvadly a musel sis koupit jinou. My je vedeme spíše k dlouhověkosti, posilujeme jejich paměťové schopnosti. Při správné výživě, péči a komunikaci (i kytka si občas ráda pokecá) je to brnkačka. Toto je už La Gia 27. Když se keř cítí starý, vyraší z něj paměťový proutek, ten zasadíme ke kopii drátěného podkladu a za pár měsíců máme novou Giu. Stačí jen dobře krmit."

                "No tohle..." Sigi byl tak zmatený, že dřepl do houpacího křesla a zíral, jak La Gia nabývá dokonalosti. Ani si nevšiml, že Te-a  otevřel černou skříňku, vytáhl z ní objemnou lahev a naléval zlatavý mok do sklenek. Bohatá pěna hovořila zcela jasně. Ne. To néééé. To je přece...... "Pivo. Ležák. Jedenáctka , pro začátek," šklíbil se pobaveně Te-a. "Vlastní výroby," dodal pyšně.

"Ale vždyť to přece neznáte! Ku-a mi slíbil, že se pokusí, naznačoval, že suroviny a tak, říkal že to dá fušku!"

"Pššššššt . Je to tajný. Nesmí se to dostat ven! Však víš, jaký to má plošný účinky. Nejsi první Pozemšťan, kterého tu máme, obilí je dost a chmel přivezla minulá výprava. Je to přece zajímavá rostlina podporující spánek, že?" podotkl poťouchle. Sigi zavřel oči a ochutnal. Byl v ráji. První dva loky váhavě válel po patře a pak ho tam šoupnul na ex. Te-a mu dolil, ale sám upíjel velice zvolna.

"To je to nejlepší pivo, co jsem kdy pil."

"To víš, jen kvalitní přírodní suroviny, dodržovat přesné teploty a pomalu nechat zrát. Hlavně pomalu," pravil polichoceně novopečený sládek. "Jsem rád, že ti šmakuje, ale po tomhle dáme pauzu. Musíme dost věcí probrat a znáš následky."

                " Dobrá," odsouhlasil posmutněle J.S. a jal se užívat blahodárné tekutiny. Mezitím Te-a neustále surfoval na elegantním přístroji,  pomlaskával a pobrukoval si. "A hele, už posílaj' hlášení, moc vzorná posádka." Te-a zaujatě studoval zprávu. Neustále přebíhal po monitoru sem a tam. Jeho obličej se měnil každým okamžikem. Ve chvíli, kdy Sigi konsternovaně hleděl na poslední lok zvětralého piva a dumal, co o něm asi chlapi napsali, Te-ův obličej se rozzářil.

"Jo! Dobrý ! Myslím, že to půjde! MÁM PRO TEBE ZVLÁŠTNÍ ÚKOL!" pronesl slavnostně. "Aha, ty bys chtěl ještě pivo. No dobrá, odolnost máš prý vyjímečně vysokou." Dolil. "A teď pozorně poslouchej."

   Pohádka na dobrou noc  - ZTRACENÝ  RUKOPIS

                Bylo, nebylo -  a není to ani moc dávno -  kdy tu pobýval velice zajímavý muž od vás. Psal knížky a vyprávěl poutavé příběhy. Navštívil Naram dvakrát, a pak sem na stáří odešel natrvalo. Byl jako malé dítě, stále přebíhal mezi ostrovy, rád poznával nové věci. Z poslední výpravy se nevrátil. Nedávno našli jeho kostru v nějaké zapadlé jeskyni v Polypalicounii. Prý držel v ruce pero a i na kostře bylo znát, že se rozverně usmívá. Byl tu velice oblíbený, tak mu uspořádali pohřeb dle vašich zvyků. Sešla se tam půlka Naramu. Přitom vyšlo najevo, že s sebou všude vláčel nějakou kupu papírů, která ostrov od ostrova nabývala na objemu. Prý říkával – tam to všechno je, o vás, o nás, a jak z toho průšvihu ven. Dokonce jeden vyhlášený latúrijský (město na Sakrábii) knihtiskař přiznal, že u něj dotyčný byl a sliboval knihu. Nikdy ji nedoručil. Víme pouze, jak se měla jmenovat. „Aplikace naramoterapie na tu lidskou pakáž“

Autorem je Mark Twain."

"Cože? Mark Twain? Dobrodružství Toma Sawyera? Jé, to mám rád."

Te-a pozvedl oči k nebi a povzdechl si:  "No, napsal i zajímavější věci, ale těší mne, že ho vůbec znáš."

J.S.se stále připitoměle usmíval. Tak Mark Twain. "A kde má hrob? Že bych mu tam dal kytku."

"No to můžeš, je tady na Sakrábii, koneckonců bude to příhodné startovní místo. Ty mi totiž tu knihu najdeš."

"Já ?! Proč zrovna já? Copak jste ji doteď nehledali?"

"Hledali. Hlavně zpočátku, to kolem toho bylo hodně povyku, ale pak to nadšení nějak vyšumělo. To je všude stejný. Ale mně ta historka o knize už dlouho nedá spát. Sám jsem také pátral. Marně. A jako Ó nemám čas vůbec. Ale prostě doufám, že ty máš větší šance, znáš lecjaké podivné lidské zvyky a způsoby jednání. Já jen vím z četby, že klíče schováváte pod rohožku a zuby pod polštář pro nějakou vílu. To jsem mimochodem už vůbec nepochopil. Rohožku nepoužíváme. Pod polštář se díval snad už každý."

"Mno, tomu říkám výzva. Rád se pokusím, ale nic neslibuju. A jak si to prakticky představuješ?"

Te-a vydal vítězné „ghrrrrroum“. "Tomu říkám slovo chlapa. Zasloužíš si další pivo, a já taky. Dáme třináctku." Nalil.

                Popíjeli a Té začal plánovat: "Zítra tě předhodím vědátorům, oni si tě prozkoumaj, neboj, žádný píchání a ořezávání, jsme pokrokoví. Nějaký psychotesty a takový ty vědecký blbiny. A pak bychom si mohli projet Sakrábii, abys věděl jak to tu chodí. Večeře  s posádkou, mám dojem, že jste se hodně sblížili.  No a pak si zvolíš průvodce dle vlastního výběru, a tady už je asi taky jasno, že? Ku-a cestuje rád, je to bystrý chlapík. Najdu ti vhodnou překládací včelu a můžeš vyrazit."

"Překládací co?"

"Včelu. Ony skvěle hovoří všemi místními jazyky, včetně zvířecích. Pak probádáš ostrov po ostrově, a to by v tom byl čert, abys na něco nenatrefil. Ostatně takto jsi měl cestovat i podle původního plánu."

"To zní dobře. A nějakou mapu dostanu? Miluju mapy! Miluju cestování!"

Účinky piva pomalu sílily. Te-a  pobaveně zakroutil hlavou a zaševelil cosi do mikrofonu na stolku. Během chvilky se objevil úslužný mladík s destičkou v ruce.

"Už je i přimobilený?"

"Ano, Ó největší. Původní zařízení naleznete pod písmenem M, jako mobil. To Vám byla fuška. Takovou vykopávku tu ještě nikdo neviděl, ale chlapi z pozemního se vyznají," řekl obdivně. "I tlačítka jsou plastická, jak je asi zvyklý." Pohlédl se skrývaným opovržením na Sigiho. Ten si toho ani nevšiml. Fascinovaně zíral na svou novou hračku. Jakmile za mužíčkem zapadly dveře, okamžitě se na ni vrhnul.

"Tý vogo. Tam je fakt všechno? Jé, mapy! Jé, můj mobil! Jé, tomu vůbec nerozumím!"

Te-a  povzdechl. "Myslel jsem, že jste v tomto oboru poměrně daleko. Ku-a ti průběžně vše vysvětlí."

"Tablety máme, ale ne plastický," dodal obdivně Sigi a zíral, jak mu pod prsty vylézají celá pohoří. "Tomu říkám mapa!" Nadšeně přebíhal od ostrova k ostrovu. Nakonec rozechvěle zamířil k písmenu „M“. Z tabulky povylezly povědomé čudlíky. Zazářil display. Je tam nějaká zpráva? Stačilo by teplé lidské slovo Kachinského, ale co kdyby to načetlo i moje SMS?

"Nenačte. Vaši mají jen jednoduché zařízení pro spojení s tvým.. ehm, no s tou tvou věcí. A tady budeš číst jejich zprávy se sedmidenním zpožděním, je to dálka, tak s tím počítej. Ono by to asi šlo, ale nechtěli jsme jim dávat nic složitějšího, zas tak moc se neznáme. Do SPO má přístup kdekdo, bůhví, co by s tím provedli."

"Rozumím." Koukl na zprávy. Jediná , týden stará, od Kachny. I tak to bylo milé. Odepsal a vypnul přístroj. "Tak co provedem?"

"I Ó největší má nárok na menší pauzu." Rozsvítil na dveřích nápis  NERUŠIT – DŮLEŽITÉ JEDNÁNÍ  a vytáhl další lahev. "Čtrnáctka, kvasnicové, řezané.  Nebezpečná záležitost."

                Ve chvíli, kdy dopíjeli poslední pivo, svítalo. Trávník pod La Giou byl neuvěřitelně měkký. Naramské slunce příjemně hřálo. Spali až do odpoledne.

                Sigi velice opatrně otvíral oči. Vůbec nevěděl, kde je. Pach zvětralého piva byl důvěrně známý, ale omamná vůně květin ho mátla. Že bych byl na čundru? Kde ? S kým? Najednou mu to všechno došlo.  Jáj. Můj nejdelší čundr.  A vedle leží – opravdu. Ó největší. Slepené vlasy, přiblblý úsměv, chapadla rozhozená po trávníku. Důstojnost sama. Jen La Gia se na ně usmívala svým klidným, věčným úsměvem.

Ozvalo se tiché zaťukání. Za dveřmi šustily nožky sem a tam, tiché šeptání mnoha hlasů, zněla v nich úzkost, ne-li panika.

"Té! Té!!! Vstávej, myslím, že je po tobě sháňka!"

Te-a se opatrně posadil, protřel oči a nechápavě zíral na Sigiho. Pak mu to došlo. Chvíli hledal slova, a pak vesele zařval: "Bezva pařba!" Naklonil se k jezírku,

provedl drobnou údržbu, vytřepal brouky z vousů a s povýšeným úsměvem otevřel dveře. Za nimi stál houf zděšených naramoidů.

"Jste celý?" " Nic Vám neudělal?" "My jsme měli strach." "To se ještě nikdy nestalo."

"Klid, moji zlatí. Vše je v pořádku. Museli jsme s naším hostem řádně probrat ten jejich problém. To víte, Země. Pořád zlobí. Přineste pořádnou snída...aha... no prostě něco k jídlu a nechte nás ještě chvíli v klidu. Sigiho testovací den přesunout na zítřek. Je vyčerpaný. Stalo se něco důležitého zatímco jsme...ehm...jednali? Ne? Výborně. Dnes mají všichni volno na oslavu příjezdu hosta. Zítra ráno nástup, vše jako normálně. Povečeříme ve městě. Díky a hezký večer."

                Naramáci se pomalu rozcházeli. Někteří se i párkrát ohlédli a nevěřícně zírali na své božstvo. Mělo ve vlasech klacíky a moc důstojně dnes nevypadalo.

Jakmile byli sami, dali se oba do hurónského smíchu. Sigi uznale poplácal Té-a po rameni: "To bylo naprosto profesionální, Ó vznešenosti, jen jste se měl asi učesat nebo aspoň otřepat ten bordel z vlasů. Pravda, v Řecku nosili na hlavách bobkový listí, třeba se tady ujme zas tohle."

                Po vydatném jídle vyrazili do města. Opět rourovodem. Až teď mu došlo, že tu nejsou auta, ovšem rourovod byl naprosto dokonalý. Průhledné válce hladce klouzaly po magnetických polštářích, stačilo na mapě města stisknout správný bod, a jelo se. Na křižovatkách měla Te-ova roura přednost (vládce měl svoji osobní rouru – pak že nemají privilegia, ostatní roury byly veřejné a přivolávaly se jako výtah), tak byli u Ku-aových coby dup. Tady právě narychlo snášeli vypůjčené stoly na zahradu. Vše probíhalo značně chaoticky, neboť se o návštěvě dozvěděli sotva před hodinou. Byla sezvána celá posádka. Taky se skoro do jednoho tvářili jako dítě, které něco provedlo a neví co. Stačil však zběžný pohled na rozradostněné šéfovstvo a bylo jasné, že úkol splnili na jedničku. Po opulentní večeři si vzal Ó největší Ku-au bokem a seznámil ho se svým plánem. Ku-a byl naprosto nadšen. Na výlet! Celý Naram! To je paráda. Kdy vyrazíme? Sigi sledující celý výjev zpovzdálí strnul. Tiše, s chapadly v pěstičky a výhružným pohledem se blížila Ku-aa: "Nikam nepojede! Nacoural se dost! Zahrada pustne, do talíře zatejká, najděte si jinýho troubu, Ó největší." A jela a jela. Sigi taktně vypnul překládadlo. Takhle to znělo jako šumění větru, ovšem taky poněkud zlověstné. Smutně zabořil hlavu do dlaní. Je to jasný. Ženský jsou fakt všude stejný. S kým já na tu výpravu pojedu...

                Asi po deseti minutách ho něco dloublo pod žebra. Otevřel oči a ke svému úžasu uviděl zářící obličej Ku-aův a opodál i Ku-ain a Te-aův. "Popozítří vyrážíme!"

"A co Ku-aa?" udiveně špitnul Sigi.

"Coby, vykecala se a pohoda. Je to bezva ženská, jen jí musím nechat prostor k sebevyjádření. Jo ! A naložil jsem to pivo. Představ si, minulá výprava přivezla ten chmel."

"No, to je skvělý," zakoktal J.S a rychle se snažil potlačit všechny myšlenky. Do

Prčic, jak tu mám udržet tajemství? Co nejdřív se musím naučit to s tou záklopkou. Naštěstí v té chvíli utahaný Te-a zavelel, že se jde spát. Cesta nočním velkoměstem proběhla rychle a hladce. Konečně si mohl Sigi prohlédnout svůj pokojíček na horní palubě lodi. Škoda, že ho moc neužije. Výhled na celý ostrov, pohodlíčko...Padl do betle a hned spal jak zabitý.

                Nazítří ho tým odborníků prozkoumal po všech stránkách a shledal kupodivu celkem zdravým, zajímavým a schopným výpravy. Večer dali s Te-aem partičku šachů, dva kousky a hurá do hajan. Ráno je čekala exkurze po Sakrábii. Jak Te-a

vtipně přirovnal – ukazování opičky senzacechtivému davu. I tato část programu však  probíhala nad očekávání pohodově. Naramoidé se většinou shlukli na rourovodových přestupních místech, zašuměli, co se kdo naučil – "ahój", "nazdar", i to bláznivé "vitaj ogare", uctivě kynuli Ó největšímu, a zase se rozešli. Pak už čekal venkov. Úchvatný, voňavý, čistý venkov se svými loukami, háji, jezírky a...neklame mě zrak?

"Neklame. Jsou to vinice. To aby ses vrátil ke kořenům co?" podotkl Te-a posměšně. "My nejsme zas tak svatí, jak vypadáme. Víno je zde běžným nápojem, ovšem ředěné. A není vhodné se spráskat na veřejnosti jak čuně."

Usedli u nejbližšího sklípku. Polichocený domorodec snášel to nejlepší, co měl. Dobrá chvíle pro další poučné povídání.

                Přednáška 3. JAK TO TU CHODÍ – HRA NA OTÁZKY A ODPOVĚDI

"Proč vaše domy vypadají jako lodě nebo talíře?"

"Ony tak nevypadají, ony tím jsou. I my tu máme problémy s pohybem tektonických desek, uragány, tsunami, sem tam sopka a podobně.  Náš varovný systém je celkem na úrovni, takže, jak odpíská nebezpečí, nakopneme motory a vypadneme jinam. Taky se to hodí, když tě omrzí sousedi nebo počasí. Navíc se nám to prostě líbí."

"Jak je to tu s prací? Když jsem to slovo řekl, chlapi na mě koukali jak na prašivýho psa. Trochu naznačili, ale jasno v tom nemám."

"Práce. Fuj. To zní skoro jako otroctví a to jsme už dávno překonali. Tady tomu říkáme činnost. No...Tak začneme od školství. Malé děti nejčastěji chodí do parků. Máme i parky s tak hustými stromy, že tam neprší. Tam učitelé vedou tzv. kurzíky. Vždy je podmínkou aby učili základním znalostem jako je zeměpis, matematika, čtení a slušné chování. K tomu vyučují, co umí nejlépe. Hudbu, výtvarku, ovládání naramnetu a tak. Dítě přebíhá od jednoho k druhému, dokud si nenajde svého učitele a svůj oblíbený doplňkový předmět. Když je dostatečně vzdělané - to je individuální podle toho co chce vykonávat - má několik možností. Buď se vrací k rodině a rodinnému řemeslu, případně činnosti, a je dovzděláno doma vlastními rodiči, tetami a strýci. Tomu říkáme výhra genů. Nebo, pokud zvítězí nátura, uchází se o dovzdělání v rodině, která jím zvolenou činnost vykonává. Ta sama rozhodne, zda je pro to adept vhodný a hlídá si počet přijatých, aby se pak vůbec uplatnili. K čemu by nám bylo tisíce filosofů, když by nikdo neupekl chleba, že... Když ho nepřijmou, kam chtělo, většinou zkouší podobné obory, není problém přecházet od jedné rodiny k druhé, když se situace změní."

" No, a co zbytek, ti kdo neví, co chtějí, ti které nikam nevezmou, flákači?"

"Jakmile si někdo nenajde uplatnění do 25. roku, odchází na měsíce nebo na stopa.

Na měsících obdělává pole a stará se o naše bříška," dodal Te-a s úsměvem. Jedl rád. "Je to na deset let, celkem nenáročné, čtrnáct dní na poli, týden volna, kvalitní

strava, spousta naramoidů tam odchází dobrovolně a dřív. Někteří se tam usadí a zůstávají natrvalo. Stopaři obráží ostrovy a hledají svý štěstí. To jest komunitu, která jim sedne, a která je přijme. Nebo stále jezdí, celý život. Takoví si většinou dělají takové ty jednodušší kurzy, to tu vedou staří lidé. Třeba zdavotnický; nebo někteří hrají na nástroje. Ono se pak líp stopuje."

Sigi uznale pokyvoval hlavou. Vymakaný, asi vím, čím bych tu byl...

"Není to tak lehké, jak se zdá, ale uvidíš sám."

"A jak je to vlastně s jídlem?" Otázku zřejmě vyvolal kručící žaludek.

"Jednoduché. Ti, kdo vykonávají činnost, čerpají z centrálního skladu, kde je vše, co vyprodukujeme. Když něco dochází a do úrody daleko, prostě vydám prohlášení, aby se uskromnili, a oni mě poslechnou. Ostrované se živí sami, ale občas jim tam nějakou dobrotu pošlu, to se ví. Stopaři při pobytu v Sakrábii myjou nádobí a dělají různé pomocné práce, a taky hlady neumřou."

                Debata o jídle je přiměla k odchodu. Rozloučili se s milým vinařem, Sigi zazpíval „vínečko bílé“, dostal za to kvalitní lahvinku, a už tu byla roura nasměrovaná k oceánu. Vybrali útulnou hospůdku hned u břehu. Rád ryby? Rád, a jak! Tak si vyber. Z moře vykukovalo pár pomrkávajících hlaviček a na kývnutí předváděly svou délku, tloušťku a oslňující barvy.

"Fuj. Takhle to nemůžu. To je morbidní," otřásl se Sigi hnusem.

"Ach, ty předsudky. Tak si dej zatím salát, já ti to vysvětlím. Pak si jistě rád vybereš.

                Přednáška 4. JAK JE TO NA NARAMU SE ZVÍŘATY, MASEM A TAK

"Všechna zvířata na Naramu jsou svobodná. Pokud si oblíbí (nebo mají tendence zneužívat - třeba jako kočky) nějakého naramoida, prostě se k němu připojí. Může kdykoli odejít. Když má naramoid mazlíčka plné zuby, otočí misku vzhůru nohama a řekne „mazej“. Většinou poslechnou. Každé zvíře, které zestárne a už ho to tu nebaví, přijde k nějakému naramoidovi nebo do hospody, dá opakovaným kývnutím hlavy znamení, a je velice šetrně utraceno a sežráno. Někteří jim před smrtí zpívají, nebo vyprávějí příběhy. Tedy jíme jen ty řekněme únosné kusy. Zcela přestárlé pálíme na hnojivo. Já vím, zrovna dumáš, že se k bůhvíjaké dobrotě nedostanem. Mýlíš se. Změkčovadel a dochucovadel máme dostatek. Hodně zvířat se někdy zraní tak, že není jiné řešení. Máme tu i spoustu nešťastných lásek, zhrzených samců, kteří neunesli vítězství druhého. Jako s lidma. Věř mi. Oni to tak chtějí. Všechna zvířata bezvýhradně věří v převtělování duší, tak je to moc netrápí. A naramoidům to také prospívá. Nevěřil bys, jak hezky se ke zvířatům chovají, někdy opravdu z lásky, někdy z vypočítavosti, ale hlavně, že to funguje, ne?"

                Sigi znejistěl. Zahleděl se do očí skoroštiky, která se před ním předváděla jako baletka. Kývala hlavou jako loutka. "Tak jo. Tahle." Ukázal roztřeseným prstem, ale cítil se děsně. "Asi tu ze mě bude vegetarián."

"Mno, uvidíme," ušklíbl se Te-a pod vousy.

Chutnala výborně. Po večeři polichotili kuchaři a odkráčeli k rourovodu. V tu chvíli mu to teprve došlo."A co peníze? Co ekonomika?"

Te-a zakroutil hlavou. "Nemáme. Nevedeme. Na co. Napadá tě jediný důvod, proč bychom je potřebovali?"

*Te-a neměl poškozený mozek. Zbožňoval cizí jazyky a nářečí. Před příjezdem Sigiho si dokonce nastudoval „brněnský“ hantec. Přechod na hovorovou češtinu ho díky telepatickým schopnostem nijak nezaskočil. Během chvilky bravurně zvládal její záludnosti a vyžíval se ve zvláštních výrazech. Bylo to příjemné osvěžení po každodenním předvádění dokonalého vládce.

Četbu můžete doplnit poslechem tématické písničky zde

Knihu možno zakoupit u Pepy -zde

CD Naram je na stránkách Křepická keramika

Blanka