Naram – 7. kapitola

ZA DOBRODRUŽSTVÍM

Loučení je vždycky divné. Sigi tu byl chviličku, a přesto si připadal jako doma. Na rourovodských přestupech bylo mnohem více lidí než při ukazování opičky. I tady se zvěsti šíří rychle a J.S. stihl v jejich očích vyrůst z hosta na hrdinu. Také se někteří pokoušeli zpívat „Vínečko bílé“, které bystrý vinař nenápadně nahrál a hodil na naramskou obdobu „Youtube“, zde „Naršpeky“. Zpěv zněl neskutečně komicky. Na hřbitově se připojil i Ku-a a celá jeho rozvětvená rodina. I posádka Sakrouše byla kompletní. Hrob M.T. byl prostý. Na velkém bílém kameni bylo vyryto – Samuel Langhorne Clemens alias Mark Twain alias tajemný cizinec, 1835 - ?. Dole někdo připsal hrbolatým písmem (latinka jim dávala zabrat) A KAMARÁD. Hrob stínily dva obrovité duby. Celé okolí bylo očividně několikrát překopáno a opět vzorně upraveno. Prý tu stávala jeho oblíbená lavička. Tak tady už nic nenajdu, to by bylo fakt moc jednoduchý. Položil květinu, zablekotal nějaký projev a jelo se do přístavu. Lodě byly štíhlé a stříbřitě se leskly. Při bližším pohledu vypadaly jako sešité z obdélníků a trojúhelníků.

"Staré dobré solárky, nejezdí rychle, ale kam spěchat, že," poznamenal Te-a.

Předal Sigimu cestovní baťůžek a vytáhl z něj malou proutěnou krabičku. Když ji otevřel, vylétla včela. Zvědavě Sigiho obletovala.

"Jmenuje se Adélka. Bude ti překládat. Musíš na ni být hodný, jinak zdrhne. Kdybyste jeli do pouště, přikrmuj cukrem, je v batohu, a nezapomeň jí schovat trochu vody. Čokoládu má taky moc ráda, a pohádku před spaním."

Usedla mu na ruku a zamávala křidélky. "Zdraví tě."

"Ahoj," řekl připitoměle Sigi.

"Ahoj," řekla Adéla, vlezla si do krabičky, schoulila se do klubíčka a usnula jako zabitá.

"No nic, stopaři už jsou skoro rozebraný, Ku-aovic doplakali, musíš jít. Tady máš náramek." Navlékl pestrobarevný provázek Sigimu na ruku a zajistil ho stříbrnou sponou ve tvaru Sacrabea. "Umožní ti všude volný vstup, dobrý jídlo a slušný zacházení."

Už tu byl Ku-a s objemným batohem.

"Áááá, ženuška pekla gagáče, to se pomějete. No nic. Nesnáším dlouhý loučení. Mazejte!"

Než vkročil na lodní můstek, Te-a mu pošeptal do ucha: "Prosím tě, vrať se. I kdybys nic nenašel, vrať se, potřebujem tě. A dávej na sebe pozor!"

Sigimu to připomnělo maminku. "Zapomněls říct zdrav starý lidi a neplivej na zem!" Všichni se rozchechtali a Te-a poznamenal, že ty lidi snad nebudou tak blbí. Nastoupili, zamávali, a loď se pomaličku, kolébavě vzdalovala od Sakrábie. Na lodi si našli místo na trávníku mezi solárními panely.

"Kam vlastně jedem?"

"Do Divozónie, Ó chtěl, abys to vzal hezky popořádku. On má rád ve všem řád. Je to tak pět hodin cesty. Nemusíš ani vybalovat."

"A to já se rád podívám. Vyjímečně jsem nebalil sám a ani nevím, co tu mám." Vyklopil obsah baťůžku na trávník. "A jéje, Adéla!" vykřikl zděšeně, když se krabička asi pětkrát otočila. Opatrně ji otevřel, ale včela stále sladce spala. "Asi ji nemám budit, viď?"

"Kdepak, ani nápad, víš, jak by byla protivná? Ony na lodi vždycky spí, to dělá to kolíbání. Ukaž? Hmmm, exemplární kousek. Ó musí mít vždycky to nejlepší."

Moc toho na cestu nedostal. "Džíny, trenky, triko, ponožky – to budu na konci výletu jak čuně."

"Ale nebudeš," Ku-a zapíchl prst do malinké ruličky neurčité barvy. "Chameleónka. Poslední model. Univerzální tunika do každého počasí. Mění barvu dle potřeby a sama se pere. Moc dobrá věc. Jé! A máš tu i nový typ spacáku, ty se máš," a vzal do ruky sametový váleček sotva 5cm dlouhý. "Samonafukovací."

Sigi nevěřícně zakroutil hlavou.

Ještě tam byla tabulka , která obsahovala mapy, mobil, veškeré možné informace o Naramu, a tři útlé knížky.

"No né, knížky, papírový, to už tu nikdo nepoužívá!"

Ale Sigi již radostně listoval Naramským horoskopem. Bylo to první a jediné vydání z roku 1913 pozemského letopočtu.

"No jo, už vím, o tom náš děda vyprávěl," poznamenal Ku-a, "to se mělo šířit pomocí okultistických kroužků a nenápadně připravit lidstvo na naši existenci. M.T. dělal korektury, pořád prý chtěl něco měnit a připisovat, aby to nebylo tak suchý. Až ho Ó přesvědčil, že pro prostý lid bude vhodnější jednoduchá forma. Měli toho plnou loď, už startovali a vy jste si zas uspořádali válku," podotkl vyčítavě.

"No já ne! Jsem pacifista!" ohradil se Sigi. "Mě do toho netahej. Ale škoda, je to fakt takové zjednodušené, milé, asi by se to ujalo."

Další knížkou byl naramsko-pozemský slovník s fonetickou výslovností, to se bude hodit.

A posledním pokladem byla útlá brožurka od Marka Twaina – Tajemný cizinec.

"No bezva! Pohodovka na cestu!"

Ku-a se na něj udiveně podíval, už chtěl něco podotknout, ale když viděl rozzářený Sigiho obličej, rezignovaně mávnul chapadlem.

"Hele, to napsal u vás? Že to má i na hrobě."

"Ale ne, to napsal u vás, na sklonku pozemského života. Jak říkáš, taková pohodovka na cestu", dodal cynicky. Právě se chystal na přednášku o verzích tohoto díla, ale Sigi ho neposlouchal a nadšeně se hrabal v nových hračkách. Taky dobře.

Ku-a vytáhl balíček od ženy a kolem se rozlila lákavá vůně gagáčů.* Sigi okamžitě zavětřil. Vytasil se s lahvinkou od vinaře a cesta příjemně ubíhala. Sotva dojedli a dopili, už v dáli vykukovaly nízké šedozelenooranžové pahorky divozonské.