Naram, kapitola 13tá

                                              MAMLOUKÁNIE

                Mamlouk je milé hbité zvíře žijící v bažinách. Spásá výhradně naramský mamlouknín, kvetoucí celý rok modrými květy. Bývá přemýšlivý . Když se jich sejde víc, často zpívají a komponují prapodivné naramofonie. Vůči okolí se chová otevřeně, někdy až drze. Je poťouchlý a těžce snáší kritiku.

                Lidé narození v tomto znamení mají umělecké sklony, často muzicírují a pokud se setkají s nepochopením, lehce se urážejí. Bývají velice inteligentní a bystří. Rádi si utahují ze svého okolí. Proto se stává, že přes svou přátelskou a družnou povahu jsou někdy i neoblíbení.

                Tento ostrov byla vlastně veliká louka s tůňkami, bažinami a vřesovištěmi. Obývali ho mamlouci, roztomilá zvířata podobná našim žabám.  Naramoidé zde byli převážně z řad muzikantů, výtvarníků a jiné umělecké verbeže, hlavně starší jedinci. Prostě tu byl každý, koho přestalo bavit šaškování na Sakrábii, ten kdo měl vyhraněnější tvorbu než je zvykem,  a ten kdo měl plné zuby "ach ach" a kritiky. Usazovali se u tůněk ve skupinkách či sami. Tvořili jen tak pro radost. Až na bodavý hmyz to tu bylo boží.

                Večer domorodci uspořádali velkolepý koncert. Všichni hráli na sintály a mamlouci tancovali. Sigi mlátil větvemi do pařezu. Blarada oblboval dívky řečmi o umění. Ku-a zasvěceně debatoval o budoucnosti literatury. Prostě pohoda.

                Marka tu znala spousta naramoidů. Někteří se chlubili i pohledy, které jim psal z jiných ostrovů. Sigi měl pocit, že už ho zná skoro jak vlastního kamaráda, ovšem konkrétní vodítko žádné. Opravdu žádné? Vzadu v hlavě zašimralo. Co jsem přehlédnul? Ku-a i Blarada ho ujišťovali, že nic. Vše zapisují, kompletují, analyzují. Ráno se s nechutí odhodlali k odjezdu. Loď už čekala.

"Já se vrátím! Já se určitě vrátím," volal na spoustu nových přátel mávajících ze břehu. Ale jistý si tím nebyl. Ach jo.