Nikdy nepřestal hledat nové možnosti

Zemřel Lou Reed. Nikdy jsem se nechystal psát nekrology, ale tentokrát udělám výjimku. On totiž pro mě byl a stále je nejvýznamnějším hudebníkem vůbec. Hudebníkem, pro něhož byl zvuk přirozeným životním živlem, hudebníkem, který neznal nepřekročitelné bariéry mezi tím, co ještě dělat může, co dělat chce a tím, co už ne.

Zemřel Lou Reed. Nikdy jsem se nechystal psát nekrology, ale tentokrát udělám výjimku. On totiž pro mě byl a stále je nejvýznamnějším hudebníkem vůbec. Hudebníkem, pro něhož byl zvuk přirozeným životním živlem, hudebníkem, který neznal nepřekročitelné bariéry mezi tím, co ještě dělat může, co dělat chce a tím, co už ne.

Mezi jeho nahrávkami tak najdete vedle sebe křehké folkové písně i sonické experimenty, které znějí radikálně i po čtyřiceti a více letech. Písňové skvosty vedle kusů, u nichž si člověk říká, že jestli tohle není rock, tak jím není nic (poslechněte si jeho velice tělesné kytarové sólo v závěru písně Kill Your Sons na živáku Night With Lou Reed). Lou Reed byl fascinujícím písničkářem, který napsal obrovské množství nezapomenutelných kusů, který prošlapal své teritorium křížem krážem a dal nám spoustu hudby, která mnohdy zásadně ovlivnila následující hudební vývoj. Jeho nahrávky byly určující pro vznik slavných kapel i celých žánrů. Byl ovšem neméně význačným autorem literatury. Jako textař neznal ony bariéry zrovna tak jako hudebník. Jeho naprosto civilní jazyk objevující poezii mnohdy hodně daleko za společenskou hranou, ovšem bez jakéhokoliv úmyslu šokovat, Reed prostě nacházel témata mezi lidmi kolem sebe, kteří za tou hranou často byli, stejně jako ve zdánlivě bezvýznamných chvilkách, rozšířil výrazně možnosti dopadu básnického textu, navíc na široce vnímaném poli populární hudby. Vzhledem k věku jedenasedmdesáti let je těžké uvěřit, že kariéra Lou Reeda jako koncertujícího a nahrávajícího hudebníka, trvala skoro šedesát. Ale je tomu tak a byť i on v rámci svého hledačství šlapal vedle a mezi jeho geniálními nahrávkami najdeme nahrávky podstatně tuctovější, nikdy nepřestal hledat nové možnosti, o čemž svědčí i jeho nepísňová tvorba posledních let.

Ve svém textu jsem se vyhýbal jménům a názvům, položme jich teď několik vedle sebe místo závěru: Velvet Underground, Transformer, Berlin, Metal Machine Music... John Cale, David Bowie, Laurie Anderson, Metallica... New York, rock´n´roll... Václav Havel, Brian Eno, Mejla Hlavsa, Dom, Sonic Youth...