O shakuhachi / European Shakuhachi Festival

Shakuhachi je japonská flétna, která po staletí sloužila jako nástroj duchovní praxe. Díky svým unikátním zvukovým možnostem a původní hudbě se koncem šedesátých let začala šířit hudebním a uměleckým světem i mimo Japonsko; inspirovala významné skladatele jakými jsou Henry Cowell a John Cage.

Nová média často pracují s glitchem (náhodným digitálním kazem) a jinými obrazovými a zvukovými ruchy ve prospěch silnějšího vyjádření a akcentování samotné existence média (např. zvuku). Tento postup silně rezonuje s estetikou tradičních skladeb pro shakuhachi. Zářivý, plný tón vždy existuje pouze v kontrastu s tónem zastřeným, rozpadajícím se; zvuk existuje pouze obklopený tichem a k čistému tónu se vždy putuje krajinou rozličných flexí a glissand, čili cestou ohybání tónů a klouzáním od jednoho tónu k druhému. Oproti novým médiím jsou však tyto postupy plně akustické a rozvíjené tradicí trvající řadu staletí.

Barva tónu (témbr) je to, díky čemu rozpoznáme například zvuk klavíru od houslí. Je určena strukturou a hlasitostí jednotlivých harmonických frekvencí, které jsou součástí zvuku. Nejenže použití rozličných technik nátisku, dechu a duplicitních prstokladů umožňuje hráčům na shakuhachi měnit barvu tónu, ale zároveň se od sebe liší i barva tónu jednotlivých hráčů. To prokázala například dizertační práce Davida Bidla z pražské HAMU (Kinko honkjoku – význam témbru pro hudební strukturu). Z porovnání zvuku několika hráčů hrajících ten samý tón, užívajících totožný prstoklad a podobnou techniku nátisku, vyšly najevo dramatické rozdíly ve struktuře tónu. Tón shakuhachi má tedy výrazný individuální charakter, který se přímo váže k hráčově fyziognomii. Dalšími faktory jsou aktuální psychický stav a celková uvolněnost hráče.

Historie vývoje západních nástrojů zaznamenala zestejnění barvy tónu napříč jejich rozsahem, zároveň byly některé aspekty nástroje - hlasitost, přesnost ladění a vyváženost - upřednostňovány nad kvalitou samotného zvuku. Proto se nyní někteří hudebníci opět vrací k barokním instrumentům, které třeba nejsou tolik hlasité, ale mají zajímavější a bohatší zvuk. Některé hudebníky jejich hledání zavedlo až k flétně shakuhachi, která je z tohoto pohledu ultimátním hudebním nástrojem. Její tón disponuje ohromnou škálou barev a zároveň její tradiční hudba otevřeně nabízí techniky, jak s ní pracovat. To je také důvod, proč flétna shakuhachi a její tradiční duchovní hudba zaujaly pozornost předních skladatelů dvacátého století.

Ve dnech 26. - 30. srpna se na Hudební a taneční fakultě AMU na Malostranském náměstí v Praze uskuteční European Shakuhachi Festival. Na koncertech tohoto festivalu se budete moci setkat s shakuhachi v současné avantgardní a elektronické hudbě i v ansámblu s dalšími japonskými nástroji koto

a shamisenem a v neposlední řadě s jejími sólovými duchovními skladbami. Festival zdobí jména špičkových japonských hudebníků a umělců jakými jsou Shinzan Yamamoto, Zenpo Shimura a také tanečník divadla Nó Akira Matsui.

Více informací o festivalu a jeho programu na www.komuso.cz