Petr Bakalář - Do diamantu může udělat rýhu zase pouze diamant

 

Terapeut: „Jaký máte vztah k autoritám?“

M.: „Nemohu posoudit, ještě jsem žádnou nepotkal.

 

• • •

Když se sešli jako rodina, vždy se mu zdálo, že někdo chybí. Tentýž pocit mělo ve třídě i na hřišti, na večírku, vlastně kdekoli se ocitlo. Vždy někdo chyběl.

Už dávno se smířilo s tím, že se nikdy neukáže, ovšem přání zjistit, kdo to je a proč nepřišel ani jednou, v něm stále je.

Poznámka: Na osud si ale nestěžuje, dobře ví, že by klidně mohli chybět dva.

 

• • •

V dětství ho vyvádělo z konceptu, když v dobrodružné knize četlo, že „rozbili tábor a šli spát“. Tedy: 1. Proč ho proboha rozbíjeli? 2. Jak v tom pak mohli spát?

Až o hodně později zjistilo, že to vlastně paradoxně znamená postavit. Logika je možná taková, že normální je, když jsou stany zabalené, používají se jen několik týdnů maximálně měsíců v roce, takže je to vlastně stav anomální, nepatřičný.

Poznámka: Další vazba, která ho znepokojovala, byla „chodit do houslí“, zde ovšem ještě s analýzou z důvodu časového zaneprázdnění příliš nepokročilo.

 

• • •

Po dnešku je jasné, že se sl. J. nebude moci nic hlubšího mít. Když byli na obědě, použila v jednu chvíli obrat „ujely mu nohy“ (otěhotněla).

Je strašné, jak lidé již necítí, že je něco prostě obhroublé, nemělo by se to použít jinak než ironicky, v nadsázce, ale nejlépe vůbec.

Když si o několik hodin později stěžovalo panu N., prohlásil, že zešílelo, že nechápe, co je na tom výrazu špatného. Nezbude mu, než si z mobilu vymazat hned dva kontakty.

Stejně je zajímavé, jak málo někdy stačí, aby se ti druhý zprotivil.   Přičemž to není produkt intelektuálního snobství, jedná se o o čistě fyziologickou reakci.

 

• • •

Rádo by žilo ve městě, ve kterém by jezdily tramvaje i s minusovými čísly.

Není špatné a jako selektor první volby vynikající i jako opening-line: „Pardon, už jela -8?“

 

• • •

Sl. Jarmilka.: „Jsem překvapená, přechází tě taková pověst a teď si tady již dvě hodiny povídáme a jsi vlastně báječný společník.“

M.: „Rozumím a jsem jen rád, že se se mnou cítíš příjemně. Možná to bude i tím, že jsem k holkám, které se mi libí, přísnější.“

 

• • •

Kdyby to jen trochu zjednodušilo, tak důvod, proč prošlo celým vzdělávacím procesem nedotčeno, byl prostě v tom, že do diamantu může udělat rýhu zase pouze diamant.

 

• • •

Poznámka k cestování

Člověk jede tak daleko, aby měl důvod, záminku se s někým novým dát do řeči. Otázka zní: Proč si raději nepopovídá se sousedem? Sousedi jako největší enigma doby.

 

 

Petr Bakalář (1970)

Vystudoval SPŠ strojní a s obtížemi psychologii na FFUK. Zkoušel pracovat v různých zaměstnáních, ale žádné nestojí za zmínku. V současnosti se živí střídavě jako lektor angličtiny a rentiér.

Napsal celkem dvanáct populárně-naučných knih z oboru psychologie, kupř. Psychologický průvodce Prahou a Kurz sebepoznání.  Pochybnou slávu mu přineslo Tabu v sociálních vědách (2003), po jehož vydání se stal doživotním renegátem; role partyzána mu koneckonců byla vždy nejbližší. Jeho nejčastějším komentářem k tomu, co se kolem něho děje, jakýmsi motem jeho života, je údiv – is that all there is?

Volný čas tráví četbou na lůžku, pěšími túrami a jízdami na kole směr sever. Jeho momentálně nejoblíbenější únikovou fantazie je, že přesídlí do Maroka, kde plánuje sedět v kavárně na pobřeží, popíjet mátový čaj z malých skleniček, pozorovat moře a v orientálním klidu čekat na smrt.