Petr Klarin Klár - rezence Slíbená princezna
Další díl letošního pohádkového glosování budiž intenzivně radostný: Slíbená princezna se totiž povedla a to tak, že velmi! Potěšení z ní je navíc značně překvapující, protože pohádka vyšla z tvůrčích perutí mj. autorů otřesných Vražd v kruhu, odvěkého scénáristicky-režijního tandemu (a manželského páru) Ivy Procházkové a Ivana Pokorného. Výsledkem jejich snažení se ve zjevně nákladné česko-slovenské koprodukci stal snímek, který přináší příjemně svěží závan vzduchu do zatuchlých kobek místní pohádkové produkce posledních let, jež nepochybně vyvolá řadu protichůdných reakcí. V mém případě film v nejlepších momentech vyvolával žádoucí reminiscence na moje oblíbené, žánrově spřízněné klasiky typu Gaimanova Stardustu (Hvězdný prach, režie: Matthew Vaughn), Rainerovu The Princess bride (Princezna nevěsta, autor knižní předlohy William Goldman) či Willow (režie: Ron Howard), samozřejmě v adaptaci na místní, nepříliš poučené poměry. Autoři, zjevně novokřtění živou vodou totiž sebevědomě persiflují prvky klasické Zlatovlásky v kombinaci s postapo motivy, atributy pirátského dobrodružství (autentická estetika Mötley Crüe) a dalšími různorodými motivy, aniž by se jim výsledný tvar rozpadal pod rukama. Skvěle fungují figury kladné i záporné a dokonce i vztahové propletence mezi nimi. Princezen je hned dvanáctero, jsou to konečně parádní sexy dračice, a nikoli jen pasivní ufňukané objekty. Sloužících je mraky, ale většina z nich je zapamatovatelná, a jejich proměny ze záporných na kladné jsou v pohodě, protože láska, že. Tleskám Týně Průchové, siamským dvojčatům (Jan Křivánek, Jakub Křivánek) i tradičně skvělému gestapáčkovi Petra Panzenbergera. Charisma ústředního páru (Marta Dancingerová a Jan Cina) je báječné, navzdory paruce, jež je horší než pokrývky indiánů z filmografie Gojka Mitiče. Lokace jak z Vinnetoua naopak vůbec nevadí, přímořské klima je vítaná změna, oproti dosud přežívajícímu trendu neustále omílaných domácích hradů, zámků a podzámčí. Vtipná je i skutečnost, že sympaťák z rodu Fanfánů Tulipánů Honza Cina, který se v poslední době naprosto zaslouženě dostává na výsluní (a doufám, že tam pekelně dlouho vydrží, a to kvůli svýmu umění, a nikoli díky pofidérní karaoke show), je vizuálně v podstatě mladší verzí Jana Dolanského, tedy hereckého představitele svého soka (respektive jednoho z nich). Důležité plus si Slíbená princezna připisuje rovněž za to, že neuhýbá před smrtí. Ta je v příběhu zpřítomňovaná humorně ("vzmuž se, na umírání není čas!") i realisticky (strýček - velké díky za obsazení Karla Čepka). Koruna krále je zde těžká jako kráva, a jen málokdo si představí, jak náročné je nosit ji, já jí však klidně zvednu a na hlavu jí Slíbené princezně dám, a to i navzdory skutečnosti, že mně docela dost štve nevyužití postavy prince Dárka (Vít Hofman) i skutečnost, že někteří vazalové knížete Honoráda v závěru zběhli na stranu dobra podezřele zbrkle (závěrečná bitka). Mimochodem Jitka Čvančarová, konev, a decentní ozvuky kung-fu v česko-slovenské pohádce? Beru všema deseti, a okamžitě řadím k domácím peckám typu Škola ve mlejně, Kdyby byly ryby nebo Tajemství staré bambitky. Co vy na to?
Košík
Můj účet
Kontakt
