Poznámky ke stále aktuálnímu DNU číslo 10 (letní vydání)

Zajisté je o čem mluvit. Přestože je DNO časopis poměrně malý (A5) a při zběžném zhlédnutí i tenký (i když má 88 stran, a to není málo), má co říct, což neplatí pro časopisy či čtvrtletníky typu Host nebo Literární noviny, které mě svou vyčpělostí a vzhledem k tomu naprosto neúměrnou cenou dokáží spolehlivě znechutit.

Zajisté je o čem mluvit. Přestože je DNO časopis poměrně malý (formát A5) a při zběžném zhlédnutí i tenký (i když má 88 stran, a to není málo), má co říct, což neplatí pro časopisy či čtvrtletníky typu Host nebo Literární noviny, které mě svou vyčpělostí a vzhledem k tomu naprosto neúměrnou cenou dokáží spolehlivě znechutit.

Tím nechci říct, že DNO má kdovíjakou úroveň, ale jeho četba je přinejmenším 1) zábavnější 2) zajímavější a 3) dokonce poučnější. A hlavně- DNO mě donutí přemýšlet. Ať jsou uveřejněné básně jakkoli špatné, rozhovor sebevíc neříkající, vždycky si z něho něco vezmu. (Třeba: „Tahle to, Janičko, nedělej…“)

Takže, co nám přineslo DNO číslo 10? Básně Jiřího Brosky: Úpěnlivé pění, na úvod. Copak editoři DNA nevědí, že špatným, neřkuli nejhorším materiálem se nemá začínat? Je to opravdu škoda, protože tento přešlap kazí celkové (podle mého názoru dobré!) vyznění vytištěné matérie.

Druhá Anirij (Jiřina Šmejkalová) je na tom s výrazovou formou o poznání líp, i když jí zatím chybí sevřenost výrazu a tím je oslabena i vypovídací hodnota básní. Přece jenom mi na ní nesedí er-forma, přitom jinak se prezentuje jako výrazně feminní. Proč? Věřila bych jí potom víc. Na každou báseň připadá bohužel 1-2 klišé, přesto u ní nacházím i silné momenty. Celkově vnímám její tvorbu jako silně nevyváženou- od vanilkové, „dívčí“ lyriky přeskakuje k vyhrocenostem naturalismu až dekadence. Ovšem nezáměrně. Jde jen o to najít svoji tvář.

Hodně myšlenkonosný je rozhovor (sic?!) Luboše Vlacha s Pavlem Slezákem, hudebním skladatelem, básníkem a vůbec vším na co mu zrovna vybyde čas. „Sic“ v předchozí větě znamená, že Luboš Vlach v něm nerespektuje etiku rozhovoru tj. otázky by neměly být delší než odpovědi… Proto otištěný text raději přejmenuji na dialog. A to dialog dvou zajímavých osobností, který plyne přirozeně a přestože je dlouhý, neztrácí na zajímavosti. Padlo během něj několik myšlenek, které stojí za rozvinutí, např. „Zázrak je za/zrakem“ (str. 25) nebo „Nynější společnost je fetišistická= zbožňuje zboží“ (str. 21). Škoda, že grafikovi v polovině textu „ulítla ruka“ a zaměnil otázky za odpovědi. Nebo to byl úmysl? Každopádně to do jinak vyvedeného dialogu vnáší zmatek.

Pak přijdou na řadu Slezákovy básně, souhrně nazvané Shaman´s force. Nemohu si pomoct, ale na šamana pan Slezák moc mluví o křesťanském Bohu. Patrný je i vliv zenu: tam, kde se projeví, je to víc než dobře, protože do poesie nepatří moralizování, které přece jen prosakuje z jeho „uvolněnějších“ textů. V poezii do určité míry popírá, co řekl v rozhovoru- že by kontrast vědomí versus nevědomí? Protože do lyrické poezie vědomí prosákne vždycky.

Už řečená výtka o otázkách delších než odpověď se rozvíjí naplno v „restaurační debatě“ s básníkem Homérem, kde L.V. se zpovídaným dokonce manipuluje, aby jej dostal na svou vlnu. O L.V. se tak dozvíme víc o Homérovi. Možná by měl L.V. psát víc o sobě a za sebe. Jistě bychom se dozvěděli zajímavé věci.

Česnek art z Vlachovy kuchyně je vtipným přiostřením poloviny časopisu, ještě milejší je návaznost Česnek art a Pan Japko. To se opravdu povedlo! Pan Japko svými Názornými básněmi mocně čerpá (a mimoděk i vykrádá) Návod k upotřebení od J. Koláře a Receptář od L. Nováka. Přesto je to svěží, mladé a odlehčené. Čerstvý vzduch do spodních vod.

Michal Šanda by měl víc škrtat, případně vyhazovat. Ne všechno je třeba publikovat.

SALVATOR (Dalimil Fanfrdla) je zatím mnohem lepší malíř než básník. Ale třeba se ještě vypíše, potenciál na to má. O básni přemýšlí a chce skrze ni něco vyjádřit. A jeho pravé jméno je úžasné! Zato rým je na překážku.

Rozhovor se začínajícím režisérem Martinem Chlupem je konečně skutečným rozhovorem, Martin Chlup v něm řekne všechno podstatné, aniž by se rozpovídal do neurčita. Inspirativní osobnost, jejíž činnost je radmo sledovat. Na přiloženém CD je ke shlédnutí film právě film Martina Chlupa s názvem Sexuální nokturno (na motivy Vítězslava Nezvala). Povedeně na něm zachytil atmosféru poetisticko/surreálnou. Dotaz na redakci DNA: kde se dají sehnat jeho další filmy? Tuto informaci jsem v článku jako jedinou nenašla.

A nakonec: Příběh Kobyly K. od Marka Soboly. Podobné věci se mi taky někdy zdají. Ano, ano, moc pěkné. Jakož i grafické vyvedení celého DNA č. 10.

PS: Na CD je kromě filmu Martina Chlupa uloženo v datech elktronických i DNO č.1-5 včetně příslušných audio příloh. Je čas dopnit si knihovničku.

Jana Orlová (http://jana-o.blog.cz )

Tento titul je v e-prodejně - KLIKNI