Problémy s Vondruškou

S tvorbou Josefa Vondrušky jsou potíže. Sleduji ji od prvních vydání jeho próz i poezie v první polovině devadesátých let a opakovaně registruji, že ty potíže mají většinou lidé hlasící se tak či onak k androši, zatímco ti odjinud bývají nadšení. A týká se to literatury i hudby.

Vondruška vpravoS tvorbou Josefa Vondrušky jsou potíže. Sleduji ji od prvních vydání jeho próz i poezie v první polovině devadesátých let a opakovaně registruji, že ty potíže mají většinou lidé hlasící se tak či onak k androši, zatímco ti odjinud bývají nadšení. A týká se to literatury i hudby. Jeho v současné době pentalogie nazývaná v současné době Chlastej a modli se, se objevovala postupně od roku 1993 v různých variantách. Je to jedinečné svědectví doby (od počátku šedesátých let do počátku let osmdesátých) v Čechách i v australském exilu, ale je to také jedinečné svědectví o zrání autora. Cesta od prvotiny po vybroušenou závěrečnou část Nátrubek v rámci jednoho svazku o pětistech stranách. Vondruška se v textu chytá spousty asociací, odbočuje od jednoho líčení k druhému a opět se vrací. Zabíhá jako zabíháme v rozhovorech, což je styl jistě působící spoustu obtíží jak začínajícímu prozaikovi, tak čtenáři. Ale vyplatí se bitvu vybojovat, i Vondruška ji vybojoval úspěšně. Vondruška - DomJediná nahrávka skupiny Dom (nepočítáme-li pár koncertních záznamů), v níž Josef Vondruška zpíval, byla původně vydaná na podomácku vyrobené, rukodělným obalem opatřené, kazetě pod názvem Rock´n´rollový miláček. Loni konečně spatřila světlo světa na cédéčku jako součást kompletu stejného názvu (i s těmi živáky). Málokterá hudba mě v životě tak posadila na zadek, jako tahle. Asi nejčastější asociací při poslechu budou velveti, spíše na White Light / White Heat než na Loaded. Přispívá k tomu pekelná zvuková syrovost, o tón podladěné kytary (což odpovídá ladění Lou Reeda a spol.), témata textů, i některé konkrétní motivy (Podivný cit - Pale Blue Eyes). Ale surové vytahování strun ze správného ladění jde ještě dál, spíš evokuje bottleneckovou hru starých bluesmanů. Proti souvislosti s blues by jistě Vondruška protestoval, stejně jako protestuje proti souvislosti s Garáží. Ovšem: členové Plastic People v rozhovoru pro časopis Sado / Maso v polovině osmdesátých let na otázku, kdo je v současnosti na tuzemské scéně nejlepší, shodně odpovídali: "Garáž." Jen Ladislav Leština připojil, že je na Garáži jasně patrný vliv Domu. To je ale vedlejší, poslechněte si píseň Miss Florida! Je neopakovatelná! Vrchol mezi Vondruškovými popisy bezejmenných, o něž podle svých slov usiloval. A úvodní Divný kluk? To je vůbec první písnička, kterou jsem se kdysi naučil na kytaru. Takhle syrový, autentický rock´n´roll jsem od jiné české kapely neslyšel. Tady vůbec nejde o srovnávání, o to, zda je ta či ona parta více či méně slabší než americké vzory. U Domu se nejednalo o žádné napodobování oněch vzorů, jak je v kraji zvykem. Oni hráli, jako by těmi vzory byli.

Ještě přidám historku týkající se zmiňované příbuznosti s Garáží: Vondruška jednou, už po návratu z Austrálie, vykládal Ivu Pospíšilovi, že změnil svůj značně kritický postoj ke Garáži po té, co od nich slyšel výbornou písničku. Na otázku, která že to byla, zapískal Černé anděly.

Odkazy:
kniha Modli se a chlastej
CD Vondruška / Dom