Radan Wagner - Giorgio de CHIRICO: HEBDOMEROS konečně česky!

 

Sláva! Hebdomeros – Giorgia de Chirica se konečně objevil na zdejších knižních pultech. Každý asi máme své tvůrčí oblíbence, a možná ani nevíme, čím vším nás oslovují. Jedním z nich je v mém případě tento řeko-italský umělec a vizionář. Když jsem byl v Římě, více než antické „jáchymovské doly pro mulkly/otroky“ (Colloseum), uchvátila mne právě otevřená de Chiricova retrospektiva (probíhala tam „náhodou“ nebo jsem si ji vymodlil?) stejně jako výstava Basquiatova – jeho obrazy na černých zdech.

Dříve – v poněkud koncentrovanější době – nebylo výjimkou, že malíř současně byl autorem různých textů, úvah apod. De Chrico byl jedním z takto rozprostřených velikánů 20. století. Skvělá je malířova studie „Několik pohledů na moje umění“, která vyšla roku 1935. Píše zde o zásadním významu „zjevení“, o inspiraci, milovaném Nietzschem i uctívaném kolegovi – příteli Janu Zrzavém.

Chirico byl nadán slovem, metaforou, magií, hloubkou… a tyto kvality uplatňoval v malbě a také někdy v literatuře – zvláště ve své novele Hebdomeros, která vzbudila nelibé pozdvižení v samotném pařížském centru surrealismu. Bretonovo vážné zneklidnění? Takový text a před tím ještě zásadní – a to nejen pro de Chirica - „surrealistický“ obraz nazvaný „Mozek dítěte“?

(„Mozek dítěte“…, když jej André Breton spatřil za výlohou jedné pařížské galerie, vyskočil z autobusu a šel se na něj podívat. Totéž zažil o několik let později Yves Tanguy. Mozek dítěte byl zřejmě zčásti inspirován Portrétem Piera Lotiho od Celníka Roussea a stal se příčinou i dalších zjevení. Mluvíme tedy o dnes slavném a jistě klíčovém obrazu Giorgia de Chirica, který namaloval v roce 1914. Na místo mozku shlížíme však na výjev tváře muže středního věku se zavřenýma očima. V zákoutí strohé architektury stojí v ustrnutí do půli těla obnažen nad zavřenou knihou. Ve formátu 80 x 65 cm, dnes v majetku Moderního muzea ve Stockholmu, ale odehrává vnitřní drama).

Hebdomeros: tento text byl totiž považován za jakýsi osobitý/paralelní/nezávislý manifest surrealismu. Ale byl to - a je to - spíše a především de Chiricův „manifest“… obrácený však do sebe - do vlastního nitra/světa či jeho svérázného nazírání i uchopování.
Hebdomeros je novela s autobiografickými rysy – jistě že snová, metafyzická i melancholická a nejednoznačná. De Chirico – znalec filozofie i historie a tedy také antické mytologie byl nadán pronikavou inteligencí, ale i paranormálními schopnostmi, například věštěním.

Název knihy – jméno hlavní postavy/poutníka/chodce je Hebdomeros – je tedy složeninou. Původně hebdomeia pochází z řečtiny a je výrazem pro číslo 7 či sedmidenní periodu. A s tímto fenoménem byl ztotožňován bůh Apollón: v mytickém Řecku bylo Hebdomeria oslavou pořádanou na počest Apollóna, a to každý 7. den lunárního měsíce. A byl to také helénský gnosticismus, který vyznával 7 „super“ bytostí v souvislosti se stvořitelem světa demiurgem.

Ano, de Chirico pokřtil svou metafyziku dávnými (věčnými) prameny gnostickými i apollónskými (Apollónem, který přemohl hada/draka/symbol nevědomých temnot v Delfách a srze věštkyni Pýthii pak promlouval). (Malíř zasvěcovaný i zasvětitel se zavřenýma očima…) Antická mystéria: „Napětí zasvěcovaného se uvolnilo po zjevení božstva, ať už je představovali kněží či prožívala vypjatá mysl. Proběhlo v prudkém světle, které se náhle objevilo v hluboké tmě a přinutilo přivřít oči – myein. Od téhož slovesa vznikla i další nutná slova… latinsky mysta – zasvěcenec; mystikos, zasvěcením dotknutý, tajemný,“ praví skvělá Růžena Dostálová. (Pro doplnění: čekatelé na zasvěcení zpravidla pobývali několik dní ve tmě /magické „smrti“/, aby se jim zbystřily jiné smysly na úkor potlačeného zraku atd.)

Chirico vyčkával a míval zjevení/vidění, která pak maloval, ale o kterých i psal, což se moc neví. Hedomeros – postava – jakési umělcovo alter ego prochází zkrátka jinou rovinou/labyrintem pod/vědomí. Jeho kmotry jsou Apollón-Hebdomes a Erós, ten který se původně vylíhl z prvotního vejce a přišel na svět jako zosobnění síly vášně (neoddělitelného opaku Thanaté – smrti).

Tedy v de Chiricově hlavě se zrodila bytost - složenina a název knihy: HEBDOMEROS.

 

Radan Wagner (1958)

Vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je malířem, kurátorem, recenzentem a publicistou na volné noze. V letech 2004 až 2009 a od 2014 do současnosti působí také jako šéfredaktor časopisu Revue Art. Věnuje se především modernímu/současnému umění a kultuře. Obrazy vystavuje od roku 1987 u nás i v zahraničí. Více na www.radan-wagner.cz.