Radan Wagner - Proč paní Blake plakala

 

Why Mrs Blake Cried: William Blake and the Sexual Basis of Spiritual Vision by Marsha Keith SCHUCHARD, a další…

WILLIAM BLAKE (1757 – 1827), ztotožňoval své duchovní poznání s malbou, erotickou extází – spojením v úplnosti – s prolnutím ženského a mužského prvku. Zjevil se však v době, do které se nehodil. Svým vizionářstvím, dílem, povahou, mystikou a erotikou mu byla přítomnost těsná…

Vztahoval se k minulosti a ohlašoval budoucí směřování víry i světa. Rozpažoval se napříč časem, ale životní těžiště jeho reálné existence se ocitlo právě ve zlomové době odhazující přežité a teprve tušící nové a méně jednoznačné. Devastující požár trvající po několik zářijových dní roku 1666 Londýna byl vnímán jako apokalyptický trest ničící dosavadní zvrhlé pořádky. Zvláště zmizení gotické katedrály sv. Pavla se jevilo jako boží trest a jasné znamení katolickým odpadlíkům – protestantům uvolněných mravů. Architekt Christopher Wren vyprojektoval záhy novou stavbu inspirovanou vatikánským sv. Petrem, avšak jako správný svobodný zednář propašoval sem nové dimenze starobylého Šalamounova chrámu ze země zaslíbené. „Novým Jeruzalémem“ – nebem na zemi, takovým, jaké spatřil ve svých vizích sv. Jan, se měl stát právě Londýn. Chrám dokončený roku 1708 se stal dominantou města a centrem očekávání. Namísto toho se stal Londýn svědkem nemilosrdného odumírání humanismu, kdy celá Anglie je zbavována ducha, magie a svátosti.

Teologie se zde mění v upjatý kalvinismus, zákon nahrazuje víru (Hobes), prožitek je zaměňován za liberálně nazíraný rozum (Locke). Konstituční monarchie se stává pouze jakýmsi štítem zištného „svobodného“ podnikání určeného však pouze „vyšší“ třídě (Borling). Anglie začíná nemilosrdně ovládat spolu s Holandskem světová moře (onen symbol smrti, podvědomí a podzemí) a kolonie. Od roku 1760 však propuká velká krize zvětšující rozpor mezi „zavrženými“ chudáky a „vyvolenými“ blaženými boháči. „Náboženství a obchod jsou dvě různé věci“, prohlašuje hugenotský lékař Bernard de Mandeville. Puritánští podnikatelé tehdejší Anglie proměňují dobýváním uhlí a železa kraj v mrtvé sutě. Vznikají kalvínské chudobince a káznice – kde lidé, včetně dětí, podléhali „hladové dietě“ a čtrnácti hodinové dřině každý den. A tak musíme mít před očima krutou staroklavínskou vizi pekla spolu s tímto reálným novopuritánským peklem na zemi ve jménu vzývané hospodářské expanze.

Rozpadu Anglie zamezili v první řadě síly prostého lidu, mobilizovaní „odpadlíci“ a nonkonformisté, kteří současně probouzeli svědomí horních vrstev. To by nebylo možné bez anglického básnictví, jež se od vrcholného středověku jako jediné vyslovovalo o všem otevřeně a odvažovalo se vidět, přemýšlet i vykládat situaci člověka (vinu či milost) mnohem hlouběji než teologové a politici.

Velcí angličtí tvůrci bývali zpravidla života znalí vizionáři. Podobně jako velký Milton, autor Ztraceného ráje, byli radikálními pesimisty (v pohledu na přítomnost) i optimisté (ve svých proroctvích). K takovým osobnostem patřil také básník, grafik, politik a mystik William Blake (1757 – 1827) – ojedinělý, o to však radikálnější, hlubší a naléhavější. Ve svém životě i tvorbě smířil či umocňoval vlastní náboženské vize s mystickým prožitkem duše i těla. Stal se tak dědicem revolučního lidového sektářství na pozadí kruté a sebe-stravující okolní společnosti včetně bratrovražedných válek.

Určujícím momentem Blakeova díla se stala vidění, která zažíval již od dětství (za což byl matkou bit). Blake rozlišoval mezi viděním a pamětí. Paměť podle něj byla svázána s časem, a proto se stala součástí padlého světa; skutečnou „říší Vzpomínek“ mu byl prostor vidění, v němž mohl „spatřit ty dávné dny, než se Země zjevila ve své živořící smrtelnosti“. Také Coleridge a Shelly měli svá vidění. (Psycholog pravoúhlý tyto jevy však vnímá jako „eidetické obraznosti“ respektive halucinace).

Blake upřednostňoval obskurní a esoterické systémy poznání směřující do minulosti (středověku), k starobylým tradicím a trvalým pravdám. Nebyl však pasivně nábožný, ale hlásal: „Nestřídmost mládí je nutná pro život.“ Spolu s biblickými či mytologickými příběhy se pro jeho pojetí stala zásadní sexuální magie. Současníkům připadal výstřední, špinavý, podivínský a konfliktní. Až do konce svého života byl přesvědčen, že manželky by měly být „společné“. Jak k tomu přišel?

Příběh začíná na Moravě, kde byli hojně pronásledováni poutníci hlásící se i v pobělohorské době k protestantským zásadám. Tak jako jinde Valdenští, kataři, adamité či bogomilové, stávají se na našem území sekty respektive uzavřená společenství centry odmítající katolicismus. Od husitského povstání ožívá myšlenka prostého, ale aktivního naplňování skutečně zbožného života. Vzniká Jednota bratrská, která se však v 17. století musí vypořádat s nepřízní osudu a pronásledováním oficiální církve. Jednotlivci i celé skupiny odcházejí do bezpečného exilu.

Jedním z takových míst se stalo panství náboženského reformátora rozkládající se poblíž sasko – česko – polského pomezí. Hrabě Mikuláš Ludvík von Zinzendorf (1700 – 1760) na pozemku svého panství Berthelsdorf dovolil pronásledovaným Moravanům vybudovat na státě a kléru nezávislou vesnici Ochranov (dodnes jsoucí pod názvem Herrhut), kteří sem přicházeli v letech 1722 – 32. Zde byl zaveden bohoslužebný řád a svérázný přístup platný pro celou komunitu. Šíření těchto myšlenek se časem rozneslo po celém světě (misionáři), ale také do Londýna, kde se tato Jednota stala známou pod jménem Moravian Church (Moravská církev).

V prvně zde vybudovaném sídle „London Moravians“ – ve Fetter Lane Chapel – se vzývaly a praktikovaly myšlenky „Rabbi Zinzendorfa“, tedy kabalistická sexuální mystika coby most mezi různými vyznáními včetně zednářství. Jak dokládá z dobových pramenů ve své pozoruhodné knize Marsha Keith Schuchard (Why Mrs. Blake cried) byla tato nauka založena na aktivním splynutím ženského a mužského prvku. Taková evokace měla mystické dávné tradice upomínající na androgynního Boha. „London Moravians“ tedy praktikovali sexuální mystiku společnou a ceremoniální. Stoupenci a pravidelnými účastníky tohoto společenství byli Blakeovi rodiče – zvlášť jeho matka byla horlivá. Blake tedy vyrůstal v atmosféře „United Brotherhood“, kabalistických praktikách užívajících sexuální energii pro plnější a vyšší mystické procítění.

Na Moravskou církev, a zvláště na Blakea, však zapůsobilo ještě jedno zásadní vyznání, jehož autorem a šiřitelem se stal Emanuel Swedenborg (1688 – 1772), švédský vědec, filozof a teolog, z jehož učení pak vzešla Církev Nového Jeruzaléma. Mnohem více ale byl jeho vliv (např. u Goetha) patrný u sexuálně mystických praktik prolínajících tantrické techniky a křesťanskou mystiku, která měla tak zásadní, avšak málo připomínaný význam.