Roman Krištof: Ve svým těle sedíš

xxx

- hluše zaslechnuto –

zavřeš oči proti slunci

tma je narub převlečený světlo

švama nahoru

necítíš nic, ale

v zrcadle procitneš

plný hnutí. však bije tam srce

pod hrudí vzdouvá moře

trhaného masa chloubu

měsíc oře ostře

nahý obracíš kapsy

sou plný hlíny

co neuvidíš, to zahlédneš

xxx

prvý druhý dech

poslední dá konec

rozeznávání duchů

směj se pak

od ucha

k uchu

jakmile víš

mile vidíš

předkové hýbou zadkem

celým tělem prostoupí tě

dýcháš jejich dítě

sama jím seš

xxx

zavřeš oči tůň si

plaveš zíráš obloze

do obličeje

xxx

- rozeznavač zvuků –

v povětří voda

i zemi se chce do mrholení

o lidech nemluvě jak sobě

chtějí uniknout

jinam je cesta

do jinam. spíš v ustrnutí

dokud zvuk neobalí tě

světlem z nic

a to chceš víc

a víc

xxx

hrůzy milovaných jsou

zrovna za tebou

v svým těle ležís sedíš ano

někdy běžíš

ale neotočíš

se

xxx

nakonec

smrt není hra

o jablko

ani trh

xxx

stehna dnů
lýtka nocí
celé nohy
večery cedíš
rána vstáváš

Portrét RK od Frídy Kakao s názvem "Samopády těl"