Rozhovor s B4 a nový singl

B4 vydává u Polí5 nové album. Bude mít název Germanium a vyjde 2. 11. 2013. Dnes vypouštíme první singl a připojujeme rozhovor se zakladatelem Tomášem Procházkou.

B4 vydává u Polí5 nové album. Bude mít název Germanium a vyjde 2. 11. 2013. Dnes vypouštíme první singl a připojujeme rozhovor s otcem zakladatelem Tomášem Procházkou.

Polí5/Josef Jindrák: Vedli jsme spolu už několik rozhovorů (buď stačí prolistovat starší příspěvky na Polí5, nebo použít vhodný vyhledávač). Obecně média B4 taky zrovna neignorují, viz velké recenze starších alb v Lidových novinách nebo rozhovor v HisVoice etc. Tedy nemá smysl se ptát pořád na historii.
Nové alba tvoříte tak, že odjedete někam na chalupu, nahráváte, pak to poměrně dlouho stříháš a ladíš a dohráváš hosty. Vesměs máte dopředu nějaký koncept (mám pocit, že zcela důsledně se jej pak nedržíte snad nikdy….), bylo to teď nějak jinak?
B4/Tomáš Procházka:
Moc jinak ne. Bylo tu pár rozdílů, hlavní byl asi v tom, že jsme odjeli nikoliv na půjčenou chatu, ale na oficiální hotel/pension, nebo jak to mám nazvat, kde ovšem tou dobou bylo kromě majitele jen stádo lam, takže jsme měli klid. Navíc jsme měli ubytovací a stravovací servis, krom toho jsme byli v neznámým prostředí. Já mám taky rád ty zimní nahrávky, jsou úplně jiný a doteď jsme, z praktických důvodů, točili většinou v létě. Letos se povedla zima i se sněhem, mrazem a tlačením auta do kopce. Koncept zněl, nahrát desku krautrocku ovlivněnýho Zdeňkem Liškou, ale to se jak říkáš, nepovedlo, zejména proto, že realita je zajímavější než koncept a prosákly nám tam jiný věci, který jsme měli tou dobou na srdci. Jiný bylo taky to, že jsme hrozně moc materiálu vyhodili. Dokonce existovala složka “Blbosti”, do který se nahrávalo to, co jsme už v tu chvíli věděli, že se později smaže. Blbostí jsme nahráli dost.

B4Polí5: Počkej, a není to blbost nahrávat blbosti co se pak smažou? Nepoužila se pak nějaká blbost co se ukázala menší blbostí?
B4:
Je to blbost, samozřejmě. Ale působí to trochu hygienicky - smažeme blbosti a nebudeme chtít mazat další věci, co by se třeba někomu mohly líbit. Jinak některý ty věci se nakonec opravdu použily, jako doprovod k jistý “rozhlasový hře”, což je ale právě jedno z překvapení, takže o tom nic neřeknu.

Polí5: Texty jsi tentokrát vybíral jak?
B4:
Já napíšu za rok asi pět, šest textů. Mám celkem výkonnou autocenzuru. Pár věcí, který jsem napsal dřív a nehodily se k atmosféře desky, jsme v průběhu míchání vyhodili a naopak jsem napsal dvě věci jako reakci na sny, který jsem měl v průběhu nahrávání. Zdálo se mi to rovnou v němčině, tak to tak i zůstalo.

Polí5: A co ta spolupráce s Evženem Kyšperským?
B4:
S Martinem kolem sebe chodíme už dlouho, měli jsme chuť něco společně udělat. Skončilo to bohužel jen na tom jednom textu, co mi Martin pomohl psát a i ten je nakonec na desce v němčině, protože jsem to v češtině prostě zazpívat neuměl.

Polí5: V minulé recenzi Pavel Klusák tvrdí, že kdybyste vydávali někde jinde (není řečeno teda kde, jen že u významnějšího vydavatele), že by dopad Vaší hudby měl větší význam, možná byste byly hvězdy. Proč podobné rady nevyslyšíte? Nic tomu nebrání, nemám pocit, že bych Vás nějak utiskoval a nechtěl dopřát úspěchu, ani smluvně vázání nejste…
B4:
Myslím, že hvězdy bysme asi nebyli. Jedině v nějakým jiným vesmíru. V Polí5 je nám dobře. Nevím u nás o vhodnějším labelu. Kdybysme museli odmítat skvělý nabídky, tak by to možná bylo něco jinýho, ale to se opravdu neděje. Jediný co by mě zajímalo, by bylo umístit naše věci do nějaký mezinárodní souvislosti. Ale myslím, že ty desky, který jsme nahráli, jsou takový dost “český”. Sice se tam někdy zpívá anglicky nebo francouzsky, ale ten vesmír je vlastně takovej českej. My jsme kapela z vesnice.

Polí5: Ale to asi ten Pavel myslel, velká firma by vás natlačila i více ven… A nakonec – světoví jste, ten český pohled je právě to zajímavý.
B4:
No tak asi jo. Jen mi řekni, která česká firma by nás natlačila někam ven? Kdybyste nás chtěl někdo produkovat a tlačit ven, tak napište.
(poznámka vydavatele: Jo, napište, prodám je levně, ale přeci jen za ty tři desky, co jste předtím nechtěli, v tom ještě leží dost peněz, takže bychom je mohli výhodně vyměnit… )

Polí5: Tohle album je dost netradiční, vychází ve formátu duálního disku, kdy z jedné strany CD je klasické audio, ale na druhé straně disku je to datový formát DVD, kde je v mp3 pomalu celá vaše diskografie. Kolik to má nakonec hodin?
B4:
Mám dojem, že to má asi 20 hodin. Ale já to vlastně nevím určitě, abych se z toho nezbláznil, nechal jsem si tam nějakej prostor pro překvapení.

Polí5: Co tam posluchači naleznou? Čím budou překvapeni?
B4:
Je tam spousta věcí, který jsem nijak moc neupravoval, prostě tak jak jsme to našli, tak to tam je. Je to spíš dokument, než výběr. Výběr to vlastně opravdu není, když je tam všechno. A ještě spíš je to labyrint, kde člověk může bloumat a poslouchat neznámý a divný věci. Ty věci jsou někdy neznámý i pro nás. Třeba záznam představení Computer Music a Trains, to jsme například vůbec nevěděli, že existuje. Potom úplně prastará hudba, co našel David na kazetě někde v šuplíku. A překvapení jsme rozhodně třeba mixtapy, co udělali Pavel Klusák, Jára Tarnovski a Andrej Danóczi.

Polí5: A remixéry jste sháněli jak, prozradíš nějaký hvězdný jméno?
B4:
To jsou takový hvězdy jako my. Prof.Neutrino, Cyril Kaplan z Vložte kočku, Foma... Ale třeba Ventolin, ten je slavnej, ne?

Polí5: Který remix tě pobavil nejvíc?
B4:
No, možná právě ten Ventolin. Remixoval takový to naše pitomý disco a udělal z toho opravdovej taneční flák.

B4Polí5: Patnáct let existence asi donutí k zamyšlení. Když si tak rekapituloval Vaši tvorbu, napadl by tě nějaký komentář? Spousta lidí po takový době propadá pocitu nedoceněnosti, začínají být nasraní na společnost, že je úplně blbá apod, nepocituješ něco podobnýho?
B4:
My jsme si takovým pocitem zmarnění jednu dobu prošli, ale to bylo takový mladický blouznění. Teď jsme spíš už v klidu a těší nás, že to co děláme se občas líbí i někomu dalšímu. Studiovou práci beru někdy jako výzkum, někdy jako takovou naší společnou kroniku a živý hraní jako sport. Jinak nás patnáct let donutilo k zamyšlení, že Germanium bude asi poslední deska, na který jsme nějakým způsobem zkoumali formu písničky a experimentovali s popovým elementem. Legrácek už bylo dost. Chtěli bysme udělat víc “živou” desku. Uvidíme jak to dopadne.

Polí5: Tedy těch patnáct let zase tolik neprožíváte, koukám. Nebo mluvíš jen za sebe, nejsou kluci už unavený?
B4:
Já myslím, že ne. Vypadají dobře. Mě baví sledovat, jak je naživo ta hudba čím dál tvrdší a my jsme čím dál starší. Nářez není monopol mladejch kluků!

Polí5: Já tedy mám pocit, že u “odborné veřejnosti” máte pozici velmi dobrou, přesto se pohybujete v podstatě na okraji veřejného zájmu, ani ČT art Vás nepozvala…
B4:
Já na televizi nekoukám, a myslím že nikdo z nás, takže ani nevíme o co přicházíme, čili předpokládám, že to asi byl spíš vtip. Televize potřebuje krátký jasný sdělení a pointu, což není rozhodně popis, co by se hodil na nás. I na těch koncertech vlastně nefunguje, když někdo třeba vidí jen půlku setu. My potřebujeme čas. Že nás nikdo moc nezná je především naše vina, ale stejně mám pocit, že máme fanoušků tak akorát, na to co hrajeme. Kdyby jsme se chtěli někam víc nacpat, už bysme asi museli použít nějakou formu marketingu a to je věc, která mě osobně trochu odpuzuje a navíc ji neovládám. Ale jinak samozřejmě kupujte naše cédéčko, je to vyjímečná věc, která se s léty zhodnotí!

Polí5: SdCh před časem rozjel (ale nedokončil) takový časosběrný projekt, kde mapoval jak na umělce působí ta existence na okraji - reflektuješ to, jestli tě ten okraj nějak semílá?
B4:
Jakákoliv odezva je určitě skvělá. Nejlepší je ale právě ta adekvátní odezva. Slavný lidi mají problém s bohorovností, lidi na okraji zase propadají zneuznanosti a bolestínství. Když nemůžeš bejt slavnej, můžeš bejt aspoň zneuznanej! Kamarád Ondra Havránek mi už v sedmnácti říkal, jak se těší až nás vyhrabou z těch archívů. Takže zneuznanost, to je taková malá radost! Ale mě věci na okraji zajímají, když předem nekalkuluješ, co tomu řeknou lidi, můžeš si výrazně víc dovolit a dělat třeba i blbosti. Blbosti mě zajímají. Samozřejmě jen některý. Mainstream je podle mě z větší části blbost a nezajímá mě to, možná jen jako sociologickej fenomén. Zajímavý ale je, že i když některý lidi žádný, nebo skoro žádný publikum nemají, stejně se k nějakýmu virtuálnímu obecenstvu vztahují a ladí na jeho reakce. Já jsem před časem založil blog Endemit Archives, kde mapuju domácí experimentální tvorbu. Strašně mě to naučilo a inspirovalo, všechny ty home-made projekty. Ta tvrdohlavost, skromnost i hrdost zároveň! Nám třeba s B4 trvalo určitě několik let, než jsme se v tom co děláme uvolnili a přestali se soustředit na to, že by to mělo znít jako “něco”. Výhoda je asi mít trochu smysl pro humor a nebát se zahrát občas nějakou kravinu.