H: …se sbírkou Moruše nejsem spokojený. Dostal jsem ji už hotovou – vůbec ji se mnou nekonzultovali. Hodně věcí bych tam nedal.

J: V rozhovoru s Lubošem Vlachem se píše, že tvoje básně jsou popisem autodestrukce, já s tím ale nesouhlasím…

H: To je takové Vlachovo slovíčkaření, rád škatulkuje. Sbírka je postavená na beznaději a nihilismu, který samozřejmě v některých básních je, ale není to moje jediné téma.

J: Je smutné, že Moruše jsou tvoje jediná oficiálně vydaná publikace. Vytváří o tobě jednoznačný obraz, ale nevím, nakolik je autentický…

H: No optimistické básně psát nikdy nebudu…

J: O optimismus nejde: jenže když v každé básni říkáš, že svět je nahovno a že chceš umřít…

H: Měl jsem špatné období, cítil jsem se fakt bídně. Ale teď už je mi dobře a umřít prostě nechci. Rozhovor ve sbírce se mnou dělali přímo v nemocnici.

J: Myslíš, že by se měly publikovat i hodně beznadějné texty, které autor napsal, když byl na dně? Svůj stav vlastně na čtenáře přenáší… Máš ty sám nějakou hranici, kdy text už nepublikuješ, protože je moc depresivní?

H: O tom jsem, abych pravdu řekl, neuvažoval… Kdyby si ty opravdu hrozné chmury přečetl nějaký nezasvěcený laik, možná by to nepochopil…

J: Co myslíš, že by měla poesie čtenáři říkat?

H: Orientuju se na určitou skupinu, která to pochopí.

J: A nějaké poselství, které jim chceš sdělit? Nebo prostě jen píšeš a neuvažuješ o věcech kolem?

H: Právě že uvažuju. Je o mě známo, že s sebou pořád tahám deníček a denně napíšu několik básní, jednu tak za deset minut. Doma to přepíšu, opravím chyby a hodím do počítače.

J: V tvých textech jsem našla aluze na romantismus, spíš než na dekadenci. Odsouzencova zpověď – to je máchovská variace, báseň Pojď se mnou moje milá zase asociuje Erbenovu Svatební košili…

H: Ano, přesně tak…(smích). Ten text hraje naše kapela Já jsem poznal. Některé moje věci hraje i skupina Čočka a Děti Kapitána Morgana.

J: Druhá strana destrukce je ničení starého proto, aby mohlo přijít něco nového. Destrukce je tak vlastně pozitivní.

H: Přesně tak. Kdybych skutečně usiloval o autodestrukci, tak už tady nejsem.

J: Líbí se mi tvoje nové básně, jsou až radostně tvůrčí, sdělné a fungují na více rovinách.

H: Už nejsem tak ponořený, získal jsem určitý nadhled.

J: A jaké jsou tvoje inspirace?

H: Villon, to je tam asi hodně vidět. Z našich básníků Gellner a taky třeba Kafka. Od něj mám rád V kárném táboře, Proměnu a Proces. A taky Burroughse a Huberta Selbyho.

J: Používáš pseudonym Homér, zkoušel jsi někdy psát homérským hexametrem?

H: Zkoušel jsem všechno, ale tohleto asi ne.

MAMKA

 Povídá mamka - dyť vaříš jen z vody,
 je to furt to samé klišé.
 Ty tvoje úlety vyšly už z módy,
 stejně jak méďové z plyše.


 Co na to odvětit,vždyť mamka nelže,
 neumí to jaksi taksi.
 A každej jedinec nejednou selže,
 byť má mnohaletou praxi.


 Některý mý básně vařený z vody
 cucají lidi jen slámkou.
 Prohraju tento mač asi na body
 a smířím se radši s mamkou.


 Báseň o smíření dá práci pernou,
 což o to,někdy to zkusím.
 Vyjde i knižně a bude to terno,
 teď vařit z vody však musím.


 Je doba těžká a nejdou obchody,
 i to DNO padá prej ke dnu...
 Do nebe vedou zas vysoký schody,
 takže ke stolku zasednu.


 Vždyť ňáká básnička musí se zdařit,
 snad aspoň první strofa.
 Chvíli jak Orfeus budu pak zářit,
 pak příjde katastrofa.


 Budu si vymejšlet všeliký hlody
 by se kámoši smáli.
 A vařit básničky z píva a vody.
 Mamka kouká zpovzdálí,
 zle bude,pane králi...


 13.6.2010 homér restaurace

royhovor vedla: Jana Orlová (http://jana-o.blog.cz )

Prodej knihy