Rozhovor s Petrem Zikou

Po pracovní době je skvělá kapela, ze které čiší radost ze hry a veliká soudržnost. Proto bych vás ráda seznámila s Petrem, myslím, že jeho názory a postřehy mohou být pro mnoho začínajících kapel inspirující.

B – nesnáší m slovo „frontman“ ( zejména poté, co to použili i na mě – taková blbost, že..), jak bys tedy nazval  ty, svoji pozici v kapele?

P – u nás se na nic takového nehraje,ale možná to tak působí,poněvadž většinou mě postaví před bicí dopředu,možná to bude i kvůli tomu,že zpívám,takže logicky většinou jsou i v undergroundu zpěváci v předu

B - nyní už, jak víme, máš Po pracovní době, ale co jsi dělal dříve ohledně muziky? Kdy, na co a proč vlastně?

P – hudba je pro mě velice silná věc,kde můžeš roztáhnout křídla a letět…Už na základní škole mi strejda nosil desky různých kapel,dokázal jsem ty  desky poslouchat hodiny a hodiny,no a to mě chytlo natolik,že jsem chtěl hrát v nějaké kapele.Asi první band,dá-li se to tak nazvat bylo uskupení,kde jsem hrál na kytaru,můj kamarád místo basy měl jen kus dřeva s natáhnutým drátem a bubeník neměl celou sadu,měl jen něco z těch bicích,vyluzovali jsme šílené zvuky,páč samozřejmě nikdo na to neuměl.Naším vzorem byl tehdy Syd Barrett ze starých Floydů,takže nám to ani nevadilo ta šílenost,brali jsme to jako naši přednost.Regulérní asi první kapelou byl ještě v době předrevoluční „Vysoký tlak unaveného dělníka“ z naší Znojemské undergroundové scény,tam jsem hrál na housle a uměl jsem hrát jen v první poloze,byl to takovej ten klasickej underground,kde jsem si s tím vystačil.Další kapelou bylo „Spolčení  hlupců“ (Znojemská kapela z doby předrevoluční),kde jsem hrál na ságo.Tohle už byla fakt super kapela s dobrýma nápadama i složením.Hráli jsme tam totiž „androši“ spolu s punkerama,což se moc nevidělo-odtud se hodil právě i ten název kapely,protože i v reálu to bylo fakt spolčení hlupců...

Další byla kapela z Brna,kam jsem se na nějaký čas odstěhoval.Mário mi dal nabídku zahrát si s nimi na ságo,hrál tam i Pavluš,byla to bigbítová kapela,kde byly bicí,basa a jinak už jen dechy,byl to jeden  z těch šílených Máriových nápadů,ale bylo to velmi zajímavé,už ani nevím jak se to jmenovalo ( poznámka redaktorky – byl to Urnový háj v počátcích).Když jsem se po nějakém čase vrátil z Brna do Znojma,tak jsme se dali dohromady s Po pracovní době,kde jsem hrál původně na ságo a zpíval.Pak přišla revoluce a s klukama jsme to na nějaký čas zabalili.V té naší pauze jsem pak ještě hrál na Znojemské scéně ve „Středně těžké poruše“ na kytaru,to byla muzika hodně ovlivněná Siouxie and the banshees a těmahle bandama.Pak jsem ještě hrál v „Daleko od břehu“ na kytaru a foukačky.No a pak jsme se zase dali po pauze dohromady s Po pracovní době.

 

 

B – v minulém rozhovoru jsme hovořili o Ser un Peylaleru, jak vzpomínáš na tuto dobu a co ti dala? Jak jsi zvládal pedantismus v tomto spolku?

P – Já jsem hrál s Máriem v bandu ještě před Ser un Peylalero,nutno podotknout,že to byl Mariův band s jeho nápady a on to celé dirigoval a hrál tam na klarinet.Na můj vkus a myslím,že i Pavlušův Mário spíše více dirigoval než hrál,což nás samozřejmě prudilo,páč jsme byli velice free,ale nutno na Máriovu obhajobu podotknout,že jeho sekirování a nucení nás do cvičení i doma mimo zkoušku,dokonce i když bylo nejhůře dělat si nějaké poznámky a ty následně sebou nosit na zkoušku ve futrále od sága atd.,to vedlo nakonec k disciplíně a ta disciplína vedla k tomu,že to neskonale šlapalo.Dělali jsme ten bigbít totiž z různých „štěků“ těch dechových nástrojů a tam ty nástupy a tóny museli fakt sedět přesně,aby to mělo ten efekt.Takže nakonec nám to dalo něco do života a velice rádi na to vzpomínáme.

 

B – vaše současná tvorba měla v určité době velice blízko k duchovnu, nyní mám pocit, že se spíše ubírá cestou starého poctivého rocku, co mi k tomu řekneš?

P – S klukama jsme vyrůstali v éře hippie a woodstocku,ta hudba byla plná energie a duchovna a to nás velice ovlivnilo.Poslouchali jsme samozřejmě všechno možné a tak když jsme se sešli,tak každý z nás do té hudby kterou jsme dělali přinesl něco z jiného soudku,či stylu,někdy to bylo zajímavé ale někdy to „dřelo“.Ani nevím jak se to stalo,ale nakonec jsme postupem času skončili u toho woodstockového bigbítu,který nám koluje stále v krvi.Máme rádi ten drive a přímočarost,je v tom jakási magická živelnost.Myslím,že ta hudba je energická a jsou v ní ale i plochy,kde můžeš letět.Zrovna teď jak jsme spolu s vámi (Čočkou) hráli v klubu „Na věčnosti“,přišel za mnou majitel klubu,že se mu líbilo,že máme stále v té hudbě plochy,kde to duchovno je,kde vnímal tu hloubku a to nás potěšilo,snad se to nevytratí.Jinak ještě zmíním jednu věc,minulý rok nás pozval Sten do Uničova do čtverky na jejich mikulášskou,když jsme tam dorazili,tak na nás hospodská spustila:“Jo to jste vy,ta taneční skupina ze Znojma“.To nás pěkně namíchlo,tak říkáme jak taneční…No Sten jim řekl,že jsme byli v Meziříčku na konci léta v páteční večer jedinou kapelou,která roztancovala publikum…

B – baví tě ještě vůbec to trajdání po akcích a festivalech?

P – Jelikož s klukama nehrajeme zase tak často, tak ano baví.

B – kdyby sis mohl vybrat nějaký jiný hudební nástroj, něco, na co jsi nikdy neměl čas, co by to bylo?

P – laap steel (pro ty kdo neví,je to taková kytara na kterou se hraje v sedě slidem),no a ještě bych se rád někdy vrátil k tomu ságu na které jsem hrával

B – digitální doba postihla skoro všechny, v čem vidíš její přínos?

P – ještě jsem ho asi neobjevil…

B – vím, že jste poměrně soudržná kapela, je kamarádství mezi vámi tím nejdůležitějším nebo sis někdy zahrával s myšlenkou na profesionálnější  obsazení , třeba s cílem vytvořit něco většího, nadčasového? Neboj, oni to kluci určitě číst nebudou…

P –  nikdy jsme se za ničím nehnali,ani já sám.Na začátku jsme se sešli především jako dobrá parta kluků,která spolu dělá muziku pro radost a na pohodu a tak to je i dnes, jsme stále spolu ve stejné sestavě a to jsme minulý rok slavili 30 let výročí (s menší pauzou) a to už je taktéž něco většího…mimo jiné s tou nadčasovostí a velikostí,Hendrixe,Velvety a Plastiky stejně už nikdo asi nepřekoná…

B - kde a kdy mohou čtenáři shlédnout nějaký váš koncert v blízké době?

P –  29.6. na Mlhafestu v Rakvicích

B – máte nějaké stránky, kde by si vás mohli poslechnout? Co vy a CD, kolik , jaká, kde k sehnání?

P – jsme na bandzone – www.bandzone.cz/popracovnidobe

a máme taky FC,jinak máme dvě demo cd,které si můžete objednat přes web na bandzone,či na FC,nebo někde na našem koncertě

B – a jak se dělá kultůra v takovém městě jako je Znojmo? Netoužil jsi někdy vyrazit do světa, být víc viděn?

P – momentálně je ve Znojmě klub „Na věčnosti“,(kde jsme teď hráli spolu),tam bývá vcelku dobrá muzika,patří to našemu kamarádovi,např: teď v červnu tam bude hrát se svojí kapelou basák od Lou Reeda.Má tam většinou dlouho dopředu naplánované akce,ale jako jeho kámoši (hrál jsem s ním ve „Spolčení hlupců“) se s ním vždy na nějakém termínu hraní u něho domluvíme pokud chceme něco dělat tam.Tento rok se otevřel další novej klub,je to takové menší,dá se tam hrát jen unpluget,ale bývá tam autorské čtení,výstavy atd.Hráli jsme tam spolu s Hickory Jack unpluget a já jsme tam měl ještě s jednou holkou ze Znojma autorské čtení a byla to příjemná akce v příjemném prostředí,kam přišli zase trochu jiní lidi.Jinak Jonatán (náš bubeník) organizuje různé akce a fesťáky,většinou k tomu využívá restauraci „Na stadioně“,kde se dá hrát v létě venku a v zimě uvnitř v hospodě.Takže něco málo to u nás žije,ale to víš není to Brno,nebo Praha. Otázkou je poslední dobou co lidi,jestli přijdou…

Co se týče té druhé otázky,to víš,že bych vyrazil někam do světa,ale s přibývajícím věkem to abych byl více viděn nějak opadává,vytratila se ta potřeba někam a za něčím se hnát

B – my jsme kdysi hrdě prohlásili, že nebudeme nikdy slavní a tvrdě si po tom půjdeme  ( Řepice, kdysi dávno, při koncertu Květů, za přítomnosti a pokyvování SPB), máte taky nějaká předsevzetí?

P – k tomu jsme ještě nedospěli

B – a poslední, zde již známá otázka, tak trochu mimo mísu, máš rád čočku?

P – ale jo,občas mě ji žena navaří,až mi z ní lezou oči z ďůlků,ale dá se to…

Blanka a Petr Zika