Shurouk Hammoud: Neškrábej mé ticho

 

 

Protože tě znám

 

Protože tě znám, 

vím, že mě stále sleduješ,

a že ptáci tvého jazyka flirtují na drobcích mých slovníků

a běží k noci mého zármutku

chodidly z vody slané nostalgií.

Protože tě znám,

pokřtila jsem tvou paměť podzimními barvami,

tvoje krutost vyrostla z půdy mé tváře.

Protože tě znám,

pustila jsem tě na svobodu

jako ptáka,

nechci, aby sis pamatoval mou pšenici.

 

 

 

Kdo jsi

 

Nepozvala jsem tě k sobě na návštěvu 

Kdo jsi?

Jsem dveřmi, které jsi nechala polootevřené, 

než jsi

 odešel ke svému zítřku

Jsem jiskrou, která se rozpíná v tvých očích, 

když čteš báseň o objímání,

Jsem to, z jehož jazyka cituješ

ten, kdo uspokojuje žízeň tvého slaného smutku 

když se ti věty zužují,

Jsem hlas, který ti na tváře dával  

hennu pokaždé, když o sebe nedbám

Jsem zeď, kterou jsi postavil ve svých snech a

zapomněl jména svých milenek, které jsou na ní pověšeny

Jsem vzpomínka, která zapomněla zmizet z tvého života

Stejně jako každá, kterou jsi miloval.

 

 

 

Návrat 

 

Slyším jejich kroky

Jejich duše na cestě zpátky

Poezii při návratu do bělostného 

,klína

Naděj při návratu do utlačovaných 

,křičí

Vzduch při návratu do větrných úst

Rosu k touze

 úsvitu 

A já samotná 

do očí mé matky

 

 

 

Moje kabelka

 

Moje kabelka je plná všeho, co bych kdy mohla potřebovat

Knoflíky všech velikostí

Pro náhlé díry

Jehla a černé nitě

K sešítí rán srdce a stejně tak oblečení 

Hygienické sáčky pro případ zvracení, což se místním teď často stává 

Vlhčené ubrousky na odlíčení nánosů make-upu

Má kabelka je plná marnosti

Je tam leštidlo na boty, které jsou zničené dlouhými cestami

Mobilní telefon plný jmen lidí, na které si už nepamatuju

 Nekvalitní brýle

které mi předepsal oční lékař

z důvodu, že si nevidím ani na špičku nosu

Suché cigarety a zapalovač, který bojuje o život 

Sušené květiny a básně, jejichž papír nenašel své místo

Kapesníky unavené loučením 

A ty se mě ptáš, proč mě bolí záda? 

 

 

 

Nejsem tu

 

Nejsem tu

Neposlouchám tě

Nějaký hluk zapomněl ukončit hovor v mojí hlavě

a stále otevírá moje okna k rezavým stolům noci /

Nože stále zabodnuté v krcích milenců,

rakve komponovala noc skrze melodií očekávání 

Vojenské boty, které přišly o své majitele,

tašky zatíženy vlastní prázdnotou 

Moře říhající modlitby těch, kteří zemřeli na cestě k životu,

písně těch, kteří zesměšňují zesnulé,

nebe napínající uší úsvitu,

domy s pozměněnými jmény,

vlajky, jejich barvy se staly hrdelními 

A barikády, jejichž písky před lomozem  

jejich hlasů utekly 

burcujícím projevům

 které už nemá kdo číst

A proto, prosím, neškrábej mé ticho

nejsem s tebou

Některý z hrobů zapomněl zavěsit telefon uvnitř mé hlavy

a pak zatáhl oponu.

 

 

(Překlad Dan Mircea Duta a Jana Orlová)