Smrt jako žena 2 - Regina José Galindo

Narodila se v roce 1974 v hlavním městě Guatemaly (Guatemala city), kde stále žije a pracuje. Na Benátském bienále v roce 2005 získala Zlatého lva pro umělce do 35 let za projekt Hymenoplastika, v němž si nechala rekonstruovat svou panenskou blánu, čímž upozornila na trend podstupovat tuto operaci, aby ženy mohly vstoupit do manželství.

Hilo de tiempo, San Cristóbal de las Casas, Chiapas, México, 2012.Narodila se v roce 1974 v hlavním městě Guatemaly (Guatemala city), kde stále žije a pracuje. Na Benátském bienále v roce 2005 získala Zlatého lva pro umělce do 35 let za projekt Hymenoplastika, v němž si nechala rekonstruovat svou panenskou blánu, čímž upozornila na trend podstupovat tuto operaci (běžná je v afrických, ale i některých latinskoamerických zemích), aby ženy mohly vstoupit do manželství. I další její práce mají podobně jako tato sociálně – feministický podtext, často reaguje také na politickou situaci v Guatemale. V jedné ze svých akcí se například se například 256 krát udeřila bičem, jeden úder za každou ženu, která byla toho roku v Guatemale zavražděna. Nicméně sama Galindo popírá, že by byla aktistkou: „Základem mých performancí je kreativita, moje myšlenky. Žiju v násilné zemi, a proto je moje umění násilnické. Nevěřím v to, že umění může změnit svět. Ale je třeba upozornit na věci, které způsobují nespravedlnost.“

Je násilná vůči sama sobě, svému tělu, často nahému, které zraňuje, ponižuje, vystavuje jej sociálně nepříjemným situacím, které pasivně snáší. Ovšem nejenže staví diváka do role voyera či nedobrovolného svědka těchto situací, důležitou součástí její práce je diváky do performance zapojovat. V akci z roku 2012 Hilo de tiempo (Závit času) si lehla do pytle na mrtvoly, z něhož nechala lehce vyčuhovat chodidlo. Diváci měli možnost přijít, podílet se na postupném párání pytle a objevit tělo.

Alud, Thessaloniki Performance Festival, 3rd Thessaloniki Biennale of Contemporary Art, 2011. V performance Alud (Sesuv půdy), realizované o rok dříve v Řecku, ležela nahá, pokrytá vrstvou hlíny na stole používaném pro umývání mrtvol. Přítomní diváci ji postupně umývali od hlíny, od špíny. Opět zcela nehybná, nechala přítomné dotýkat se své odhalené tělesnosti, stejně jako v roce 2010, kdy stála v galerii nahá na podstavci a nechala nevidomé, aby se jí libovolně dotýkali. I v Alud setrvává bez pohnutí, bez emocí. „Teče voda. Je tam tělo, špinavé. Diváci se namísto pozorovatelů stávají součástí akce, čistí tělo. Možná jsou motivovaní jakousi empatií vůči neznámému jedinci, který je skrytý za blátem.“ Bláto tedy symbolizuje nějaký druh nánosu, snad společenského, který překrývá skutečnou tvář člověka, jeho skutečnou povahu a podstatu. Je zajímavé, že k vyjádření poskrnění, špíny, je tak často využívána právě hlína, která z racionálního hlediska vlastně vůbec nečistá není, navíc určité druhy bahna jsou používány pro kosmetické účely.

Na rozdíl Závitu času je pro Sesuv půdy důležitým znakem, že se jedná právě o ženské tělo, na které je mediálně vyvíjen silný tlak, aby bylo čisté, co nejčistší, ideálně zbavené všech přirozených tělesných pachů. A hlína smísená s vodou, bahno, je symbolem toho nejnižšího („bahno společnosti“, být po kolena ve sračkách), alespoň v našich představách vyvolává čichovou nelibost,imaginární zápach, velmi přírodní, primordiální, necivilizovaný. Co je ponořeno do bahna, ztrácí individualitu a stává se jedním, nerozlišeným. Ze ztráty individuality máme přirozeně strach, ztráta individuality se rovná psychické smrti. A zároveň po této ztrátě toužíme, byť dočasně „zapomenout na sebe“.

Piedra, USP - Departamento de Artes Cênicas, ECA S hlínou pracovala také v performance Piedra (Kámen). Schoulená, přijala na sebe podobu kamene, neživé přírody. Nechala na sebe močit, čehož se ujali zejména muži. V komentáři uvádí, že v kameni je uložena paměť a nenávist žen, které byly podmaněny, využívány a mučeny.Všechny tři zmíné akce mají společné Galindinu pasivitu, mrtvolnost, studenost. První je pohlavně ambivalentní, u druhé je ženské tělo významotvorné, pro třetí je zásadní. Závit času je neutrální, Sesuv půdy je narušením intimity těla, Kámen je dehonestující.

janaorlova.cz