Stále nepřehlédnutelný RACHOT i po sedmi letech nečinnosti

V půli 90. let byl Rachot jedním z nejdůležitější tzv. nezávislých českých vydavatelstvích. Vydal jen dvacet titulů a v současnosti je spíše známý pořádáním vyhlášených koncertů world music v rámci cyklu Respect. Zrekapitulujme co po vydavatelství zbylo neb v nabídce máme jejich CD za výhodnou cenu.

Zakladatel vydavatelství Borek Holeček dokázal dokonale propojit vydavatelství s agenturu, takže „jeho“ kapely si běžně zahráli i dále než v české kotlině a dodnes jsou ve světe pojmem. Samozřejmě byl k úspěchu důležitý předpoklad netendenční kvality souborů, které vytvářely určitý jednotný typový směr (nejen naší) „scény“. Nelze opomenout i kvalitní zvuk nahrávek (většina nahrávána v německém studiu Volkmara Miedtkeho nebo v Sonu).

Posledních sedm let je vydavatelství nečinné. Agentura funguje dál, hlavní náplní jsou koncerty world music, ovšem nezapomínejme i několik uspořádaných akcí, které vychází ze starého rockově alternativního základu – Tuxedomoon, Blues Explosion, Young Gods, Sofa Surfers, White Stripe a další.

Z dvaceti vydaných titulů zbyly na trhu jen CD/LP, které právě nabízíme za výrazně nižší ceny než je běžné. Myslel jsem si, že vydavatelství a kapely netřeba jednotlivě představovat, ale dotaz návštěvníka koncertu Metamorphosis („co je to Dunaj?“), mě přesvědčil, že je tu nová generace, kterou již nehrající kapely zcela minuly. Kmenovou „independent superstar“ byl pro Rachot Dunaj. Zcela určující brněnská kapela, která udávala tón. Většina mladých českých kapel se snažila napodobovat dunajovskou rockovou až punkovou valivost, ovšem dostát jejich strhujícímu nasazení, technické preciznosti nebylo (a není) snadné. Pro Dunaj bylo typické nervní tempo, střídání nálad a poetické až básnické texty (česky i anglicky). Žádný plnohodnotný nástupce se po zániku neobjevil, tu a tam však dunajovské vlivy zaslechneme i dnes. Dunaj hrál již před listopadem 1989 (dokonce stačili vydat jedno LP). Tenkrát s fenomenální zpěvačkou Ivou Bittovou a originálním bubeníkem Pavlem Fajtem. Po odchodu Bittové a posléze i Fajta se sestava stabilizovala na důkladném alternativně rockovém tandemu Josef Ostřanský (el.kytara) / Vladimír Václavek (basová kytara). Na minimalistickou bicí soupravou (pouze šlapák, virbl a plechy) hrál velmi úderně Pavel Koudelka a zpěv obstarával charismatický Jiří Kolšovský (dnes již po smrti). Jména rozepisuji, neboť většina zúčastněných byla (nebo je) činná v různých projektech (Václavek – sólově nebo třeba s VRM, ex Rale, ex Klar, spolupráce s Ivou Bittovou; Kolšovský – YLO; Fajt – ex Pluto, spolupráce s kde kým - Chadimou počínaje a Menesesem nekonče; Koudelka – Z kopce/Ošklid, Boo atd).
Na skladě máme alba:
IV (pouze LP)
Lalalai
Pustit musíš (znovu natočený materiál z předlistopadového LP)

Deep Sweeden zazářili jak kometa a stejně tak rychle zmizeli. Navrátivší emigrant Petr Hnilo (uplatnil se později i jako kvalitní hudební publicista) je založil spolu s třemi pražskými ženami (američanka, angličanka a slovenka). Tenkrát (ovšem nakonec i dnes…) netradiční sestava – elektroakustická kytara, violončelo, housle. Přímočaře rockové nasazení v kombinaci ženského zpěvu s anglickými texty uchvátili domácí i zahraniční publikum. Odehráli stovky koncertů a po druhém albu se rozpadli.
Maiden Prague
Chemistry Lab

Krátce po druhém albu Deep Sweeden vznikl z jejich poloviny „hvězdný“ projekt Sing Sing (druhá polovina souboru současně hrála v Metamorphosis), ovšem prakticky po vydání debutového CD následoval konec. (Bohužel to byl i osud dalších kapel vydávaných Rachotem a jistě jeden z důvodů na publikační rezignaci). Sing Sing oproti DS byli blíže „vážné hudbě“ v duchu souborů hnutí Rocku v opozici (Univers Zero apod.)

První CD vídeňských Metamorphosis vydal Rachot, další vydává prestižní světová značka Leo Records, což asi samo vypovídá o zaměření skupiny. Jako jedni z mála z kapel Rachotu jsou i v současnosti aktivní. Svým soundem plně zapadají do okruhu kapel hnutí Rocku v opozici.

CD Alom
poněkud vyčnívá z produkce Rachotu. Jde o klasicky cymbálovou romskou kapelu. Ovšem při bližším pohledu v sestavě objevíme houslistu Vojtu Lavičku, hrajícího jinak v poslední sestavě Deep Sweeden a v současnosti tvořící třetinu zajímavé hiphopové sestavy Gipsy.cz (vydali Indies, 2006).

Jedno album u Rachotu vydala i Iva Bittová – 44 houslových duet Bély Bartóka. Neakademicky podnětná interpretace známých duet. Duo vytvořeno spolu s Dorotheou Kellerovou. V exklusivním semišovém obalu se sadou fotografií.

Ylo byla kmenová kapela Kolšovského kapela. Po jeho tragické smrti funguje i dnes, ale na další album se již nezmohla. Celá deska je nazpívaná v angličtině a zvukouvě jde o rockovější (přímočařejší) příbuzenskou „odnož“ Dunaje. Netradiční booklet s fotografií Martina Čiháka (řada variant).

Klar – stylově těžko zařaditelné trio Vladimíra Václavka, Volkmara Miedtkeho a Dominika Mohra. Hraje se na vše možné, od klasických kytar, mandolíny, klávesy až po melotron a předtočené pásky. Původně zamýšleno jako jednorázový projekt, ale jednou za čas kapela oživena a dosud vydány tři alba. V prodeji máme pouze druhé, které je záznamem koncertní šňůry z roku 1997. Oproti debutu je výrazně ostřeji rockovější, ale stále velmi rozmanité, od šepotu k řevu. Doporučujeme!

Tornádo Lue – nedávno se TL reinkarnovalo (a tuším že po roce opět upadlo do kómatu) a v produkci Čestmíra Kopeckého vydalo třetí CD. Ovšem jde o odvar toho co znamenalo v devadesátých letech. Tehdy byl jejich živočišně dekadentní sound příjemným, ale řádně syrovým osvěžením. Ač jde o slovenskou kapelu, zpívalo se pouze česky. Tóthové hlas měl neuvěřitelně zajímavé zabarvení, což se skvěle hodilo ke zhudebněným textům Sylvie Plathové. Rachot vydal jejich druhé album a kapela se obratem rozpadla…

Švehlík – There´s No Time. Jediná deska, která vyšla „za života“ jedné z nejdůležitějších českých alternativních kapel (nepočítáme v to dvojalbum s archivními předlistopadovými nahrávkami). Počátkem devadesátých let šlo o vzkříšení Švehlíka s tradičně pozměněnou sestavou (ovšem důležité postavy – Richter / Hajdovský, byli na správném místě). Nemělo to dlouhého trvání a stihlo se, bohužel, jen jedno album. Překvapil mě trochu Bugr (kytara/zpěv v rockově noisových Dětí deště), že album znal a velice si pochvaloval jejich „jízdu“, kterou osobitě navazují na kapely typu King Crimson.