Tělo neukojí žádná perla ducha, ani Fronta na banán

Knihy mají své osudy a cesty. Jedna z nich se podivně dostala do teologické knihovny a darem pak k naší redaktorce. Přinášíme její recenzní zprávu. Pro dokreslení nutno uvést, že autorské uskupení Fronta na banán je mimo svou literární tvorbu činné i v hudebních oblastech…

Drobnou publikaci Fronta na Banán: Hovory s batohem jsem dostala od starého filosofa K.F. Nevěděl, co s ní. A nevěděl ani, jak se dostala do jeho filosoficko-teologické knihovny. Mimo jiné je obtížné ji katalogizovat, protože v tiráži chybí rok vydání, stránky jsou nečíslované a jméno nakladatelství pochybné.

Zato básně, glosy a poznámky „o životě a ze života“ jsou úderné a radikální, někdy i vtipné… Něco jako under ground, tj. jít dolů, dolů a ještě níž. A co že to tam dole* je? Jedním veršem:
„Tělo neukojí/ žádná perla ducha“.

Po zadání hesla „fronta na banán“ do seriózního internetového vyhledávače jsem objevila skvosty tohoto neformálního uskupení v elektronické podobě: a to nejen Hovory s batohem, ale i starší Pražské sanitárium a Budete viset. Důležitý je pro ně „antikopyrajt růl“ aneb Nefňukej a pošli to dál- volné šíření jejich textů. Přesto jsem ráda, že se ke mně dostala tištěná forma, neboť ta je obohacená o výtvarný doprovod, který se mi líbí možná i víc než texty. Ne že by byly špatné, ale některé- nebojím se to přiznat- prostě nepobírám. Kdo ví…možná je to cejch mé vlastní omezenosti.

Obsahově navazují na „klasiky“ undergroundu jako je Egon Bondy nebo Ivan Martin Jirous, někdy se projeví i lyrická, reflexivní nota, která vyvažuje vyhrocený realismus pohlazený dekadencí a nadsázkou. Třeba:

do tramvaje nastoupil
japonský mladíček-houslista
jeho cizokrajná krása
mi uchvátila
strašně rád bych ho přejížděl
prsty po jeho tváři
mačkal jeho prdelku
jako broskvičku
slyšel kvílení jeho houslí
večer
někdy jindy
někde jinde
bych ho miloval
28.5.03

A hned potom následuje:

Když byl Hup ještě malý, poslouchal alternativní rock.
Dnes už neposlouchá nic. Je to šaman.

Autorům bych vytkla nejasnost v grafickém rozlišení: každý básník má vlastní písmo/font, skrze který se hlásí k části homogenní hmoty slov a pomlk. Jenže: autorů je hodně a místy jdou styly písma těžko rozlišit. Jinak ale dobrý nápad.

Jana Orlová ( http://jana-o.blog.cz )

* Là-Bas (Tam dole) - román J.K. Huysmanse, kde popisuje černou mši