Václav Hájek: Levné zboží

Levné výrobky se vždy vyplatí. Kupuji si levné akrylové barvy na malování svých vynikajících obrazů, které nikdo nezná. Tyto barvy distribuuje obchodní síť zaměřená jinak na prodej levných polštářů, lůžkovin a umělohmotných, zahradních, sedacích souprav. Barvy se vyrábějí ve státě B., proslulém textilní výrobou a častými povodněmi. Textilní výrobky různých značek a typů, to jest kupříkladu džíny, trička a jiné, se zde barví ve velkých kádích naplněných směsí chemických přípravků. Dělníci stojí zanořeni do půli těla v kádích a namáčejí a plouháním barví daný kus oděvu. Chemické přípravky, které se dají ztužit různými pojidly, jsou též občas stáčeny do tub značky „Mistrovské akrylové barvy Leonardo“. Ty pak kolují sítí obchodů „Blitz“, kde si je plnými hrstmi přesouvají do svých košíčků adepti mistrovského uměleckého díla, tedy tzv. šedévru.

Ano, tak to je.

Drahé výrobky jsou naproti tomu určeny pro autory tíhnoucí nezadržitelně ke kýči.

Snobsky obezřetní profesionálové se raději všem značkám začínajícím na „Mistrovské umělecké XY“ zbaběle vyhýbají a kutí si nějaké vlastní tajemné přípravky.

Tak to je.

Levné, a vskutku nekvalitní barvy si kupuji v obchodní síti nabízející ke koupi především nekvalitní spánek. Stejně nemohu spát, protože celé noci myslím na svoje mistrovské umělecké dílo vzniknuvší s pomocí nekvalitních a levných barev.

Levné výrobky se prý vyplatí.

Z barev v těchto sadách je nejsnesitelnější bledě modrá a oranžová. Moje mistrovské dílo se bude pravděpodobně z velké části skládat z bledě modré a oranžové.

Proč to proboha dělám?

Ptají se snad lidé, kterým leží na srdci blaho Země. To jest například blaho želv, mořských ptáků, delfínů, vody a lesů. Ano, to je správná otázka.

Mě ovšem leží na srdci (a to sice jako balvan) blaho mého uspokojení, které by mohlo být u-pokojením, ale to je zřejmě jenom další z mylných předpokladů.

Tolik mylných předpokladů!

Nabídka levných a stále se zlevňujících výrobků je příliš veliká, jedná se o Malström příslibů, které se pravidelně naplňují. Jídlo i oblečení i zábavné produkty se k nám dostávají v pořádku a v pravidelných rozestupech svátků a dnů odpočinku a rodinných povinností – tj. „slavností“.

Želva si spletla igelitový pytlík s medúzou, snědla ho a umřela.

Ano, to je tragédie.

Barvy kupuji jen občas, když mám pocit, že to na mě zrovna jde, tedy ve chvílích blíže nespecifikovatelné inspirace. Většinou si vezmu jednu sadu barev a dvě až tři menší plátna. Štětce mám nějaké doma, nachystané ve skříňce na kolečkách značky „Koupelnová skříňka pojízdná Olaf“. Ta pochází ze specializovaného obchodu s nábytkem a záhadnými potravinami vyráběnými vesměs z ryb. Skříňka „Olaf“ by mohla být praktická, kdyby šuplata při vysouvání tak strašidelně neskřípěla. Skřípají jako zastavující vlak nebo padající menší letadlo. Vyjmutí barev ze šuplat představuje pak jenom jedno z dalších martyrií mého života.

Můj život značky „Husákovy děti, n.p.“ je levnou náhražkou nějakého kvalitnějšího modelu. A přesto z něj nezadržitelně vzniká „šedévr“. A to se v tomto konkrétním případě nesnažím být vtipný.

Je jaro, zkusil jsem tedy namalovat šeříky. Dopadlo to ohromě a zároveň příšerně. Pak jsem vytvořil tři čtyři neumělé kopie děl mistra C. Vyhlížejí nepravděpodobně, přebarveně a působí na diváka nepříjemným, jaksi kluzkým dojmem na rozdíl od svých předobrazů, pevně a celistvě vybudovaných mistrem C.

Ach, sacrebleu.

Ach, mordieu či mon dieu?

Jaká nespravedlnost k „chudým příbuzným“.

Poznámky si zapisuji reklamními propiskami, které ke mně doputovaly z různých obecních úřadů, firem a propagačních akcí. Za ty jsem tedy neplatil nic vyjma úsměvů a díků.

Moje „neviditelné arci-dílo“ je zatím jaksi příliš viditelné. A přitom lze jen stěží objasnit jeho smysl a směřování, kdyby se mě tedy na to někdo ptal.

Staré kalendáře s reprodukcemi děl mistra C., mistra M., mistra G., mistra K. a mistra R. zdobí moji knihovnu. Kvůli nim nevidím na knihy. Na základě studia knih atd. bych mohl vytvořit mistrovský teoretický text. Ale bohužel nevidím na knihy ve své knihovně, neboť mi je zakrývají staré kalendáře s reprodukcemi děl slavných malířů. Neustálé snímání kalendářů, vyndavání knih z polic, jejich vrstvení na tzv. psací stůl, uklízení zpět, utírání prachu a jiné činnosti nezbytné k sepisování náročných teoretických textů se mi neobyčejně protiví.

Tudy cesta nevede.

Na stránkách realitních kanceláří se nevyskytují slevy na postarší malostranské paláce a podobné objekty použitelné k tvorbě. Panelové obydlí není vhodné. A ostatně také není ve slevě. Zavřít se do skříně značky „Thor“ mi nepřipadá přínosné. Dokonce ani nemá kolečka.

Ovšem s věšákem jsem spokojený. Sice mi naprosto překáží ve výhledu na cokoli a vždy mi nějak podivně stojí v cestě, ať se vypravím po pokoji komkoli, ale nerozpadá se. Dá se na něj navěsit oblečení pro celý rok a nerozpadne se. Jenom tak nějak narůstá a bobtná. Stává se hlavním obyvatelem bytu.

Věšák. Stylový věšák. Napodobenina starých, spolehlivých, úctyhodných věšáků, které vždy nacházely své místo v kavárenských či úředních prostorách, tedy v prostorách nejméně šestnáctkrát větších než můj pokoj. Vadí mi, při vší skromnosti, že věšák okupoval můj prostor svou expanzivní hmotou. Čekám, až jednou zakolísá, až se jednou nakloní a zřítí. Pak se opět ujmu svých…

poznámka editora:

Zde text končí. Jeho autor byl nalezen zadušený pod hromadou knih, starého oblečení, pláten pomazaných akrylovými barvami a prošlých rybích zavařenin.