Vojtěch Beránek: Ekosystémy strachu
nahrávka
vracíš se do okamžiku
kdy ses rozhodl vědět
od té doby ale ničemu
nerozumíš
vzpomínky z prvních tří let
jsou nám zamčeny
kdyby nebyly
zešíleli bychom
nevím jestli krásou nebo utrpením
ale když slyšíš svůj hlas na nahrávce
zní nedůvěryhodně
celej svět je teď ucho krásný holky
do kterýho se zdráháš zašeptat
nahranym hlasem
***
snažím se milovat
ale zatím jen stromu vyčítám
že vrhá stín na špatné místo
světlo když nespěchá
tak není
karavana světla
nedívá se z okna
žije v sedmém patře
obrazy z vnějšku
tam nedoputují
světlo k ní z venku
chodí na návštěvu
nechodí za ním
pohledem ven
chodí jen do kuchyně
na nekonečné pohledy
točící se jídlo
v mikrovlnce
lednici má plnou
a její hlad je míň opravdový
sledě| ekosystémy strachu
když plaveš v noci v moři
světélkuje ti kolem pohybů
co tě mají udržet na hladině
plankton
světlem které sice nic neosvětlí
ale dá ti na chvíli zapomenout
strach z toho že máš kolem sebe temnotu
světlem slova které je jako
homeopatikum opravdovosti
nedá se jím předávkovat
a o tom jestli uzdravit
se dodnes vedou spory
Vojtěch Beránek (*1995) studuje třetí ročník psychologie se zaměřením na Daseinsanalytickou psychoterapii. Publikoval dvakrát básně v revue Protimluv, dále ve sborníku současných mladých autorů Harakiri Czurakami, na webu Nedělní chvilka poezie nebo se staršími autory ve sborníku U Terflerů. Při studiích pracuje jako noční strážný.
Foto Jaromír Louženský