Vyjádření k zákazu akce Wastesound Shift v Elektrotechnickém muzeu

Pořadatelé hudebně-performační akce Wastesound Shift, jež měla proběhnout 13.10. v Ekotechnickém muzeu v rámci bienále Industriální stopy, cítí potřebu vyjádřit se k okolnostem, které vedly ke skandálnímu zrušení programu novým vedením muzea přibližně pět hodin před jeho začátkem. Dáváme jim prostor...

Pořadatelé hudebně-performační akce Wastesound Shift, jež měla proběhnout 13.10. v Ekotechnickém muzeu v rámci bienále Industriální stopy, cítí potřebu vyjádřit se k okolnostem, které vedly ke skandálnímu zrušení programu novým vedením muzea přibližně pět hodin před jeho začátkem. Na Wastesound Shift mělo vystoupit pět významných hudebních projektů, z toho dva zahraniční, a cílem bylo konfrontovat genius loci bubenečské kanalisační čističky (tj. Ekotechnického muzea) se současnou experimentální hudbou.

Za zrušením akce jednoznačně stojí nepřehledná situace ve vedení Ekotechnického muzea, která eskalovala 12. 10. (tedy den před Wastesound Shift) odvoláním Martina Holoty, bývalého člena správní rady, který byl dočasně pověřen vedením čističky po odchodu Jana Palase. Necítíme se být povoláni vyjadřovat se k poměrům ve vedení Ekotechnického muzea, nicméně jsme pobouřeni postojem dvou na místě přítomných zástupců nového vedení, Tomáše Věžníka a Tomáše Nováka, kteří podle svého vyjádření tlumočili stanovisko správní rady. Z jejich vyjádření, jak dokazuje nesestříhaná audionahrávka, zachycující jejich komunikaci s pořadateli (http://www.mediafire.com/?wqllwizmnyn ), vyplývá, že správní rada či nové vedení ani trochu necítí morální povinnost nést zodpovědnost za program, který byl domluven v době, kdy muzeum řídil Martin Holota (doprovodné akce k bienále Industriální stopy koordinovala po dohodě s Martinem Holotou Lenka Dolanová z občanského sdružení Yo-Yo, které bylo přizváno k pořádání kulturních akcí v prostorách čističky), ba dokonce se snaží předstírat, že vedení o akci, která byla domluvena déle než dva měsíce dopředu, byla uvedena v oficiálním (webovém i tištěném) programu, vůbec nevědělo. Vedení evidentně využilo situace, že pořadatelé neuzavřeli písemnou smlouvu a vše se řešilo, jak už to u nekomerčních kulturních akcí, které se pořádají bez sponzorů, grantů a dotací, ústní dohodou. Akce byla (navzdory mnoha ústupkům ze strany pořadatelů) z čističky vykázána jen několik hodin před začátkem – podle slov pánů Věžníka a Nováka – kvůli její chaotické a neprofesionální přípravě a kvůli tomu, že ohrožovala památkově chráněný objekt a v neposlední řadě také dobré jméno Ekotechnického muzea.

Považujeme za skandální, že se vedení Ekotechnického muzea, které je veřejně prospěšnou společností a čerpá finanční prostředky především ze státního a městského rozpočtu (a vedle toho také z komerčního pronájmu – firemní rauty ani sportovní akce zřejmě dobré jméno muzea neohrožují…), takto postavilo k programu, který byl součástí významné mezinárodní kulturní akce. Chápeme tento postoj jako výsměch všem, kteří nezištně ve svém volném čase a většinou za své vlastní peníze spoluvytvářejí živé kulturní dění a na rozdíl od pánů Věžníka a Nováka riskují mnohem víc než něco tak iluzorního, jako je dobré jméno muzea, které podle našeho názoru poškozuje právě popsané jednání. Místo toho, aby si vedení muzea vážilo možnosti protnout neobyčejnou atmosféru této industriální památky se současnou uměleckou tvorbou, volí zřejmě cestu opačnou a snaží se bubenečskou kanalizační čističku zakonzervovat a znepřístupnit. Impulsem k uspořádání Wastesound Shift bylo okouzlení unikátní architekturou čističky a cílem bylo právě šíření „dobrého jména“ tohoto impozantního objektu. Nyní máme podezření, že si správní rada představuje, že tzv. dobré jméno muzea vzniká tím, že o něm málokdo ví a téměř nic se v něm neděje.

Nakonec je třeba poděkovat občanskému sdružení Greendoors a Klubu v Jelení, díky jejichž vstřícnosti mohl program, byť v okleštěné podobě, proběhnout.

Letmo Productions & KLaNGundKRaCH

Příloha 1: Vysvětlení k čtvrthodinové nesestříhané nahrávce, kde se plně odhaluje přístup dvou zástupců muzea – Tomáše Nováka a Tomáše Věžníka – charakteristický ignorantstvím, arogancí a demagogií.
Nejprve letmý pohled do historie: akci jsme domlouvali v létě přes Lenku Dolanovou, která je součástí občanského sdružení Yo-Yo. Tomu byla svěřena starost o kulturní akce v muzeu, stejně jako rekonstrukce nebytových prostor, jež měly v budoucnu sloužit rezidenčním pobytům pro umělce. Před dvěma týdny však dostali výpověď. Sama Lenka měla na starost koordinaci výstav a doprovodných akcí v rámci Industriálních stop na základě ústní dohody s Benjaminem Fragnerem (ředitelem Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT) a Martinem Holotou, bývalým členem správní rady muzea, který byl v té době rovněž pověřen jeho vedením. Cituji z rozhovoru s Martinem Holotou v Respektu 26.7.2009: “Za první pololetí jeho úřadování se návštěvnost muzea, postaveného v bývalé čističce odpadních vod z počátku minulého století, vyhoupla na cifru 20000 ... Což je o 12 tisíc víc než za celý minulý rok.” (http://respekt.ihned.cz/c1-37891790-zlate-casy-v-cisticce ) Martin byl novou správní radou odvolán 12.10., tedy den před koncertem.

Nové vedení disponuje hned několika výjimečnými vlastnostmi. Například je vůbec nezajímá, co bylo domluveno za vedení předchozího. Nebo se snad dokonce obtěžovat zhlédnout oficiální program bienále, ať už na internetu nebo v tištěných brožurách přítomných v samotné budově. Raději bude tvrdit, že o žádné akci neví a že neexistuje papírová smlouva. Netřeba dodávat, že “na dobré slovo” je pro správní radu pojem z alternativní reality. Poměrně svérázně působí též přesvědčení Tomáše Nováka, jež nastoupil před měsícem jako “tiskový mluvčí” a 14 dní je rovněž členem správní rady, že nemusí veřejně podávat naprosto žádné informace (navíc o něčem tak nicotném jako bezdůvodné zrušení koncertu), a to včetně svého jména. Vykazování z pozemků muzea a vyhrožování represivními složkami mu jde evidentně o mnoho lépe.

Během našeho jednání s aktuální správní radou, jež počalo 12.10. poslední před-koncertní prohlídkou prostoru s vystupujícími umělci, docházelo průběžně ke dvoum úkazům: stálým ústupkům z naší strany a planým slibům nebo rovnou lžím ze strany rady. Přestože byla jednotlivá vystoupení připravovaná přímo pro konkrétní prostory čističky, bylo nám oznámeno, že nikde jinde než v hlavním sále nepřipadá produkce v úvahu. Na otázku, zda je performance s otevřeným ohněm a průmyslovým nářadím v tomto sále možná, byla večer ještě odpověď kladná, ráno však záporná. Připomínám, že na zamýšlených místech nebylo kromě několika masivních dřevěných podlážek nikde nic hořlavého, nemluvě o vodních nádržích všude kolem. A také, že tito vystupující hodlali používat oheň i nářadí pouze na sobě či na s sebou donesených předmětech.
Podobně to dopadlo třeba s otázkou možnosti podávat občerstvení. Nejdříve ano a poté, co se zboží koupilo a dovezlo, už ne. Pohled na dovezený tovar vyvolal u představitelů muzea poněkud nervozitu a excesy jako obvinění, že chuligánští návštěvníci “poblijou půlku podlahy”. Pro představu: na očekávaných cca 50 návštěvníků, cca 15 vystupujících umělců a cca 5 organizátorů bylo zakoupeno 120 lahví piva, 1 litr rumu a různé nealko. A to zástupci ještě nevěděli o 5 litrech vína a dvou bednách jídla v autě. Za zmínku stojí, že i když jde o Ekotechnické muzeum, není tu z jejich strany nijak řešený odpad, natož tříděný.

Podobně komické situace s hledáním zástupných problémů spolu s absurdními požadavky („vy přesně víte, kdo na tuhle akci přijde?“ nebo „vy víte, jak bude přesně probíhat představení umělců?“) a s opakujícími se návrhy na zrušení celého večera logicky ukazují na zájem správní rady zbavit se této akce od počátku. Je obzvlášť příznačné, že to neřekli rovnou alespoň den předem, a když nefungoval nátlak ani naše všemožné ústupky, rozhodli se pro nucené vyhoštění až několik hodin před začátkem.

Jako smutný paradox pak působí ještě jejich představa, že by tato akce poškodila dobré jméno muzea, přičemž samotné muzeum bylo zároveň ústředním motivem celé naší propagace. Pikantním detailem je i fakt, že někteří vystupující čističku ještě pamatují jako opuštěný prostor na konci 80.let, v němž měli zkušebnu. Přesunutí do alternativního prostoru na poslední chvíli zcela zničilo plánovaný program, přičemž někteří umělci nemohli vystoupit ani s pozměněnou choreografií či scénografií.
Stávající vedení muzea má ale problém zřejmě prakticky s každým kulturním projevem v čističce: koncert předchozího dne – 12.10. – představující volnou improvizaci tří jazzových hudebníků spolu s videoprojekcí za účasti zhruba 15 lidí u nich vzbudil též vlnu nevole. Pro jistotu si na onen večer objednalo i dva bodyguardy v oblecích, aby prostor zajišťovali, což stálo dle jejich slov 7 tisíc korun. A což je mimochodem zhruba částka celých nákladů na Wastesound Shift, jež nemělo od bienále žádnou finanční podporu. To nemá být lítostivý povzdech, jako spíš námět na přemýšlení o účelnosti různých výdajů.

Současná správní rada chce zřejmě zapomenout, že muzeum je obecně prospěšnou společností. Podle jejího postupu se snaží čističku konzervovat jako mrtvou budovu (nesahat, nehlučet) vhodnou maximálně pro dobře zaplacené rauty s profesionálními firmami i na trhání lístků.

Uvedený přístup je ošklivým výsměchem a pohrdáním ideami bienále Industriální stopy. Inu, co jsme si zbořili...

PS: Díky řadě (ne)známých lidí, co nám v těžké chvíli pomáhali, vystupujícím za pochopení, stejně tak jako návštěvníkům, kteří se přesto dostavili v hojném počtu. Děkujeme za vaše dobrovolné vstupné.

Příloha 2: Původní tisková zpráva
WASTESOUND SHIFT (5. MEZINÁRODNÍ BIENÁLE INDUSTRIÁLNÍ STOPY)
13. 10. / 20:00 / Stará kanalisační čistírna (Ekotechnické museum), Papírenská 6, Praha 6

V úterý 13.10. proběhne v rámci bienále Industriální stopy 2009 ve Staré kanalisační čistírně v Praze - Bubenči (Ekotechnické museum) akce nazvaná "Wastesound Shift". Bude zaměřená na „odpadní“ zvuk v širokém pojetí postindustriální hudby – od elektroakustického bádání až po hlukovou katarzi. V průběhu večera dojde k rozmanitým konfrontacím mezi historickou průmyslovou architekturou a současnou hudbou, jež jí byla (ne)přímo ovlivněna, v podání slovensko-českého industriálního dua Einleitungszeit, mladého holandského experimentátora Woutera Jasperse, pražského noise-improvizačního tělesa S/M, ethno-industriálních šamanů Do Shaska! a Kollektivu KLaNGundKRaCH ve spolupráci s filmařem Ondřejem Vavrečkou, kteří vystoupí se speciálním audiovizuálním programem.

Pořádá a zve vás Letmo Productions ve spolupráci s KlaNGundKRaCH za podpory Rádia 1. Vstupné jako při standardní prohlídce čistírny/musea: 100,- czk.

Letmo
KLaNGundKRaCH
www.industrialnistopy.cz
www.ekotechnickemuseum.cz

VYSTUPUJÍCÍ WASTESOUND SHIFT:

Ondřej Vavrečka & KLaNGundKRaCH Kollektiv
Spolupráce experimentujícího filmaře a konceptuálního umělce Ondřeje Vavrečky s volným uskupením zvukových improvizátorů z okruhu vydavatelství KLaNGundKRaCH (členů skupin a projektů Kaspar von Urbach, RUiNU, Head In Body, K!amm, The Ruin Of Ruins, Fuck Me Please). Ondřej Vavrečka „zachází“ převážně s 16mm filmovým formátem a jeho práce nemívají, jak je u filmové tvorby běžné, podobu definitivního filmového tvaru, nýbrž jde o osobité performance, jejichž součástí jsou neobvyklé způsoby promítání a které výrazně spoluurčuje prostor, v němž se odehrávají. Kromě autorské tvorby – např. Lípa třetího tisíciletí, Novosti dnja, Sedm uší zvířetníku.Těremin: tělo.mě.sto.p.ohyb: VOX(s Violou Ježkovou), cyklus Coagula, P-P (pleonasmus)(s Martinem Blažíčkem) – pracuje také jako střihač (např. Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance, režie Karel Vachek, Středoletní noci sen, režie Radek Tůma a d.). Záměrem aktuální spolupráce je obrazné znovunaplnění kanalisační čističky – která je dnes kulturní památkou, tedy jakousi konzervou – nečistotou, z které by se měl – s laskavou pomocí náhody – zrodit novodobý rituál, povyšující industriální prostor na místo duchovní očisty.
web

Einleitungszeit
Letitá, původně čistě slovenská skupina nechala nesmazatelný zápis v historii tzv. death industriálního žánru v celosvětovém měřítku. Hrubý a neskutečně intenzivní zvuk se naživo snoubí s excentrickou show, jejíž součástí je tanec (Tereza „Sangredans“ Georgievová), oheň i průmyslové nářadí, především rozbruska. Ve výsledném efektu, ať už je zážitek z nich extatický či zneklidňující, rozhodně nezanechávájí neutrální dojmy.
web

Wouter Jaspers
Mimo Ostravu a Brno se tento mladík představí i v Praze. Po období hledání osobitého výrazu zůstal u táhlých hučivých kompozic, které překvapí i samply, terénními záznamy a temnými akustickými vsuvkami. Spolupracuje s plejádou obdobně zaměřených umělců.
web

S/M
Pokračování projektu Suicidal Meditations. Za uskupením S/M stojí jeden z průkopníků české industriální hudby Alex Švamberk společně se Silvií a Janušou. Jejich vystoupení pro kov a taneční performanci (butó) ponese název „Aber besonders gern benütz er für seinen weg Metal“.
web

Do Shaska!
Záhadný kolektiv kolem ústřední postavy Finsterniche tradičně doplní produkci s elementy industrialu, dubu a etnické i elektronické hudby svou charakteristickou videoprojekcí. web

INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2009:
Industriální stopy připomenou ztracené průmyslové památky a ukáží možné využití stávajících objektů.
Na jedné straně je patrný růst zájmu o průmyslové dědictví, sahající od obdivu architektonických a urbanistických hodnot až po realizace konverzí industriálních objektů oceňované laickou i odbornou veřejností. Na straně druhé stojí rozsáhlá devastace dědictví, jež se teprve učíme vnímat a znovu využívat. Paradox, který ilustruje i letošní 5. mezinárodní bienále Industriální stopy. Jeho rozvětvený program zavede v průběhu září a října (v některých případech i listopadu) zájemce do mnoha českých i moravských měst. Chybět mezi nimi nebudou tradiční místa spojená s Bienále, jako jsou Praha, Kladno, Liberec či Ostrava, ale nově také Brno, Jablonec nad Nisou, Plzeň,