Workshop BUTÓ / Sumako Koseki (JAP)

 

"Pokud jde o butó, vzniklo zde mnoho nedorozumění - bývá považováno za tanec přízraků, něco děsivého a podobně. Ale v butó jde o hledání světla v temnotách, jde o to, aby světlo bylo v temnotě vidět jasněji."

 

program: fyzický trénink zaměřený na dech a vitální energii Ki, cvičení s imaginací (animální tělo, předci, prázdnota, tanec samurajů), evokace zasunutých vzpomínek, podvědomí a kolektivní paměti, stav chaosu a odosobnění jako zdroj pohybu a jeho transformace do formy, rytmu a choreografické struktury

profil účastníka: vhodné pro každého, kdo se zajímá o práci s tělem, zkoumání a rozvíjení funkcí těla a mysli, pro umělce a studenty performativních umění, tance, divadla, vizuálních umění, antropologie

kdy / kde: 6. – 10. 8. 2017, Chřibská (Lužické hory)

účastnický poplatek: 5500 Kč; v ceně je zahrnuta strava (plná penze), ubytování (vlastní spacák), výuka v tělocvičně i venku

rezervace: v případě zájmu o účast nám pošlete stručný motivační dopis, vaší rezervaci potvrdíme do dvou týdnů

informace a registrace: Kateřina Bilejová, bilejovak@jinonice.cuni.cz

 

Sumako Koseki je japonská tanečnice a choreografka, studovala tradiční japonská umění a butó. Jejími učiteli byli Tadashi Suzuki (divadlo nó, divadlo kabuki v soudobém kontextu) a Isso Miura (butó). Na University of Tokyo studovala východní a západní filozofii a psychologii. Spolupracovala s významnými umělci (Grotowski, Barba, Leotard, Adrien aj.). Sumako Koseki učí divadelní umění, performance a tanec butó v Japonsku a dlouhodobě umělecky působí i v Evropě. Od roku 2002 pořádá workshopy v České republice a publikum mělo možnost shlédnout zde několik jejích představení. Kromě tance butó její tréninková metoda vychází ze starých japonských divadelních technik a bojových umění, jejichž důležitou součástí je vědomá práce s vitální energií Ki a dechem prohlubující naší vnímavost. Sumako označuje tanec butó jako "tanec na hraně", kdy výraz a pohyb vzniká ze stavu naléhavosti, tísně a životní potřeby. Jako samuraj či zvíře v mezní situaci je tělo schopné reagovat bezprostředně, mimo logické myšlení. Prázdné (mrtvé) tělo je pro Sumako klíčový pojem. Ve stavu odosobnění může interpret evokovat archaické vzpomínky zakódované v našem "plazím mozku" nebo "DNA". V bezprostředním tanci se můžeme dotknout chaosu a stínů našeho podvědomí, ne však proto, abychom v nich zůstali. Skrze otevření plodného pole kolektivní paměti můžeme sdílet s publikem hluboké emoce.

https://www.facebook.com/events/1317799028232946/