Zofia Bałdyga - básně (překlad Michael Alexa)

24.

A. J.

*

Kouřový sen pod planoucí dekou:

jsem beztvará bílá plachta

která nasákne a utone v tělních tekutinách

a potom uvízne v síti s perlou a lovcem

*

Jsem perla vyvržená na břeh.

Jsem a chytej pro mě vzduch

v igelitkách mi přines rozházené pořádky

ulepené slizem mince vylovené ze dna

leden 2010

22.

Děti nepoznají kojné po vůni

a těla ztrácejí chuť. Nevoníš stále jen sebou.

Před rokem heřmánek, teď meruňky a ještě k tomu zelené.

Nevoníš stále jen sebou, a tak uteč pryč

Každý rok v jiné zemi, sváteční setkání,

jídlo a pohoda. Hrajeme dnes? Hrajeme. A můžu se zeptat co?

Praha, září 2009

33.

Nebydlím, takže neodcházím.

Cestuji v noci, otevírám oči a

uléhám se stíny, ráno se nalézám

ve šmouhách na stěnách sklenice, ve vodě i čaji.

Mísí se tekutiny a já ulpívám na dně.

Papíry v pořádku. Ohyby, vruby

zlomy, zůstaneš až nakonec.

Dovolíme ti zůstat

jestli zopakuješ název toho místa

samé souhlásky, žádné vzlyky ani křeč

Po přimalování řas i úst

smluvní se pokládám

na smluvené místo.

Košice–Užhorod, březen 2010

Zofia Bałdyga (nar. 1987, Varšava) je básnířka, bohemistka a překladatelka. Vydala tří básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá nejnovější českou a slovenskou poezii do polštiny, soustředí se především na tvorbu autorů narozených v 70. a 80. letech. Její básně v českém překladu Ondřeje Zajace byly publikovány časopisecky (Psí víno, Tvar). Čtyři roky žila v arménském Jerevanu, v lednu 2018 se přestěhovala do Prahy. Autorka cestovatelského fotoblogu The Picktures (www.thepicktures.net).