Vilém Ďoubal: Verše vržené na papír jak čajové lístky do konvice

 

K sv. Václavu

 

Přeškrtá nebe

září lítostné.

Už na něj nasedá

říjnová smrt.

 

Oblohu dopitou

spustil na zem,

žíznivý patron.

Za stolem ticho.

 

 

 

Dvanáct koček

 

Dnes jsem ti drahá

vykopal hroby

pro dvanáct koček

 

Hluboké tak akorát

jako moje lítost

a všechny smutky i nenávisti

 

Zítra mě polož k nim

a jako dvanáct koček

něžně mě pochovej

 

 

 

Bancha

 

Pootevřeným oknem

vyklouzne duše snu.

Závan ranního větru

setře rosu ze rtu.

 

 

 

Puerh

 

Při prvním hořce sladkém nálevu

ležíme s prarodiči líně

za kostelem v třebovické hlíně

 

Zato při druhém dusíme se

smíchy kašlem čvaňháme doutníky

prskáme tabák na všechny tuhé farníky

 

 

 

Na polích

 

Vyrvaný z těla, 

vyhřezlý, zcela

otevřený.

 

V dlaních vzdech

zmrtvělý, křísne

hřeb zrezlý

ve zdech kostela.

 

Samoty stín

zoraný na souvrati.

Mlčí kůra rtů.

V očích

dvě šmouhy smíchu

a sůl.

 

 

 

***

 

verše vržené na papír

jak čajové lístky do konvice

 

zpěněnou vodou

derou se vzhůru

naposled nadechnout se

 

pak jeden po druhém

klesají ke dnu

svržení andělé

padlí vojáci v němém filmu

 

 

 

 

Vilém Ďoubal (1978),  jazykový korektor a redaktor na volné noze, čajman v čajovně Kratochvíle v Olomouci, pořadatel hudebně-literárních večerů Tiché úterý (autorem konceptu pořadu je René Müller z kapely Tiché lodi). Básně publikoval v Hostu, Tvaru či na webové básnické platformě nedelnichvilkapoezie.cz.

Foto Petr Palarčík